Cyklistův průvodce Šumavou
Dnes největší obec jižní části NP a CHKO Šumava. Známá již od roku 1769 jako obec založená na místě původního dřevařského osídlení ze 16. století. Později významné středisko dřevařské výroby z rezonančního smrkového dřeva, jehož byly okolní lesy vždy bohatým zdrojem (od roku 1855 zde továrna firmy Bienert na výrobu ozvučných desek, přenesená sem z Modravy a známá ze Stožce ještě v roce 1929). Vzestup významu obce na úkor dříve podstatně lidnatějších sousedních Českých Žlebů znamenala zejména výstavba železniční tratě Prachatice - Volary - Černý Kříž - Stožec - Nové Údolí - Waldkirchen - Passau (SRN) od roku 1910, dokonce s přímým vlakovým spojením Praha - Pasov v dobách největší slávy tratě mezi dvěma světovými válkami. V roce 1958 ukončena osobní přeprava, byť pro dopravu dřeva fungovala dále, až do nedávné současnosti. V roce 1976 zrušena na bavorské straně z ekonomických důvodů trať zcela.Obec je rozložena na západním svahu nad pravým břehem Studené Vltavy. Ráz obce bohužel značně narušila výstavba z 60. let. Přestože Stožec nemá historicky významné či chráněné stavby, stojí za zmínku např. půvabný objekt bývalé schwarzenberské lesovny (dnes sídlo Lesní správy Stožec) nad Studenou Vltavou směrem k Černému Kříži, skrytý v zeleni nad Studenou Vltavou. Asi nejznámější budova Stožce je "Hotel Pstruh" při záchytném parkovišti pod železniční stanicí Stožec, ale i některé dřevařské domky či usedlosti roztroušené po otevřeném okolí Stožce. 
V srpnu roku 2003 nalezl pracovník Správy Národního parku a CHKO Šumava Š. Labaj u soutoku Studené Vltavy a potoka Světlá střepy nádoby. Místo tohoto nálezu se nachází mezi českým Stožcem a německým Haidmühle, v rozsáhlém vřesovišti u Nového Údolí, na pravém břehu potoka Světlá, těsně před jeho vyústěním do Studené Vltavy. Nález byl učiněn v utrženém břehu po povodních v roce 2002. Následně bylo provedeno, za účasti pracovníků Prachatického muzea, ohledání naleziště. Byla zde vykopána sonda a očištěn profil o délce dvou metrů a výšce jednoho metru, což je výška břehu v těchto místech. Všechny zjištěné vrstvy měly světle šedohnědé zbarvení, s výjimkou té nejspodnější, mocné asi 20 centimetrů, která se od ostatních odlišuje svou výrazně černou barvou. Právě z ní pocházejí nalezené střepy. Pravidelný vodorovný průběh vrstev prozrazuje, že vznikaly v důsledku náplav a nejsou tudíž výsledkem lidské činnosti. Tato terénní akce nepřinesla již další nálezy. Po zpracování v keramické laboratoři Jihočeského muzea se zjistilo, že střepy tvoří jen jednu nádobu, ale ta se zato dochovala prakticky celá. Jedná se o typickou hrncovitou nádobu soudkovitého tvaru s římsovitým okrajem, mírně prožlabeným, prohnutým hrdlem a charakteristickým lomem na podhrdlí. Zbarvení je šedohnědé až hnědočerné. Je zdobena šikmými záseky na rozhraní hrdla a těla a rovněž vícenásobnou šroubovicí v horní části těla. Rovné dno je opatřeno hrnčířskou značkou v podobě mřížky. Nádoba byla již jednou, "během svého života" opravována, jak o tom svědčí dva reparační otvory. Podle tvaru a výzdoby může být bezpečně datována do 13. století. Jediná dochovaná nalezená nádoba tak do značné míry podpořila hypotézu, že původní trasa Zlaté stezky vedla až do počátku 14. století údolím Studené Vltavy. Stálé osídlení je v místě nálezu v té době vzhledem k charakteru území velmi nepravděpodobné a tak jediným logickým vysvětlením, proč se tu nádoba ocitla, je blízkost nějaké komunikace. Můžeme si tedy představit, že ji ztratil nějaký soumar na cestě své karavany někdy v době posledních Přemyslovců.
Vlastní přilehlou osadu tvořilo nemnoho dřevařských chalup. Státní hranice tu původně nehrála zásadní roli a zavdala popud nanejvýš k pašeráckému koloritu.
Vzestup obce nastal teprve s proniknutím železnice i do samého nitra Šumavy. Právě údolí Studené Vltavy se stalo místem, kudy železnice překročila hraniční hřeben horstva, aby tak kolejemi spojila jih Čech a Pošumaví s Bavorskem.
Trať mezi Černým Křížem a Haidmühle byla provozu odevzdána v úterý 15. listopadu 1910 a stala se tak poslední u nás vystavěnou mezinárodní tratí a jednou z posledních lokálek vůbec. Nádraží v Haidmühle se stalo přechodovou neboli styčnou stanicí. Doslova při samé hranici ležící česká obec Nové Údolí měla jen zastávku s druhou nakládací kolejí. 
Železniční provoz v Haidmühle ustal nejprve ve směru do Čech, o řadu let později i ve směru k Pasovu. V roce 1974 bylo dokonce 14 kilometrů tratě - až po Jandelsbrunn - vytrháno.
A.Heyduk: Deskovitý žulový balvan temene Třístoličné hory čili Trojstoličníka vypadá tak,
že tvoří tři sedadlům podobné prohlubiny. Vyhlídka s temen tohoto mohutného hřbetu horského, vznešeného 1311
metrů nad hladinou mořskou, náleží k nejvděčnějším v Šumavě.
Ať tak či tak, markantní skalní věž sloužila kdysi jako oblíbený vyhlídkový bod, z něhož bylo vidět až do údolí Vltavy a na široké lesní hřbety Třístoličníku (Dreisessel) a Plechého (Plöckenstein). Výhled do Bavor a v obdobích fénu až na nádherné panorama Alp už tenkrát znemožňoval vzrostlý les. Na tomto místě hořívaly také vždy o letním slunovratu svatojánské ohně obce a svítily daleko do kraje.Verze 2.5 , Mystik 2005-2010