kteří padli v sedmileté válce. Na kříži je
nápis v humanistické majuskule ATS.. KV..ANOS MDESATE JEZDIL WE SVETE POSMRTI NAHLE TVTO. Pod ním je IHS a tři hřeby
z kříže. V dolní části nápis pokračuje NARODIL SE ROKU 1738 DNE 23 LISTOPADU.
Pověst: Prý zde zmrzli vojáci, když je lidé ze strachu nepustili do svých chalup... Podle jiné: Ve Vítovcích v hospodářství "U Pánů" (Frků) žili tři bratři. Jeden z nich náhle zemřel, když šel z Vacova z kostela. Jeho bratři mu tam na památku postavili kříž. Kříž byl přeražen dobytkem při pastvě.
Zdejším rodákem byl Alois Zucker (1842-1906 Praha), významný právník a děkan pražské právn. fakulty, člen České akademie pro vědy a umění, první předseda Národní jednoty českožidovské (ustavené r. 1894).
Ve Č. nebylo typické ghetto, skupiny ž. domů byly rozptýlené po celé obci. Největší skupina 8 domů však před polovinou 19. stol. (kdy ž. rodiny bydlely ve více než 40 domech) sousedila s novou synagogou.
Stará synagoga snad z 18. stol., umístěná v areálu panského dvora na S okraji městečka, byla po r. 1827 změněna na stodolu a nejpozději r. 1977 s celým hosp. dvorem zbořena.
Nová synagoga čp. 105 v J části obce, mezi hlavní silnicí a železničním nádražím. Postavena r. 1828 v prostém klasicistním slohu. Pravidelné bohoslužby do r. 1895, příležitostné do 1. svět. války, později budova adaptována na řemeslnickou dílnu. Po r. 1991 postupně restaurována, plánuje se využití pro regionální ž. muzeum, koncertní a výstavní síň.
Hřbitov se nachází v obci, 600 m JJV od zámku, při silnici do Hradčan nad železnicí.
Hřbitov byl založen v poslední čtvrtině 17. století, v 19. století byl rozšířen. Nejstarší dochovaný náhrobek je z roku 1688. Poslední pohřeb se zde konal roku 1942. Na márnici z 19. století je hebrejský nápis a pamětní deska připomínající židovskou komunitu a oběti holokaustu. Na hřbitově je speciální dětské oddělení. Celkem se zde konalo asi 500 pohřbů. Hřbitov byl průběžně restaurován v letech 1982-92.
První osídlení již v mladší době železné, v okolí pravěké mohyly(na svahu Bukovce: Na západním svahu vrchu Bukovec se nalézalo celkem 14 mohyl, uspořádaných do západovýchodních řad. Většina násypů byla prozkoumána ve 20. letech našeho století jednak Albínem Stockým, jednak Bedřichem Dubským. Podobně jako v Kožlí obsahovaly mohyly i zlomky laténské keramiky. Výzkumy odhalily část kamenného " věnce" a rozsáhlé spáleniště na původní úrovni terénu. Spálené kůstky se nalézaly jak při vrcholech a na svazích, tak pod mohylami. Část mohylových násypů byla zcela zničena lesními úpravami v roce 1981. Záchranný výzkum, prováděný následně Janem Michálkem z muzea ve Strakonicích, zachytil v buldozerem "odhrnuté" mohyle ! kromě zlomků keramiky a několika spálených kostí i drobnou i bronzovou záušničku.).
Dávná historie osídlení místa na levém břehu řeky Volyňky je zahalena tajemstvím. Archeologické nálezy, jimž je věnována rozsáhlá expozice v městském muzeu, svědčí o slovanském osídlení již v 7. století. Menší hradiště - provincie Wolinich - se v písemných pramenech objevuje ale až v r. 1271. Původ jména dodnes není znám; souvislosti se slovanským kmenem, sídlícím kdysi na Ukrajině, jsou pouze hypotetické.
V zámecké kapli sv. Máří Magdalény byly v roce 1866 ukryty ostatky sv. Ludmily, převezené sem z Prahy v době pruské okupace. Zámek má renes.portál (dříve se slun.hodinami, dnes satelitní anténou).
Z pozdější doby známe Markvarta a Bohunka z Doubravice kol roku 1406. Hmotné a společenské postavení nižší šlechty
se projevilo za krále Jiřího i stavbou nebo úpravou jejího sídla a jednou z této skupiny je i Doubravice. Později
jsou pány na Doubravici slavní Přechové z Češtíc, z nichž jeden, Václav, byl lapkou. Tak dlouho se svými kumpány
přepadával kupecké výpravy i vsi znepřátelených pánů, až mu spojená vojska královských měst Vodňan, Pisku a Budějovic
v roce 1520 tvrz zbořili. Zůstala jen věž, její zdi jsou přes metr silné. Co bylo ze dřeva, spálil dle pověsti
počátecký ohnivý muž. Václav Přech z Čestic a na Doubravici z toho tenkrát vyšel dobře - pan král dokonce uhradil
vzniklou škodu. Píše o tom i Palacký ve svých Dějinách národu českého.
V parku u zdi je i zřícenina někdejší kaplanky v podobě věže. Byli tu ubytováni zámečtí kaplani, mezi nimi v letech 1834 - 40 vlastenecký šiřitel českých knih, P.Josef Schmidinger. Dnes ho připomíná na stěně zámecké kaple pamětní deska. V parku také býval kulečník či alchymistická dílna.
V hospodářském dvoře zámku najdeme okrouhlou stavbu. Kdysi to byla šatlava, sloužící potřebám zdejšího vrchnostenského soudu. Někdejší budova staré pošty, na jejíž fasádě se dochovaly původní malby, včetně erbu Dlauhoweských, slouží od roku 1991 klientům komunity SANANIM, kteří se zde léčí z drogové závislosti.Verze 2.5 , Mystik 2005-2010