Cyklistův průvodce Šumavou
Hlavní dominantou je kostel sv. Petra a Pavla, který v sobě spojuje prvky hned několika slohů - románského, gotického, renesančního i barokního. Zajímavostí kostela je goticko renesanční klenba hlavní lodi, vytvořená architektem Tomášem Červeným z Mendrisia v roce 1577. V kostele se také nachází hrobka rodu Koců z Dobrše, jejíž vchod je přímo před oltářem. Již v roce 1384 je kostel uváděn jako farní, později děkanský. Působil zde dlouhá léta P. Franitšek Šmidinger, který proslul svou dobročinností. Byl bratrem P. Josefa Šmidingera, vlasteneckého kněze a buditele, zvaného "apoštol české knihy". Další významnou osobností byl P. Václav Chalupský, katecheta ve volenické škole, autor knihy "Cesta českého kněze pod sekeru". Je to biografie P. Josefa Jílka, faráře v Katovicích a pak krátce v Česticích, vlastence a mučedníka, který byl popraven v káznici v Brandenburku v posledních dnech II. světové války. Poblíž Volenic leží tři samoty: Mrkošín, Přípilka a Šebelovský mlýn. Na samotě zvané Přípilka býval zájezdní hostinec. Obec se nachází v nadmořské výšce 468 m. Při poslední úpravě návsi vzal za své rybník, zůstala jen kašna. Voda do ní přiváděna pramenem z bažinatých luk západně od vsi, nazývaných Jedlovky.
Obec Želenov, která se v poslední době vrátila ke staršímu názvu Frymburk, leží od Rabí poměrně blízko, kronika vypráví, že husitským vojskům kdysi ten pochod nezabral víc, než dvě hodiny.
Na nízkém kopci nad malebným rybníkem tu stávala tvrz, dnes už je dávno veta po dřevěných hradbách, zůstala jen nevelká kaple, kterou je vidět zdaleka. A do dálky se ještě před nedávnem rozléhal i zvuk zdejšího zvonu, než ho někdo ukradl.
Zdali vladyky Housata z Žihobec v 15. století připomínaní patřili také k rodu dotčenému, neumíme dokázati. Praotec jich Jan řečený Hůse podepsán jest jako svědek v listě okolo 1. 1420 daném. Jako oprávce příměří vyskytuje se tehda, a zejména r. 1429, Smil z Žihobec. Jestli bychom věřiti mohli zdejší památní knize farní z r. 1799, znali bychom i příběhy zde zběhlé za husitských válek. Žižka prý obléhaje hrad Rábský držitele a kněze Žihobecké (dominos et sacerdotes Žihobecii) zavraždil a tvrz zdejší z kořene vyvrátil. O spoustě v Žihobcích mluví také zápis k r. 1461, ale zdali se vše tak zběhlo, jak tuto křiklavě vylíčeno jest, nerozhodnutým zůstavujeme. Najisto víme, že na dvoře pustém "v Žihobicích" seděl asi v ty časy Jošt se svou manželkou Jitkou, po nichž dědictví to r. 1461 spadla na krále Jiříka a od toho darováno jest Janovi řečenému House z Žihobic. Týž jest r. 1462 úředníky dvorskými zveden na pustý dvůr. Brzy však se Jan králi svému odměnil nevděkem; přidržev se jednoty Zelenohorské zjevně vstoupil na odboj proti panovníku svému. Za tou příčinou králův syn, kníže Jindřich, vypraven byv r. 1467 do Plzeňska a Prachenska dobyl hradu Frymbnrka a Žihobec, a jest obé vypáleno a rozvaleno. Zdali kdy ještě nikdo na místě tvrze této, jíž se ani známky nenacházejí, bydlil nebo zdali se udržely zříceniny její až do 17. století aneb to byly snad zříceniny jiné tvrze, nelze již rozluštiti
Zvěst z Málkova postoupil zboží Žihobeckého s tvrzí pustou Břetislavovo z Ryžmberka, jenž nezřízeným svým hospodářstvím o větší čásť statku svých přišel. Roku 1541 zapisoval Kryštofovi a Vácslavovi bratřím Točníkům z Křimic dluh 925 kop na Žibobcích dvoru poplužném, polovici vsi, polovici Dražovic a vsi Ješetinách a prodal potom r. 1548 zboží své Dražovské i s tvrzí pustou v Žihobcích Janovi Šťastnému z Říčan. Ten podržev si Dražovice prodal potom r. 1556 tvrz pustou Žihobce, dvůr poplužný s poplužím, polovici vsi, tudíž s podacím a se vším příslušenstvím Kryštofovi Kocovi z Dobrše na Dobrši za 85o kop grošů Českých, jenž ihned zapsal zboží to manželce své Kateřině z Běšin k užíváni, aby se v ně mohla uvázati a je až do smrti své držeti. Pustá tvrz s příslušenstvím spojena jest nyní se zbožím Dobršským a zůstávala při něm až do počátku 17. století. Tehda od dědictví po Vácslavovi Kocovi cedulemi dílčími odděleny jsou Žihobce ještě s některými vesnicemi od panství Dobršského a vystavěna jest tu nová tvrz (snad na místě nynějšího zámku), čímž povstal statek Žíhobecký. Držitelé jeho tehdejší Jan Bedřich, Diviš, Jindřich, Přibík, Humprecht, Vilém, Adam Havel a Heřman bratří Kocové s Dobrše prodali 1. 1613 tvrz Žihobice s dvorem, pivovárem, kašnou, ovčínem, cihelnou, vápenicí, lomem vápenným a t. d, mlýn Lomecký, podací v Žihobcích a Strašíně, vsi Žihobce, Rozsedlo, Strašeň, Ždanov, Věštino, v Kačicích, Šimanově, Ostružně, Nezdicích, Malči dvory kmecí Lidmile Lokšanové rozené a Chudenic na Březnici mateři své.
Od paní Lidmily koupil Žihobce 1. 1617 Jaroslav Bukovanský Pinta z Bukovan a na Řetci. Týž zúčastnil se povstání stavů r. 1618 -1620 a odsouzen jest nálezem soudní komise r. 1623 polovice statku svého; hned potom jest jemu statek Žihobecký skonfiskován a prodán I. 1627 Martinovi de Hoef Huerta. Po smrti tohoto zabrán zase a koupil jej cizozemec Antonín Lopez de Gradin, JMC. nařízený nejvyšší. Ten poručenstvím svým r. 1630 ve dsky vloženým odkázal "statek Zihovice" manželce své Barboře rozené Parisové. Statek zdědil potom r. 1635 schovánek obou manželů Mikuláš de Nogrell císařský plukovník; ale když tento r. 1641 v bitvě proti Švédům padl, zdědila jeho manželka Anna Šlechtična Desfours dle závěti zemřelého, dané v Praze dne 29. července r. 1641, statek Žihobce, jenž jí od Ferdinanda III. dne 34. listopadu r. 1642 k dědictví přiřčen byl. Provdala se potom podruhé za pana Františka Klaudia Iselina svobodného pána z Lanau pána na Rolandě v Burgundsku, císařského plukovníka kyrysníkův a generalmajora, jenž se smlouvami svatebními stal spoludržitelem zboží Žihobeckého. Tento svobodný pán Iselin dobyl u Chbě 17 švédských korouhví, kteréž panovníku svému osobně podal; císař ozdobil jej vlastní rukou zlatým řetězem řka: "Chceme rozhorčenosť tvou proti našim nepřátelům upevniti". Později provázel Iselin arcikníže Leopolda do Bruselu, kde pod velitelství prince ďAehrenberg vstoupiti měl; cítě se tím uražena býti odřekl se svého důstojenství a vzdálil se se svou chotí na své statky v Burgundsku. Zemřel r. 1661 na dnu a pochován jest u dominikánů v Mont Boisonu; choť jeho (... 1. 1673) odpočívá v dominikánském kostele v Beanconu.
Františkův syn Ferdinand, podplukovnik v pluku prince Croyského, uvázal se v Žihobce r. 1683 v červnu, byl dvakráte ženat; s první manželkou Petronillou hraběnkou z Grandmont-Chatsilonu měl dceru Hyacintu, kteráž potom na Rolandě v Burgundsku provdána žila; druhá jeho choť Anna, rozená Maignin, porodila mu dvě děti, Františka Justina, později setníka v císařské službě, a Markétu Alžbětu, napotom provdanou baronku Serini. Ferdinand vystavěl nádherný zámek Žihobecký, jak vychází z nápisu se znakem lilie a letopočtem 1688 v druhém poschodí téhož zámku, z předu mezi okny položeného. Týž držel zboží Žihobecké, Strašínské a Stradalské až do r. 1700, kteréhož zemřel, po čemž smlouvou trhovou mezi nařízenými k tomu komisaři s jedné a pozůstalou vdovou jeho Annou de Maignin s druhé strany ad bonum pupilare učiněnou a dne 14 dubna r. 1701 ve dsky zemské vloženou přešlo zboží výše jmenované na paní Annu svrchu psanou, která je až do r. 1710 držela; trhem však dne 17. ledna r. 1710 ve dsky vloženým prodala statek Žihobecký a Stradalský Janovi Filipovi hraběti s Lamberka, kardinálovi a biskupovi Pasovskému, který zboží to přivtělil k panství svému Rábskému a Žichovskému.
Menhiry náležely k takzvaným megalitickým stavbám, které vznikaly koncem pravěku po celém světě, nejvíce v západní Evropě, severní Africe a západním Středomoří. Jejich účel souvisel s kultovními a dalšími praktickými potřebami tamějších osídlení. Tvar Měsíčního kamene je ve srovnání s většinou menhirů netypický, přesto však i v Čechách existují podobné. Terén u kamene naznačuje, že zde mohlo být v minulosti kopáno, nejsou však známy výsledky žádného archeologického průzkumu. Při psychotronickém průzkumu v roce 1994 bylo zjištěno vyzařování energie typické pro část menhirů, které se novodobě nazývají aktility, to jest zářící kameny. Energie kamene, která v nich vzniká, se šíří do určité vzdálenosti v podstatě všemi směry. Prehistorický původ kamene, patrně předkeltský, je v souladu s přítomností dalších aktilitů a s četnými pohřby v okolí, zvláště na severním a severozápadním svahu Javorníku, ale i v blízkosti samotného Měsíčního kamene. Název kamene je mimo jiné zvolen podle uměle vyznačeného půlměsíce na jeho západní straně. Takovéto části povrchu více či méně výrazné se často na aktilitech vyskytují a vžilo se pro ně označení "oko menhiru". Jsou svým vyzařováním výrazné silnější, než okolní plocha, i jednotlivé strany kamene se v tom směru od sebe liší. Nejvíce energie má strana s "okem", naopak užší jižní má v tendenci z člověka, který je v její blízkosti, sílu odebírat, což je pociťováno nepříjemné a vzniká dojem záporné polarity. Nestůjte tedy u této strany zbytečně. Z aktilitů vychází několik energetických linií. Jsou to přímky přenášející silu míst či kamenů mezi jednotlivými lokalitami, v Anglii známé pod názvem ley lines. Mimo jiné směřují z Měsíčního kamene paprskovitě na Kůstrý, čestickou Kalvárii, aktilit v blízkosti Peckova, do místa, kde stojí novodobá javornická rotunda a vrchol kopce u Žihobců, na jehož svahu byly v létě 1994 jedny z prvních šumavských piktogramů v obilí. Okolo kamene je ve vzdálenosti asi 20 m kruh záporné síly, který možná sloužil jako ochrana či vymezení kultovního okrsku kolem menhiru. Návštěvníkovi poskytuje kámen možnost posílení jeho vlastní tělesné energie, nejlépe u západní sírany s "okem". Také lze u něj vyzkoušet svou psychotronickou schopnost, či citlivost na působení jeho energii."Verze 2.5 , Mystik 2005-2010