wz
Panorama

Cyklotrasa 2:             Profil cyklotrasy              Mapa cyklotrasy              Fotogalerie

Rohanov - Bučina (28 km)

Rohanov, Benešova Hora:

vesnice s vlivem jihoč.lid.baroka-usedlosti s polokruhovými branami, usedlost č.p.32-200 let stará, přes 360 let stará lípa, obvod 575 cm.
Ves je v písemných pramenech poprvé uváděna k r. 1274, kdy se současně jmenuje její majitel Zdata z Hory (Sdata de Hor). O téměř století později - k r.1362 je zmiňován Buden z Hory a mezi lety 1383-1406 obývá zdejší malé feudální sídlo další Zdata z Benešovy Hory, tehdy jeden z patronů kostela ve Vacově. Na počátku 15.stol. sídlí na Benešově Hoře Jan Koc z Dobrše. Tvrz se tu uvádí naposledy ještě v r.1544, kdy je ves součástí statku Přečínského. Po připojení vsi k Dobrši sídelní funkce tvrze zanikla a nadále tu existuje pouze dvůr. Zdejší tvrz existovala pravděpodobně v severním čele nepravidelné stoupající dolní trojúhelníkové návsi, kde se dosud říká "Ve dvoře". Katastrální měření v r.1837 tu ještě zachycuje sevřený dvorcový útvar, tehdy již rozparcelovaný na pět menších celků. Zachovalo se pouze užší zadní - (severní) křídlo označené čp.l, sloužící jako rekreační objekt a neobsahující historické spolehlivěji datované detaily nebo konstrukce.

"První historická zmínka o lidském sídle - osadě s názvem Hora, pochází z r. 1274. Toho roku je v archivních dokumentech jmenován Zdata z Hory - Sdata de Hor. K r. 1362 (podle Augusta Sedláčka) je uváděn Buden z Hory a o 21 let později r. 1383 Venceslaus. Vlastní jméno Beneš (Beness), které vesnice ve svém názvu v současné době má, je poprvé připomínáno právě v souvislosti s uvedeným jménem Venceslauss a letopočtem 1383. (Venceslaus rex dedit Zdatae de Benessowi Hory unionem...). Jiný archivní pramen uvádí, že v období panování Karla IV. (vládl 1346 - 1378) "seděl na tvrzi" v Hoře Přibík Kocík. (Příslušník zemanského rodu dobršských Koců). V době mezi roky 1383 - 1406 obývá tehdejší malé feudální sídlo - dvorec další Zdata. Byl jedním z několika patronů kostela ve Vacově a "obdarovával" jej. Počátkem 15. století (okolo r. 1419) je Hora "v držení" Jana Koce jako součást jeho přečínského majetku. Kocové tento majetek prodali r. 1614 a potom až do r. 1700 se o něj vystřídalo několik majitelů - vlastníků. Benešova Hora-kaplička R. 1539 se soudí konvent strakonických Johanitů s Petrem Malovcem "na Vimberce" o hranici majetků u "Žirce a Radšova" mezi vimperským panstvím a volyňským proboštským statkem, který tehdy náležel strakonickému církevnímu řádu. Na soudní listině jsou mezi četnými svědky Petr Had a Martin Berků z Benešovy Hory - lidé pana Krištofa Koce z Dobrše. (Další svědci: Milota a Havel ze Žďáru, Matúš Polata z Nespic, Důra Mejdová - mlynářka pod Nespicí, Jakub z Radšova, Had a Mikuláš Míka z Putkova aj.). Řečníkem u soudu byl Jan Vacovský - služebník páně. (Poznámka: Příjmení Had je v B.H. dobře známé. Jedno stavení je "po chalupě" pojmenováno Berků - U Berků.) Existence jakési tvrze se zde uvádí ještě v 15. stol., kdy je Hora součástí statku Přečín. Její funkce později postupně zanikla. Potom spíše "dvůr-dvorec". Toto sídelní místo se nacházelo v prostoru, který stále nese pojmenování "Dvůr" nebo "Ve Dvoře". (V současné době soustředěný sídelní útvar tvořený pěti staveními. (Podle ústního podání zde bylo stavení šest - jedno bylo kdysi rozbouráno). V berní rule je zápis z poloviny 17. století, který popisuje úroveň zdejšího zemědělského hospodaření: "Tito sice, ležíce ve velkých horách, mnoho sejí, aby jim dokonce vše nevyhynulo, ale role skrovné mají, dobytky se živí. Půda jest hanebná. " Roku 1700, poslední z řady majitelů Přečína, hrabě František Ferdinand z Vrtby, statek a s ním i Horu prodal šlechtickému rodu Schwarzenbergů - knížeti Ferdinandu. Ti tento majetek spravovali prostřednictvím svých správců z přečínského "zámku". Své "panství" nad Horou ukončili v létech po roce 1900. Tamní "dvůr" s málo výnosným hospodářstvím (pozemky - pole, louky) rozparcelovali a rozprodali občanům z Hory i ze sousedních vesnic. (Např. z Rohanova zde koupili pole nebo louky Mašek-24, Kordík-15, Mandák-25, Volf-30 atd...). Ručně psané listiny kontraktů z volyňského notářství obsahují výměru a cenu jednotlivých "d horského Dvora" koupených pozemků. Škola v obci byla zřízena r. 1874. Začalo se tehdy vyučovat v chalupě čp. 5 a potom v č. 32. Menší škola postavena až r. 1879. Současná prázdná budova školy byla postavena na jejím místě r. 1926. (Jména některých "řídících" - učitelů: Vadlejch, Hesoun, Švík, Čaloun, Vraštil, Kočí, Jirák, Vokroj, Klenka, Jaroš, Bruner, Kunc, Novotný, Černý, Mandák, Švecová). Škola zrušena r. 1964.

Původ pojmenování lidského sídla, které vzniklo ve středověku koncem 13.stol., vyplývá z jeho vyvýšené polohy nad jeho východním a jižním okolím. Osada se nachází na úbočí vysokého skalnatého hřbetu (vrchu) zvaného Na Hradě nebo Hrad, vysoko nad čábuzskou kotlinou a dvěma údolími. Rozkládá se "nahoře na kopci" - proto pojmenování Hora.
R. 1274-Sdata de Hor
R. 1383 - Venceslaus rex dedit Zdatae de Benessowi Hory
R. 1395 - Zdata de Benessowy hory
R. 1544 - w Dobrssi tvrze...w Benesowie horze
R.1647 - tvrz Przedczino-dvůr w benessowe horze-mlejn pode vsí Horau-ves Jarossow, ves Benessowa Hora
R. 1840-Hora
R. 1854 - Hora (úředně stanoveno - bez Benešova)
Po vzniku ČSR v r.1918: Ve dvacátých létech úředně stanoven název Hora Benešova (Poznámka: Ve Švábově místopisu Čech z té doby je uvedeno 32 míst s názvem Hora a 23 míst s názvem Hory. Proto bylo k místnímu jm. Hora znovu po létech připojeno příd. jm. přiví. "Benešova", aby naše Hora byla od ostatních Hor odlišena.)
R.1939 - 45 (Protektorát Čechy a Morava): německo-český název Benedikt Berg-Hora Benešova Název obce Hora Benešova byl po r. 1950 změněn na "Benešova Hora".
Na Vacovsku, Stachovsku i Zdíkovsku se stále užívá kratší pojmenování Hora (.. .do Hory, ...v Hoře, ... pod Horou, ...za Horou atd.). V hovorové řeči mladší generace se často začíná vyskytovat pro pojmenování Benešovy Hory tvar (výraz) "Benešovka". Pojmenování obyvatel Benešovy Hory: Horák, Horačka, Horanda - hanlivé.

V místopisu volyňského soudního okresu zr. 1913je tato charakteristika obce (vesnice): Hora: místní obecjz. od Volyně 19,4 km při silnici Vacov-Oubyslavské. Má 71 domů a 549 obyv., leží na úbočí Javorníka ve výši 750 m n.m. a tudy má podnebí drsné. Fara i pošta Vacov. V místě 2 tř. škola se 109 dětmi. Několik domů roztroušeno jest k z. a tvoří samoty řečené "Psímrda ". Několik domků nade vsí Ve vrchách směrem sz. dotýká se mohutné skály rulové, které se říká "Hrad" (880 m vyš.), ač zde není žádné památky po stavbě nějaké. Poslední domek Horský tímto směrem hraničí již s osadou Bošicemi a průčelí jeho vyniká bohatou výzdobou omítkovou i malovanou ve slohu lidovém, práci prostého zedníka zdejšího. (Poznámka F.M.: Tzv."Kudrnojc malování".) Hora slově také "Benešovou", ale kdy Beneš zde svou tvrz obýval, není známo. O Kočích bylo promluveno při Dobrši.

Výměra kat. 419 ha. Polí 178 ha, luk 97 ha, lesů 48ha, stav.pl. 2,2 ha, neplodná a nezdaněná pí. 18 ha. Máj. pozemků - velkostatekPřečín 39,25 ha. Vlastníci: nad20 ha - 5, od 10-20 ha - 6, od5-10 - 6, od l-5ha - 36, pod l ha - 60. Do ciziny odchází 130 lidí, jsou to stavitelé cirkusů, zedníci, cihláři a nádeníci. V Hoře před 3 léty založeno družstvo pletařské, ale nedošlo ani k jeho ustavení se. Odbor Pošumavské Jednoty s 33 členy. Hasičský sbor má 37 členů. (Poznámka F.M.: Charakteristiku obce psali Janu Dykovi, autorovi místopisu, většinou místní učitelé. Jan Dýk byl také učitelem a později školním inspektorem politického okresu Strakonice. K pojmenování "Psímrda" - na starších podrobných mapách uváděno "Na Psině" nebo "Psina" později a v současné době Zahrádky - někdy Zahrádky.)"(František Mandák-Vacovský zpravodaj)

Kaple Navštívení Panny Marie(31.5.) z konce 19. století(opravena 2007) s oltářem od lidového malíře M. Šroma z roku 1891(maloval hlavně na Vlachovobřezsku hodně barevné až naivní obrazy) postavena nejspíše na základech kapličky starší(zakreslena na mapě z roku 1837). Zvon novodobý z roku 1949.

Pověst: Pod Hradem Na Rovinách jsou prý prohlubně s vodou odkud jsou slýchávány zvony. Prý se zde propadla celá vesnice (Horovice) i s kostelem. Ti co přežili založil jižněji ves Horu.

Na kraji Benešovy Hory odbočíme vlevo dolů do Čábuz:

Před vsí vlevo za Mladíkovským potokem bývalá vápenka. Čábuze-bývalá vápenka V údolí Mladíkovského potoka(Podhájí) maloplošné chráněné území. Kromě potoka s četnými meandry tvoří nejcennější součást území vlhké, tzv. dvousečné louky. Území má charakter chráněného naleziště vzácných a ohrožených rostlin a živočichů. Platí zde zákaz vstupu, není dovoleno ničit a poškozovat živočichy a rostliny i jejich prostředí nebo jinak ohrožovat přirozený vývoj nebo stav CHÚ. Pravidelné kosení zachovává přírodní flóru a blokuje nežádoucí změnu biotopu zarůstáním dřevinami (náletem). Od roku 1986 Chráněné území "Mladíkovský potok", které představuje mokřadní louka o výměře asi 1,7 ha, na které se vyskytují chráněné a ohrožené rostliny, zejména vstavačovité. Rámcový průzkum prokázal druhovém i kvantitativní bohatství rostlinstva a živočišstva(165 druhů rostlin-z toho 12 druhů chráněných; 59 druhů denních motýlů-z toho 2 druhy chráněné;73 druhů motýlů nočních; 52 druhů brouků; 39 druhů hmyzu různých řádů-z toho 3 druhy chráněné; 46 druhů živočichů patřících mezi bezobratlé, členovce a obratlovce-z toho 35 chráněných druhů - hlavně ptáků). Celkem tedy 434 rostlinných a živočišných druhů s vazbou na ekosystémy v Podhájí. Nejméně polovina z celkového počtu (kromě chráněných) jsou druhy ve své existenci ohrožené či zranitelné na území celého státu. Na jaře roku 1986 zde bylo pozorováno několik jedinců Majky obecné, kriticky ohroženého druhu brouka. Obojživelníci patří mezi živočichy, kteří jsou civilizačními vlivy snad nejvíce postiženi. Vyhovující podmínky pro rozmnožování i přežití nacházejí obojživelníci podél toku Mladíkovského potoka. Ve slepých ramenech s klidnou vodou i v rybníčku pod bývalou cihelnou mají brzy na jaře vhodná místa pro kladení vajíček i pro pozdější vývin pulců. Žijí zde následující druhy: ropucha obecná, rosnička zelená, skokan hnědý, skokan ostronohý, čolek obecný a čolek horský. Při průzkumu byla zjištěna i zajímavá rybka vranka obecná. Je to dravá rybka.Zdržuje se většinou v blízkosti dna potoků a říček. V horských bystřinách vystupuje běžně do výšek nad 1500 m. Dosahuje délky 10 až 15 cm, vyznačuje se plochou hlavou a nápadně širokými, vějířovitými prsními ploutvemi.Je tmavošedá nebo hnědá s roztroušenými světlými skvrnami. Samci hlídají snůšku jiker mezi kameny a odvážnější zahánějí od svého plodu i větší ryby, které se přiblíží.

Vesnice nad Spůlkou, klenutý kamenný most přes Horský potok ze 17. stol. (nejspíše ale až z poloviny 19. století), býv.hamr, srubové stavení, Ves zmiňovaná poprvé ve 14. stol., kdy tu stávala tvrz - nedochovaly se z ní ovšem žádné pozůstatky, šumavské domy - nejhezčí čp. 27, kaple sv. Cyrila a Metoděje z 2. poloviny 19. stol., roku 1909 byla zřízena jednotřídní expozitura v Čábuzech(učitelé Konrád Brunner, Jiří Dolejší, J.Vlček). V okolí Horského a Mladíkovského potoka dochované rýžovnické sejpy, zajímavý obsah zlata zjištěn při prohlubování studny ve vsi.

První zmínka o vsi je z roku 1377, kdy zde sídlí Bušek z Čábuz (Buscone - Busco de Czabuz). Ten tu sídlí i v roce 1395. Roku 1406 Čábuze vlastnil Petr ze Štítkova a r. 1428 je zde zmiňován nejspíš stejný Petr z rodu Čábuzských z Prostého. R. 1461 je jmenován v souvislosti se "sezeniem na Czabuziech" Jan z Prostého, syn Petrův. R. 1466 obdaroval vacovský kostel Petr Štítkovec z Čábuz. R.1510 je v listinách zmiňován Jan Ptáček z Czabuz. V první polovině 16. stol. byly Čábuze "v držení" Kryštofa Koce z Dobrše. V polovině 17. století byly Čábuze stále součástí přečínského panství, které tehdy vlastnil Mikuláš Diviš Antonín Radkovec z Mirovic (zemř. 1661). Roku 1850 byly Čabuze připojeny k okresu Volyně. V letech 1869 – 1909 byly osadou obce Hora (nyní Benešova Hora) v okrese Strakonice. V období 1910 – 1920 byly Čabuze samostatnou obcí v okrese Strakonice. Od roku 1921 přibyla obci čárka nad a. Mezi lety 1921 – 1948 jsou Čábuze samostatnou obcí v okrese Strakonice, v období 1949 – 1960 obcí okresu Vimperk. Od roku 1961 již nejsou samostatnou obcí, nejprve jsou částí obce Benešova Hora (1961 – 1976), poté se stávají částí obce Vacova. Předpokládaný dvorec - středověká tvrz, podle místní tradice stála v prostoru svahu opodál jihozápadní části návsi. Na katastrálním plánu z r. 1837 je zakreslen půdorys tohoto uzavřeného útvaru "selské usedlosti" čp. 11(později Rekreační středisko RZ Dobříš).

Jan Dýk: Místopis okr. Volyňského, 1913: Čábuze m.o., od Volyně z.j. z. 19,5 km při silnici Vacovsko - Ždíkovské s Četnými samotami řečenými "Podvitovčí" na stoku potoků Puchořského, Oubyslavského a Milíkovského, které po svém spojení tvoří říčku Sputku, 42 domů, 326 obyv., v míste l třídní expositura školy Vacovské s 58 dětmi, školní expositura zrušena asi r, 1946. Mešní kaple sv. Cyrila a Metoděje. V údolí Podvitovčí na Sputce četné mlýny, hamr, pily, valcha na Šerku a prádelna na Šerku. Z Čábuz odchází 90 lidí do světa. Jsou to jednak stavitelé cirkusů, kteří procestuji celou Evropu, jednak zedníci a dívky, pracující v cihelnách v Německu. V Čábuzech stála druhdy zemanská tvrz, která byla kolébkou vladyků Čábuzských z Prostého.( poz.a.: Tento rod ovšem nemá nic společného z rodem z moravské vsi Prostého, jeho původiště není známo. Později rozdělil se na pošlosti Čabuzských, Hořčicův a Zálezských z Prostého) Ve svém erbu měli dvě černé medvědí tlapy vzhůru postavené v poli zlatém. Rodina Čábuzských za války třicetileté velice zchudla, takže r. 1623 Adam Čábuzský, odsouzený pro účast na českém povstání k pokutě, byl sproštěn placení, ježto byl úplně chůd.

dále pokračujeme po st.silnici do Zdíkovce:

Připomínán již 1318. Kostel sv.Petra a Pavla, gotický nejspíš z konce 13.st., zmínka z roku 1483, r. 1781 zřízena lokalie, 1788 samostatná fara. R. 1710 pořízen hlavní oltář. R.1846 novogot. rozšířen, r. 1899 zvětšen zbouráním staré presbytáře a sakristie a přistavěním nové. Velký zvon věnovaný Václavem Kocem starším z Dobrše byl ulit roku 1601 v Pasově Dionýsem Schuldtisem. Kamenná křtitelnice z doby založení kostela. V obci dochovaná lidová architektura, školu(a svou hrobku)nechal postavit vídeňský stavitel František Šustr-sádrové bysty manželů,

z hlavní silnice odbočíme vpravo do kopce podél kostela a hřbitova do Masákovy Lhoty:

Roubené šumavské domy. U obce se koncem července 1995 objevily agrosymboly: osamocený kruh o průměru 9,6 m na severovýchodním svahu kopce Hrbek v žitném poli. Další dva kruhy o stejném průměru, 14,6 m od sebe, se nacházely na severozápadním svahu kopce Podkamena.
Pověst: židovský obchodník z Dlouhé Vsi byl noclehem v Kurylově chalupě hned nad Lhotou, v dnešním Albrechtci. A když se prý tenkrát ráno, kdy ubývající měsíc ještě svítil, vypravil na cestu do Nového Světa dodnes používanou stezkou, šel mladý Kuryl za ním, přepadl ho a oloupil. Cestou domů si však uvědomil, že musí mrtvolu někam odstranit; vrátil se tedy a hle, těžce zraněný obchodník se zatím vzpamatoval a odbelhal zas dál, až na pařez Bráchojc louky. Marně prosil o slitováni. Než však dopadla smrtící rána, stačil ještě říci: "Však počkej, tenhle měsíček tě prozradí !". Čas běžel, a vrah se musel vždycky smát. kdykoli pohlédl na měsíc. Jak jen by jej mohl prozradit? Jeho mladé ženě to bylo divné a tak na něm tak dlouho vyzvídala, až se jí jednou ve slabé chvilce svěřil. A to se mu mělo stát osudným. Po jedné manželské hádce totiž vyběhla rozčilená žena před chalupu a vykřikovala: "Ty vrahu, zabils žida !". Sousedé to slyšeli a tak se to prostřednictvím měsíčku prozradilo.

Z Mas.Lhoty pokračujeme po hl.silnici do Nového Dvora, za N.Dvorem vlevo okolo jezírka U kyzu:

vzniklo zaplavením lomu na křem.písek pro skl.hutě v okolí, písek se drtil v Pucherském mlýně na Zadově, koupání, rozloha 10 arů, hloubka 30 m, na březích roste plavuň jedlová, název vznikl zkomolením německého Kiesgrube(křemen.jáma).

Dále pokračujeme na křižovatku s odbočkou na N.Hutě, my odbočíme vpravo kolem Plání:

turist.informační místo, parkoviště, výchozí místo pro běžkaře,

a Přilby:

Leckerberg, Thurn, 1219m.n.m., kdysi zde snad stála hláska se zvonem, který soumarům na kašperskohorské větvi Zlaté stezky ohlašoval čas a místo, kde se právě nalézají-zvon byl později přemístěn do Nových Hutí-tzv. Panského domu, za druhé světové války byl pak odebrán k válečným účelům,

podél Mezilesní slatě (vrchovištní rašeliniště, součást komplexu Horskokvildských slatí. Vodu z Mezilesní slatě odvádí jednak Hamerský potok do Vydry, jednak druhou stranou Losenice do Otavy. Dva staré mezníky se znakem Malovců.) na křižovatce Kvilda-H.Kvilda Jezerní slať:

rozloha rašeliniště 120 ha, nadmořská výška 1058 - 1075 m.n.m., jedno z nejchladnějších míst na Šumavě: průměrná roční teplota 3,5°C, v roce 1987 naměřeno - 41,6°C. Roční úhrny srážek 1200 až 1300 mm. Mocnost rašeliny až 7,6 m. Dříve se zde rašelina těžila pro stelivo a jako palivo. Výskyt rosnatky, klikvy, suchopýrů či glaciálních reliktů jako např. břízy zakrslé. Ze zvířeny teřívek či myšivka horská.

vlevo na Kvildu:

Horská obec na parovině šum.plání, v dolní části obce protéká T.Vltava, původně zde les Gewilda. První zmínka o Kvildě se datuje k 23. květnu roku 1345, kdy král Jan Lucemburský vydává glejt synům píseckého správce Tomášovi a Janovi, ve kterém se píše, že les Gefilde zvaný, je v jejich držení i s užitky kovů, budou-li nalezeny. Právě oni měli začít s rýžováním zlata na Jezerním potoce. Dodnes jsou v těchto místech patrny tzv. sejpy - hromady propraného materiálu. Velký vliv na osidlování zdejší krajiny měly obchodní stezky. Oblastí Kvildy procházela Horní zlatá stezka spojující Pasov s Kašperskými horami(od r.1366). Zlatá stezka s rozvojem obchodu rostla a přinášela prosperitu i samotné Kvildě. Nejčilejší ruch tehdy dosahoval týdně 1300 mezků s nákladem. Kolem roku 1500 vznikla nová vesnice Kirchdorf - vesnička s kostelem, ta byla pod českým názvem Kvilda uváděná již od roku 1559. V tzv. berní rule, prvním soupisu poddanské půdy, z roku 1654, je evidováno 6 usedlíků. Výsledky druhého sčítání obyvatelstva z roku 1713 hovoří o 20 usedlících. V roce 1840 v oblasti Kvildy žilo přes 1000 obyvatel, r. 1921 bydlilo ve 122 domech 1146 osob, z toho 11 Čechů a v r. 1930 ve 150 domech 1128 osob, z toho 34 Čechů. Dřevařská osada, sklárny(malba na sklo), lidové stavby-pavláčky, skládané lomenice, vých.část obce-Vilémov-domky dřevařů z 19.st., za 2.sv.války int.tábor z ruskými zajatci(v bývalé tur.chatě u pramenů Vltavy. Do roku 1765 náležela Kvilda farností k Rejštejnu. V tomto roce zřídilo zdíkovské panství dřevěný kostelík, první v těchto šumavských místech. Zvony pocházely z Pasova, varhany z Horažďovic. V noci ze 7. na 8. července 1889 vypukl v domě židovského obchodníka Bernharda Rotha č. p. 27 oheň, který se po dřevěných domech velmi rychle šířil. Shořelo 18 domů (škola, fara, kostel). Na Kvildě zůstalo 41 rodin bez střechy nad hlavou. Z kostela byl zachráněn jen oltářní obraz sv. Štěpána. Nový kostel byl postaven v r. 1892 - 1894 stavitelem Janem Štěrbíkem z Vimperka. Oltářní obrazy a malby v kostele vytvořil profesor malířské akademie Fr. Sequens z Prahy. Stavební náklady byly hrazeny majitelem panství Zdíkov a patronem kostela, hrabětem Fr. Thun-Hohenstein. Olt.deska na smrk.pařezu z okol.lesů. V roce 1941 působil na Kvildě farář Franz Reinisch, o rok později popravený nacisty. Již delší čas se usiluje o jeho svatořečení. V neděli 4. srpna roku 2002 byl do věže kostela zavěšen a vysvěcen českobudějovickým biskupem msgr. Jiřím Paďourem další zvon k poctě Panny Marie Pomocnice křesťanů. Zvon vážící 174 kg odlila zvonařská dílna Marie Tomáškové - Dytrychové. Zvon zvoní třikrát denně - v osm hodin ráno, v pravé poledne a o sedmé večerní. O kostel se v současnosti vzorně stará paní Klímová.

3.3.1709 je vysvěcena dřevěná tzv. Tremlova kaple, zasvěcená Panně Marii, sv. Štěpánu a sv. Rochovi (přestavěna v letech 1860-62, v 60.letech 20. století zbořena). V roce 1765 byla pražským arcibiskupstvím schálena stavba kostela, neboť věřící chodili až do Rejštějna. Téhož roku, 13. 11., byl dřevěný kostelík, který nechal postavit A. V. Malovec, vysvěcen. Od ledna roku 1766 měla Kvilda svého kaplana (v nové faře) Ignáce Pauka. U kostela byl zřízen hřbitov a od roku 1767 vyzváněl z kostela i nový zvon. Od roku 1790 jsou zde varhany zhotovené horažďovickám varhanářem Václavem Turnovským. Teprve v roce 1797 postavil kašperskohorský tesař Tomáš Bauer kostelní věž s báňí. Tehdejší kaplan Heinrich Traxler nechal na ni ihned instalovat hromosvod. 2. 4. 1854 byla zdejší lokálie povýšena na farnost (18.4. téhož roku to potvrzuje budějovický biskup Jirsík). V noci 7.7. 1889 padl kostel spolu s 18 domy a školu požáru, který vypukl v domě obchodníka Bernarda Rotha. Fara nevyhořela (popraskaly všechny okenní tabulky), tudíž se zachovaly kvildské matriky a farní kniha. Z vnitřního vybavení kostela zůstal jako zázrakem nepoškozen obraz Nalezení těla sv. Štěpána, který můžeme v oltáři obdivovat dodnes. K bohoslužbám sloužila kaplička sv. Jana Nepomuckého v Hamerských Domcích (tu nechal postavit hamerník Josef Zoglauer-vysvěcena 24.8.1863) a provizorní dřevěná stavba o svátcích. Stavbu nového kostela zahájil vimperský knížecí stavitel Jan Štěrbík v roce 1892 podle vzoru kostela v Knížecích Pláních. 10.6. 1894 byl pak biskupem Říhou vysvěcen. Náklady na stavbu byly 17,5 tisíce zlatých. Jelikož byl majitel zdejšího panství hrabě Thun vřele přijat místními věřícími, zaplatil za ně i částku 1,5 tisíce zlatých, kterou měly uhradit obce z farnosti. Vnitřní vybavení kostela dodala firma Kotschwarda, oltářní a nástěnné obrazy namaloval profesor a rektor pražské Akademie František Sequens (provedl též nástěnné malby v chrámu sv. Víta v Praze a mezi jeho žáky patřili např. Luděk Marold či František Kupka). Věžní hodiny pocházely od Ludvíka Heinze z Prahy, varhany od Jindřicha Schiffnera a zvony od Rudolfa Pernera. Stará fara byla v roce 1913 zbourána a farář Josef Brabec bydlel rok v domě Wilhelma Strobla. V květnu 1914 se pak stěhoval do nové. Na Kvildě stávala i mešní kaple P.Marie Pomocné u Vilémovského zámečku či kaple na faře vysvěcená 18.10.1938. Kuriozitou je, že byla vybavena piliňáky, což místní obyvatelé oceňovali, třikrát týdně, hlavně v zimních měsících. Kostel sv. Štěpána byl v letech 1994-1999 renovován.

Kvilda proslula v první polovině 19. století malbou na vnitřní stranu zrcadel-tzv. verderbery:
Kvildská podmalba na sklo je spjata s rodinou Verderberů a to sice konkrétně se jmény Michael Verderber (nar.1766, zemř. 1843), Johann Verderber (nar. 1793, zemř. 1871), Franz Verderber (nar. 1837, zemř. ? Mirotice?). Ti sem přišli z bavorského Raimundsreutu z čistě ekonomických důvodů: v roce 1785 vyšel celní dekret pražského gubernia, podle něhož podléhal dovoz obrázků, clu. Proto se Verderberové rozhodli usadit na druhé straně hranic na Kvildě a malovat přímo tady. Protože roční produkce byla až 40 tisíc obrázků, podmalba dopomohla Verderberům k slučnému jmění, Johann Verderber už v roce 1823 kupuje čp. 22 za 660 zlatých, v roce 1842 pak kupuje od Johanna Zoglauera velkou selskou usedlost v Kvildě čp. 14 za 1.550 zlatých, kde zřizuje hostinec. Postup podmalby na skle je následující: Nejdříve se zezadu se předkreslí kontury (červené, hnědé), pak se modeluje stínováním obličeje, posléze základní odstíny větších ploch, pak pozadí. Nejčastěji se používaly štětce z kuních, vydřích chlupů a vajíčkové tempery Prodej podmaleb byl dobře organizován. Část obrázků byla exportována v bednách. Další odbyt zajišťovali podomní obchodníci, kteří byli nazýváni krosnaři (Kraxenträger) či hauzírníci, podle krosen na zádech, ve kterých obrázky roznášeli. Obrázky byly velmi oblíbené zvláště u katolického obyvatelstva. Byly umísťovány pod strop v rohu světnice, s náklonem do místnosti. Hlavními motivy obrázků byly patroni a svatí. V roce 1870 přebírá po zemřelém Johannu V. jeho syn Franz. Vroce 1881 usedlost čp. 14 s dílnou a hostincem padla zcela za oběť velkému požáru. Franz dům sice obnovuje, stojí ho to však celé jmění i síly a tak v roce 1886 dochází k dražbě. Za 5.170 zlatých kupuje dům Gabriel Schuster (svého času bylo na Kvildě 15 domů s tímto přijmením), a tím sice dává základ známému hostinci U Gabriela, který funguje až do roku 1945 (mj. jsem ještě na prázdniny 1945 přijíždí jeho vnuk, pozdější MUDr. Raimund Schuster, s jehož umrlčím prknem se můžeme setkat na vrcholu Falkensteina; budova zbourána 1997, dnes je na tomto místě Informační středisko NP), ale zároveň končí slavné období verderberbildů.

Dalším známým rodem byla rodina Lukschů z Vydřího Mostu č.p. 99, která se věnovala kamenictví. Lukschové např. dodávali kamenné desky a bloky pro stavbu Vchynicko-tetovského kanálu. Vytvářeli také náhrobky, boží muka a hlavně koryta a žlaby.

V 70.letech 19 st.zde byli:4 mlynáři, 3 pekaři, 3 řezníci, 6 hospod, 2 truhláři, 2 koláři, 2 kováři, 2 podkováři, 1 zámečník, 4 krejčí, 3 obuvníci, 3 zedníci, 1 tkadlec, 1 koželuh, 1 kloboučník atd. Kvilda-kostel sv. Štěpána Byla zde pila na rezonanční desky zal.1878 A.Strunzem. 1889 velký požár-zničil faru,kostel Sv.Štěpána a hřbitov z r.1765 a velkou část domů, obec obnovena již zděn.domy. V té době měla Kvilda asi 1400 obyvatel. Na vých.stával zámeček vybudovaný hrabětem Vilémem Wurmbrandem-zám.též vyhořel. Pošta byla zřízena r. 1869. Dovážena byla koňmo z Vimperku přes Zdíkov 3x týdně. r. l920 byla založena první elektrárna na stejnoměrný proud. První škola zřízena v.r. 1768v domě č.1 dnešní hájenka. V r.1810 stoupl počet žáků, byla vedle kostela postavena nová budova o 1. třídě a nouzovém bytě pro učitele.V r. 1887 byla nevyhovující budova zbourána a na témže místě postavena zděná budova, jednopatrová, vícetřídní. Dva roky nato v 1 hodinu v noci vyhořela s celým středem obce. V r. 1889-1890 byla postavena nová školní budova. Do školy chodily děti z Vydřího mostu, Františkova a Bučiny. Do r. 1875 byla jednotřídní, v r. 1881 dvou, r.1896 trojtřídní, pak čtyřtřídní, v r. 1925 zřízeno exspositum ve Františkově. Od 1. září 1936 byla zřízena česká státní jednotřídní obecní škola. Umístěna byla v obecním domě v zasedací síni obec.zastupitelstva. Do školy bylo zapsáno 5 Čechů 15 Němců, dětí lesních dělníků, soc. demokratů. Od r. 1909 se v obci konaly 2.výroční trhy a 2 dobytčí trhy. Byl postaven r. 1912 z peněz amerických vystěhovalců. V něm byl v přízemí zřízen chudobinec, v zasedací místnosti Česká škola.Měla kolem 1200 obyvatel z toho 64 Čechů. Byla známa odjakživa převahou soc. demokratů. Byla to jediná obec v ČR, kde byl v.r.1938 zvolen soc. demokrat-starosta. V obci byl v létě i v zimě čilý turistický ruch. Proto kvetla řemesla i obchod. V obci byly 4 ubytovací hostince, prodejna obuvi, obchodní dům, 2 lékaři a 2 porodní báby. Turisty tvořil téměř výhradně český živel. S okupací přišla do našich končin doba temna. Byly drancovány lesy, dobytek. Domy a cesty neopravovány. Češi z obce vymizeli. 80 lidí padlo. Zápisy o této době chybí, byly z obecní kroniky vytrhány. Nalezené kroniky, které byly schovány za trámem v obecní škole,byly odevzdány na stanici SNB. V roce 1945 se do obce vrátila finanční stráž, SNB, lesníci, pošťáci, český učitel a na podzim i první osídlenci. Vrátili se i někteří z těch, kteří byli r. 1938 vyhnáni.Bylo to radostné shledání.Potom začal odsun Němců, byl proveden v šesti etapách. Naposledy šli sociální demokraté v počtu asi 180 osob v listopadu 1946.
První osídlenci byli většinou mladí lidé. Byli většinou z měst. Zemědělství nerozuměli, dobytek špatně ošetřovali. louky nehnojili, domky neopravovali. Obchody, živnosti obsadili lidé většinou nezodpovědní. Národní správci špatně hospodařili, stroje nebyly opravovány. Tak hospodářství i domy začaly upadat. Většina osídlenců se navrátila do měst a Kvilda opět osiřela. 6. října 1947 přijelo dlouhém putování 16 rodin reemigrantů z Rumunska, Slováků, kteří tam odešli před 150 lety za prací. V následujících dnech se rozešli do přidělených domků.

1953 - poválečný vývoj nově dosidlované obce byl negativně ovlivněn zřízením Hraničního a Zakázaného pásma;
1957 - se slučují obce Kvilda, Horská Kvilda, Modrava a Filipova Hut´ v politickou obec Kvilda;
1958 - byla v budově pily otevřena bednárna Dřevopodniku Vimperk. První zaměstnanci byli nezapracovaní, byla zde velká úrazovost, špatná organizace přísunu suroviny, a tak první zima zastihla provozovnu bez zásoby dřeva;
1959 - v obci zřízen sál pro kino a schůze občanů. Od června do srpna se na Kvildě a v jejím okolí natáčel Král Šumavy, ve kterém mimo herců zazářilo i mnoho místních obyvatel;
1965 - na Kvildě natáčen film Markéta Lazarová, s touto událostí je možné spojit začínající období chalupářů;
1970 - pro rozvoj sportu a turistického ruchu dán do provozu lyžařský vlek a dobudováno volejbalové hřiště ve středu obce;
1978 - byl velmi nešetrně zlikvidován hřbitov (nedávno objeveny kříže ze hřbitova; byly zahrabány na Hraběcí Huti; snaha znovu je instalovat).
1978 - byl Kvildě udělen čestný titul Vzorná hraničářská obec;
1978 - natáčení filmu Pod jezevčí skálou, zrušení hřbitova u kostela;
1980 - natáčení filmu Za trnkovým keřem;
1980 - 1985 výstavba vodovodu;
1983 - 14. 4. v 16.55 - zemětřesení;
1984 - počátek výstavby vodní nádrže;
1989 - po listopadových událostech, likvidace zátarasů na státní hranici;
7. 9 . 2002 - položení základního kamene Muzea železné opony;

Historií Kvildy, Bučiny a Pramenů Vltavy se zabývá Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny. Expozice je umístěna v 1. patře, v bývalé školní třídě, Obecního úřadu. Na schodišti před ní jsou přehledné mapy stabilního katastru, dobové fotografie, pohlednice, dokumentující i širší okolí. Vlastní exponáty byly zapůjčeny z Muzea Kvildy (Gefilder Heimatstube) OÚ v Mauthu, z okolních českých muzeí v Sušici, Kašperských Horách, Vimperku, Netolicích, státních okresních archivů v Prachaticích a Klatovech a od soukromníků. Expozice je členěna do několika částí charakterizujících historii regionu. Archivní doklady jsou prezentovány barevnými kopiemi (např. listiny ze 14. století a mapa kašperskohorské Zlaté stezky z roku 1736). Bývalá fara (č. p. 15) byla později MNV.

Až do konce II.svět.války visel v hospodě zarámovaný Hitlerův podpis z knihy návštěvníků, když ji ještě jako neznámý navštívil. 1 km směr B.Lada je na pravém břehu Vltavy deska ve skále z r.1970, na které vděční Vltavané děkují Vltavě-živitelce. V okolí sejpy, na okol. loukách hořec panonský, koprníček nachový, jestřábník oranžový.
Pověst: V okolí Kvildy míval kdysi ďábel obzvláštní radost z toho, když honil staré ženské a házel po nich žabími vajíčky. Těch nosil na zádech plnou nůši. Ženským se to ale vůbec nelíbilo a tak zašly za farářem do Kvildy a prosily ho o pořádné zažehnání. Farář jim ho tedy dal. Tím si pak držely ďábla od těla a ten taky pěkně rychle zmizel. Při útěku ale klopýtl a natáhl se jak široký tak dlouhý. V kameni po něm zůstal otisk pařátu, který je vidět dodnes.

Na konci 19.st.píše o Kvildě E.Krásnohorská: Obklopeny svěžími,vlhavými lukami, šeří se dvě řady starobných, dřevěných domků s přečnívajícími střechami, v jichž stínu všude nějaký obrázek práce, průmyslu neb rodinného žití, všude viděti ruch přičinlivých ruk a slyšeti bodrý hovor při jednotvárném hluku kladiva, brusu, hoblíku a píly. Žije zde lid čilý a k výrobě dřevěného zboží vycvičený, vedle malého jeho průmyslu i továrny-jedna na zboží dřevěné a druhá nedaleká sklárna-poskytují mu výživy, ku které pomáhají též pastviny ony svěží, na kterých se tak malebně vyjímá bílý, veliký skot s široce rozložitými rohy na pěkných hlavách svých....Bývaly časy a to nedávné, kdy horal Němec českého souseda na Šumavě považoval za svého, rád se s ním stýkaje a přátelsky s ním smýšleje, kdežto mu cizí Němec, Bavor, zvláště však namanulý se Prus byl trnem v oku, za škůdce domácího míru, za vetřelce v domácí blahobyt, za nezvaného cizince jsa pokládán. Praví se mi, že doby ty již minuly, že idylická nevinnost národních styků již i v těch rajských zákoutích, kde jsme se při německém hovoru cítívali jako v kruhu upřímných dětí této naší vlasti, jako mezi přáteli bratrskými, jest,ne-li veskrze porušena, toť přece ohrožena i dotknuta ozvěnami horečného štvaní , které chce z nenávisti učiniti systém vypleňující.

Pod Kvildou odbočíme vpravo podél bývalé pily vzhůru po nové cestě, po 100 m vlevo,směr Bučina, po delším, ale lehkém stoupání dorazíme na místo, kde končí upravená cesta a naskytne se nám výhled do Bavor, po 500m přijíždíme do bývalé nejvýše položené obce Čech Bučiny:

Založena ve 2.pol. 18.st.(1790), název z německého Die Buche-buk, na počátku 20.st. zde žilo 392 Němců a pouze 4 Češi, byla zde obecná škola, spořitelna,v roce 1930 zde žije 316 Němců a 29 Čechů, obec měla od roku 1849 své starosty. V létě 1922 Bučinu navštívil J.Váchal, zažil tu místní svatbu, která ho nadchla krásnými starými valčíky a mazurkami. V rychtářově domě se roku 1858 narodil básník a spisovatel Johann Peter, po jeho smrti v roce 1935 byla na jeho rodný dům umístěna pamětní deska. Na Malé Vltavě pracovala Kufnerova pila, pod ní byla roku 1845 zbudována knížetem Schwarzenberkem nádrž Schwelle(dnes Tokaniště) k plavení dříví. Nádrž Tokaniště Celní úřad, fin.stráž, 2 hotely. V roce 1937 otevřena česká škola!! V druhé světové válce padlo 22 místních mužů.V roce 1945 byli místní občané nahnáni do hotelu Fastner, kde byli vyslýcháni a mučeni(bez policejních zápisů). V roce 1947 již pouze 58 obyvatel. V roce 1956 vesnice srovnána ze zemí. Zůstal jen Pešlova chata coby rušička svobodné Evropy a kasárna.Výhledy na Alpy! Hr. přechod pro pěší otevřen v r.1991(stará celnice odstřelena r.1961). Hranici tvoří potok Čertova voda-voda odváděna do Dunaje. Nejznámější hospody byly Pension na Alpské vyhlídce a Pešlova chata-ruiny zbourány v roce 2003-stavba nové chaty. Život na Bučině popsal Frant.Frýda v knize Kořeny ve větru. Znovu E.Krásnohorská:..dospějeme-li na výšinu,se které shlíží chudá ves Bučina v moře horských temen, kdež příchozímu v pravo se jeví hřbet hor Tabulových, pod nimiž se pramení Malá Vltava, v levo pak velikán Sedmikamenník, jenž Čertův potok do Bavor vypouští: jsme opět na místě, kde bašty Šumavské ode dávna jsou přestupny, v bráně do Čech, kde překračovala hranice zemské ona Kašperskohorská stezka Zlatá, nedaleko těch pustin slatinných, kde zlatější nad ni se vine věčně živá dráha, prýštíc se ze skály jasným praménkem Vltavy.

V části zvané Mlýnská mýtina u bývalého domu č.39 zachována pamětní deska s tímto nápisem:

Pamětní deska
1877
Založili Joh. A Kath. Seewaldovi
toto hodpodářství
Díky jejich nezdolné píli
byly les a bažina přetvořeny
v kousek úrodné půdy
která byla zušlechtěna
pro dobro jejich potomků
Zřízeno 1927 k 50. výročí
jejich vděčnými dětmi

Z Bučiny máme možnost jet dalšími cyklotrasami buď směr Knížecí Pláně, Finsterau, Prameny Vltavy nebo zpět na Kvildu.



nahoru

Verze 2.8 , Mystik 2005-2013