wz
Panorama

Cyklotrasa 25:             Profil cyklotrasy              Mapa cyklotrasy              Fotogalerie

Horská Kvilda - Modrava - Javoří Pila - Poledník - Prášilské jezero - Prášily - Srní - Č.Pila - Zhůří - Horská Kvilda (57 km)

Z Horské Kvildy(CT 22) na Filipovu Huť(CT 22), na konci vsi doprava a zadem na Modravu(CT 22), po modré podél Roklanského potoka:

Na březích potoka se zde hojně objevuje hořec šumavský/panonský (Gentiana pannonica). Před válkou byl masivně sbírán pro svůj kořen, Hořec panonský v údolí Roklanského potoka který byl nedílnou součástí místních likérů a lektvarů, poválečné vysídlení původního obyvatelstva přineslo profit snad jedině právě této nádherné rostlině, z pohraničního pásma se opět začal šířit, takže dnes není na Šumavě bezprostředně ohrožen. Celostátně ale patří ke druhům silně ohroženým, vždyť jeho další přirozená stanoviště se nacházejí až za našimi hranicemi v Alpách

a Fischerovy slatě:

součást Modravských slatí-největšího komplexu vrchov. rašelinišť na Šumavě, celkem 3615 ha, hl. až 8 m. F.s(také Mlynářská)leží v nadmořské výšce 1050 m a maximální hloubka činí 6,6 m. Jedná se o horské svahové rašeliniště o rozloze 32 ha se třemi menšími jezírky. V porostu převažuje kleč (Pinus mugo), hojná je i bříza zakrslá (Betula nana). V Mlynářské slati lze velmi dobře sledovat nejrůznější stadia vývoje rašeliniště od zarůstajících vodních ploch až po zapojení porostu blatky s vtroušeným smrkem a břízou pýřitou. Na okrajích přechází v rašelinnou smrčinu.
Celý komplex Modravských slatí je chráněn pro bohatý výskyt vzácných druhů rostlin typických pro horská vrchoviště - klikva (Oxycoccus palustris), vlochyně (Vaccinium uliginosum), kyhanka (Andromeda polifolia), šicha černá (Empetrum nigrum), bříza zakrslá (Betula nana), rosnatka anglická (Drosera anglica) a okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Dále představují klidové území pro život zvěře - tetřívek obecný (Lyrurus tetrix), tetřev hlušec (Tetrao urogalus), rys ostrovid (Lynx lynx).

Rokytská slať: (starý název Weitfällerská) - 104 ha, představuje komplex vrchovištních rašelinišť v nadmořské výšce 1080-1120 m n. m. Uvnitř najdeme 69 jezírek a zbytky Rokytské nádrže. Jedná se o velmi podmáčenou slať, jejíž povrch tvoří a borovice (Pinus x pseudopumilio), okolí slatě lemují smrčiny. Součástí je tzv. Mrtvý les (odumřelé kmeny smrku). Na sušších odlesněných místech nacházíme rozsáhlé porosty se smilkou tuhou (Nardus stricta), bezkolencem modrým. Mimo Rokytské nádrže byly v komplexu vytvořeny i další nádrže. Zajímavé je okolí Roklanské nádrže, kde stávala hájenka a turistická chata. Hájenka již nestojí a chata přešla v 50. letech pod kontrolu armády (sídlo pohraniční roty). Dnes je opuštěná

na Javoří Pilu:

bývalá osada s pilou, později oblíbený hostinec U Tetřeva, útulna turistů, za první republiky studentská noclehárna na soutoku Javořího a Tmavého potoka vrchovištní rašeliniště s klečovou formou borovice bažinné.

Asi dvěstě metrů zpět k Modravě, je v louce několik kamenů střední velkosti. Jsou nenápadné a snadno je mineme. Když ale celé místo pozorně prohlédneme, vidíme, že odtud nepocházejí a že by mohly tvořit půlkruh. Některé jsou i na druhé straně cesty. Všechny tyto kameny mají energii megalitů a jsou tedy pravděpodobně zbytkem kromlechu. Jeho střed leží několik metrů nad silničkou, jeho funkce je však již porušena...

Za Javoří Pilou po modré vpravo na Zelenou horu, na vrcholu stoupání vlevo na Poledník(nebo též Polední Hora):

1315 m.n.m.. Na vrcholu stála od konce 70.let stanice protivzdušné ochrany ČSSR. V létě 1998 byla dokončena přestavba objektu na vyhlídkovou věž. Krásné výhledy po celé Šumavě, v r.1998 navštívilo rozhlednu 30 tis. lidí, výška vyhl. plošiny je 37 m, vede na ni 227 schodů. Tři půlkruhová vyhlídková patra. Ostatní objekty zbořeny. V každém vyhlídkovém patře malá foto galerie. Informační místo NP. Turistům jsou přímo u věže k dispozici krytá sezení, malé občerstvení a WC. U vrcholu stávala chata Na tokáni(Balzhütte).

Z Poledníku zpět k odbočce k Prášilům, po červené dolů k Liščí díře, vlevo k Prášilskému jezeru:

1079 m.n.m., čtvrtohorní ledovcové jezero v žulovém a rulovém karu, přírodní rezervace 157 ha-porosty prořídlé po větné kalamitě v roce 1989, jezero vzniklo po ustoupení pleistoc. ledovce. Rozloha 3,72 ha, hloubka 14,90 m, střední hloubka 7,36 m, obvod jezera 730 m, objem zadržené vody 274 000 metrů kubických, sběrná oblast 0,524 kilometrů čtverečních(nejmenší ze všech šumavských jezer), 150m vysoká stěna má posledních 70 m od hladiny příkrý sráz, 9 m morénový val, 2 ústupové morény zarybněno pstruhy a siveny. Je odvodňováno Jezerním potokem do Křemelné. Tzv.Stará jímka, zbytek dalšího, dnes zarostlého jezera, vznilého působením druhého ledovcového splazu. je to mokřad s řadou chráněných rostlin, je zařazen do seznamu tzv. Ramsarské konvence(dohoda k ochraně mokřadů mezinárodního významu. Pomník zde utonulého botanika O.Kareise(1927).

Jezerní potok pod Prášilským jezerem Jezero bylo dlouho beze jména a první zmínka o něm se vyskytuje v Josefiánském katastru. Geometricky bylo zaměřeno 16.8.1785 nadporučíkem V. Pemlerem, který však nepořídil žádnou skicu. Proto se jezero objevuje až na mapě stabilního katastru z r. 1837 zhotovené geometrem Karlem Struskou. Na mapě Kreybichově z r. 1831 je jezero zakresleno pod bezejmennou horou. Do literatury je asi jako první uvedl F. X. Zippe pod názvem "Stubenbacher See". V češtině se ujalo pojmenování Prášilské jezero podle obce Prášily (nesprávný překlad německého názvu Stubenbach - vzniklý od původního pojmenování místa Finstere Stube).

Pověst: Starý pašerák Tabákový Petr(v nářečí Towok Pedr, zemřel 1913) z Dlouhé Vsi šel o půlnoci kolem jezera, když se z jezera vynořilo tisíce světel a pláč, sténání a nářek. Nohy mu vypověděly službu, vstávaly mu vlasy hrůzou. Z jezera povstala čarokrásná panna a lákala ho k sobě. Po dlouhé době konečně vše skončilo. Dlouho se z té příhody vzpamatovával a už nikdy nešel okolo.

E.Krásnohorská: Mezi vysokým kapradím, jež v obrovské kytky se rozkládá na šedých balvanech, v mechu, v drti pařezů zpráchnivělých a po hladkých kořenech stoupá se příkře nade žlabem potoka, jenž dole hučí ukryt jehličnatou houští, až konečně z prořídlého lesa kyne výhled na samorostlou hráz, nakupenou z úlomků skalin žulových, na jejíž bělavé stěně, jako by se tam slunili tmaví, ztočení hadové, plazí se trpaslíci lesů šumavských, šplhavá kleč to borová s chomáči své chudé a truchlobarvé zeleni. Vystoupivše na kamenný ten val, jímž se prorývá ona bystřina šumně se linoucí dolů za nás do rokle lesnaté, spatříme před sebou opět jedno z jezer šumavských. Jest to jezírko prášilské,...

Od jezera dolů zpět na cestu a po ní k silnici Srní-Prášily, vlevo do Prášil(CT 6), zpět směr Srní, přes bývalý Velký Bor:

chudá vesnice ležící na křižovatce cest ze Stodůlek na Zel. Horu a z Prášil na Srní, z domy ze dřeva a kamení, r. 1910 509 obyvatel v 69 staveních, v roce 1921 469 obyvatel v 68 staveních, v r. 1938 je zde uváděno v 75 domech 466 něm. obyvatel, většinou dřevaři a rolníci, několik domů mělo vlastní vodovod, určitý čas se zde svítilo elektřinou, před 2.válkou opět petrolejem, v obci byla jednotřídní škola, mlýn, v létě tudy projížděl autobus z Volar do Ž.Rudy, ze souč. obce pouze pomník padlým vojákům z 1.sv. války(bez pam. desky).

Dál po silnici přes Staré Srní, Srní(CT 23), Čeňkovu Pilu(CT 23), podél Otavy až k Myším Domkům, zde vpravo nahoru do Svojše:

rázovitá šumavská osada, od 16.st.sklářská huť-zdejší J.Fuchs získal r.1523 povolení k založení huti na Antýglu, vpravo po louce do kopce Dračí skály s krásným výhledem na Otavu.

Naivní řezbář ze sousedního Dobronína Alois Friedsam vytvořil relief pro kapli ve Svojši: Ústřední postavou reliefu je vítězný Ukřižovaný uprostřed celého obrazu. Friedsamův reliéf pro kapli ve Svojši(foto Maria Frank) Při horním okraji reliefu zleva doprava: erb Zmrzlíka ze Svojše, zakladatele Svojše (Zwoischen), jemuž udělil i jméno, tehdy v letech 1411 až asi 1450 rovněž zástavního držitele panství Kašperk (Karlsberg), vedle něho figuruje šumavský světec Vintíř (Gunther), dále vpravo český patron a ochránce mostů Jan Nepomucký (Johann von Nepomuk) a zcela napravo v rohu pak znak města Kašperské Hory (Bergreichenstein), někdejší svojšské pozemkové vrchnosti (koupí panství Kašperk městem roku 1584). Pod tím na levém okraji anděl, na pravém okraji beránek Boží. Znovu pod tím na levém okraji znak městečka Rejštejn (Unterreichenstein), farní obce, k níž Svojše přísluší. Na pravém okraji stojí znázorněna postava starého muže vyhnaného z domova, který toužebně hledí nazpět k rodným končinám, jež jsou mu upřeny. Ještě doleji v popředí zleva plná plastika svatého Bartoloměje, patrona kostela v Rejštejně, kam, jak už zmíněno, Svojše farností náleží. Vpravo vedle manželský pár s dítětem. U nohou Ukřižovaného na koni svatý Martin, patron kaple ve Svojši, který poskytuje svůj plášť druhému výrazněji pojednanému páru manželů (zvláště hlava rolníkova, přichylující se výrazně naivně řezané hlavě světcova oře, vyniká vetším rozměrem - pozn. překl.), na pravém okraji pak Madona s Jezulátkem v miniaturním rozměru. V pozadí nalevo od Ukřižovaného zdola kaple a stavení obce Svojše a zdejší mlýn (Zwoischner Mühle), před ním příznačné hejno svojšenských husí, dům sedláka Zettla (Zettl-Bauer Haus), Kafa (tj. Adolfa Bauera), stará škola ("po chalupě" zvaná Weißhäupl-Stögbauer), statek Thomasn-Hof (Hofmann) v Jelenově (Hirschenstein) a za ním stylizované údolí řeky Vydry (Widratal) blízko Turnerovy chaty (Thurnerhütte) se skalními útvary zvanými Manndl a Weibl (také Kaspresse). (České průvodce ovšem uvádějí v jiném pořadí i jiná jména, totiž Mnich, Panna a Baba, ostatně celý útvar označovaný česky i "Na Hrádkách" ) V pozadí vpravo od Ukřižovaného vidíme zpodoben zástup vyhnanců na cestě do válkou zničeného Německa. Tato polovina obrazu je přeťata úhlopříčnou cestou směrem k domům šumavského Svojše s dopravní značkou zákazu vjezdu. Horní půle nad ní představuje mnichovský chrám Frauenkirche a za ním i stuttgartský Stiftskirche s televizní věží ve Stuttgartu jako symboly spolkových zemí, v nichž především našli po válce a vyhnání nový domov někdejší obyvatelé Svojše. Zcela skryta vpravo vedle ukřižovaného Krista je zachycena kostelní věž v Schorndorfu, nynějším bydlišti autora celé dřevořezby. Jako materiál je použito lipové dřevo, povrch reliefu je voskován (dle projektu Kohoutí kříž).

Pověst: Poblíž je rudošedá skála Jelení kámen (a osada Jelenov), kde se několikrát objevil sněhobílý jelen, fořt ho chtěl zastřelit ,poprvé dostal od pušky takovou ránu, že měl několik dní oteklou tvář, podruhé mu zbraň vylétla z ruky a rozbila se o skálu. Fořta druhý den ranila mrtvice a zemřel. Jelen se víckrát neukázal a nikdo ani nezjistil, co to bylo za jelena.

Ze Svojše po silnici přes Vysokou mýť na Zhůří(CT 21) a Horskou Kvildu. Dál po cyklotrasách směr Kvilda, Churáňov.

nahoru

Verze 2.8 , Mystik 2005-2013