Cyklistův průvodce Šumavou

Cyklotrasa 29: Profil cyklotrasy Mapa cyklotrasy Fotogalerie

Hartmanice - Dolejší Těšov - Javorná - Můstek - V.Prenet - Sv.Kunhuta - Městiště - St.Brunst - Mochov - Hartmanice (61 km)

Z Hartmanic(CT 4) dolů směr Petrovice, po 1,3 km vlevo vzhůru do Dolejšího Těšova:

ves zmiňovaná v 15. století(1428)-patřila k velhartickému panství. Ve druhé polovině 16. stol. vlastnil ves Jan Rendl z Úšavy a po něm Dětleb Koc z Dobrše. Ze druhé poloviny 16. stol. zřejmě také pochází renesanční tvrz, která je spojována právě s Dětlebem Kocem z Dobrše, jehož potomci zde seděli až do počátku 18. stol. Majitelům sloužilo jako rezidence a centrum správy statku až do 20.století. O jeho podobě nevíme nic, neboť dosud nebyl nalezen půdorys či starší vyobrazení. Podle katastrální mapy z roku 1837 to byla velká budova o dvou křídlech s přístavkem mezi nimi, ležící v poplužním dvoře při východním okraji vsi. Předpokládá se, že koncem 17. stol. kdy došlo za Václava Bartoloměje Koce k přestavbě poplužního dvora, vznikl i zámek přestavbou původní tvrze. Po roce 1737 přešel majetek na Annu Marii, která se provdala za Jana Václava Bořka Dohalského z Dohalic. Za Dohalských z Dohalic došlo v první pol. 18. stol. k dalším úpravám, kdy byla zřízena kaple Nanebevzetí Panny Marie, vysvěcená roku 1746. Pozdější majitelé zámek již jen udržovali. Naposledy rodina Zieglerů, která vlastnila statek až do poloviny 20. stol. Oprava fasády po požáru 1955.
Raně barokní špýchar z r.1697. Zazděný kamenný sdružený erb se znaky Koců z Dobrše (iniciály W.K Z.D. = Václav Koc z Dobrše) a Janovských (L.K.Z.I.= Ludmila Kocová z Janovic) odstraněn. V místní škole učíval Heinz Podlipsky, pozdější vrchní školní rada v Pasově. V roce 1869 zde žilo 153 obyvatel, v roce 1930 149 a v roce 2001 už pouze 74 obyvatel.

Proslulost obci za první republiky přineslo těšovské žito, vyhledávané pro svou kvalitu nejen jako žito chlebové, nýbrž i jako osivo. Zejména známé bylo Rümkerovo zimní žito. Z horského prostředí si žito odnášelo výraznou otužilost vůči povětrnostním vlivům, možným chorobám i vysokou plodivost. Další chloubou tehdejšího těšovského statkáře dr. Rudolfa Zieglera i rodiny Ellederovy bylo simmentálské stádo hovězího dobytka, zejména pak kráva "Prinz", která v roce 1928 dosáhla rekordního republikového výkonu v dojení - 11 738 kg mléka s 407,78 kg mléčného tuku. Produkce mléka, másla, sýrů a chov jatečního dobytka charakterizovaly přednosti zdejšího zemědělství. Na konci 18. století tvořila Šumava se svým podhůřím největší oblast zajišťující maso zemi.

Zajímavý byl i osud zdejší české menšinové školy. Až do roku 1920, kdy byla v Dolním Těšově otevřena jedna třída zemské české národní školy, chodila většina českých dětí do zdejší německé školy. Třída byla provizorně umístěna v budově německé obecné školy. Samostatné budovy státní menšinové školy se obec dočkala až v roce 1923. Za zmínku stojí, že těšovská škola byla první českou školou postavenou po vzniku samostatného Československa na území Sudet. Byla postavena podle projektu, který byl tehdejším ministerstvem veřejných prací uznán jako vzorový pro stavby menšinových škol. Škola byla uzavřena v září 1938 a znovu otevřena ve školním roce 1945/46. Počet žáků v těšovské škole však neustále klesal, až byla v roce 1973 zrušena. V souvislosti s tímto rozhodnutím byla značným nákladem upravena silnice a most, aby do Těšova mohl pro žáky zajíždět autobus a pravidelně je odvážet do školy v Hartmanicích. V současné době je budova školy v soukromém vlastnictví a nabízí ubytování na objednávku. Další možnost ubytování nabízí turistická ubytovna v budově bývalého zámku v centru obce. Obec je dobře dostupná po asfaltové silnici z Hartmanic. Díky své poloze je Dolejší Těšov jedním z nástupních míst Farmářské stezky. (dle informační tabule Farmářské stezky)

Hůře dopadl zámeček v sousedním Hořejším Těšově: Až do poloviny 16. věku tvořil Hořejší Tešov součást velhartického zboží, poté jej získal roku 1560 Jan Rendl z Úšavy. Za dalších majitelů, Koců z Dobrše, kteří ho drželi mezi lety 1582-1695, z něj byl vytvořen malý šlechtický statek s tvrzí. Ten koupil roku 1695 Maxmilián Bukovanský Pinta z Bukovan, v jehož rodě poté Těšov zůstal až do roku 1801. Jeho dalšími majiteli byli Kordíkové, od roku 1864 Elledrové, naposledy patřil společně s Dolejším Těšovem Zieglerům. Roku 1945 byla zabrána původním majitelům, avšak sloužila již jen krátce, neboť roku 1947 vyhořela. Poté byla bez opravy zbořena,takže beze stopy zanikla.(Úlovec)

rovně do Mochova:

osada připomínaná již v 15.st.. Byla zde jedna z nejstarších šumavských skláren-huť na páteříky pracovala již před rokem 1494. Pracoval na ni sklář Martin, kterýž pak založil sklárnu na Onom světě. Roku 1564 byla huť majetkem jakéhosi Reindla. Stojí zde skupina šesti modřínů starých 150-175 let, obvod kmene až 390 cm. V okolí zbylo mnoho stop po těžbě křemene a zlata; šumavská architektura

Prochází tudy naučná stezka zvaná Farmářská: Farmářská stezka vede z velké části klidovým územím Přírodního parku Kochánov. Výchozím bodem více než dvacetikilometrové trasy Středním Pošumavím jsou Petrovice u Sušice vzdálené 7 kilometrů od Sušice. Trasa stezky vede následujícími místy: Petrovice - Dolní Kochánov - Horní Kochánov - Keply - Stará Huť - Radkov - Mochov - Hořejší Těšov - Dolejší Těšov - Vlastějov - Vojetice. Pomocníkem při putování krajinou vám bude i venkovní informační systém s logem Farmářské stezky. Podstatná část stezky vede územím, kde se zemědělství věnuje řada farem, které umožňují poznat současnou podobu zemědělství, navazujícího na tradiční dřívější formy. Cestou je možno vidět např. "vlčí jámy", umrlčí prkna, množství zachovalých staveb lidové architektury, státem chráněné modříny úctyhodných rozměrů, nádherné výhledy do malebného okolí Šumavy...

Po zelené kolem umrlčích prken(CT 28) do Kepel(CT 28), rovně po staré cestě do Javorné:

cestou stromořadí lip-Eliščina alej-poblíž Gerlova Dvora(starého pův. dvorce, po roce 1990 navrácen potomkům posledního majitele JUDr. Zdeňka Nekvasila), v minulosti sídlo hlavního rychtáře z oblasti Sv.Kateřina-Stachy(Králováci-svobodní osadníci, kteří sídlili v osamělých dvorcích uprostřed svých pozemků), pův. název Zejbiš. Barokní kostel sv.Anny z l.1718-1721(přest. z pův. kaple z l.1698-1701-založili ho Ondřej Poschinger-pohřben zde 1.10.1716, Jakub Eysner, Jan Filip Gerl a Jan Hoffman) od A.Gillmettiho s dvěmi věžemi, krytý šindelem, olt. obraz(boční oltář), představující Kristův křest v Jordáně, snad z dílny P.Brandla, lustry výrobky zaniklých zdej. skláren, patronem chrámu vícekancléř pan Vilém Krakovský hrabě z Kolovrat. U kostela lípa stará 300let.

Bývalá sklárna zal. r. 1494 sklářem Mertlem z Mochova-výroba dutého skla. Majitelé okolních sklářských hutí jsou těsně spjati s Javornou. Např. Jiří Bock, Šebastián Bock(Bockbastlhütte), Adam Haas(je synem Jana Haase, rychtáře zejbišské rychty, který byl 26.9.1653 jako bývalý císařský dragounský setník povýšen do rytířského stavu a obdržel predikát von Grünenwald a do erbu tři červené růže ve sříbrném poli a zlatého lva), Šebastián Gerl(přejmenována: Gerlova huť), Jan Filip Gerl(vrchní rychtář král. hvozdu, + 1718)-ten byl za zásluhy jako první pohřben v kostele sv. Anny, Jan Josef Hafenbrädl(+ 1756)-ten je též pohřben ve zdejším kostele, kde má velkou náhrobní desku se švabachem psaným textem se znakem-jelení parohy v rozštěpeném poli, Jan Václav Hafenbrädl, Jan Václav Adler, Ferdinand Abele, Petr Ziegler, Volfgang Ziegler. Další epitafní desky v lodi patří Janu Václavu Adlerovi (Brunst, znak-pelikán s mláďaty, + 1799) a jeho manželce Marie Anny, roz. Haffenbrädlové (+ 1805). Další náhrobky v podlaze jsou nečitelné. Náhrobní kameny z 18. a 19. století připomínají zdejší významné sklářské rody - Gerlů, Hafenbrädlů a Adlerů. Znak rodiny Adlerů - pelikán a mládě - zdobí i klenbu. Roku 1865 Gerlova huť vyhasla. Na počátku 20. století byla Javorná převážně německá. Z 1131 obyvatel se k českému jazyku hlásilo jen 36. Stálo zde tehdy 122 domů.
4. května 1945 zde došlo k posledním bojům příslušníků wehrmachtu a amerických vojáků. Při střetu padli američtí vojáci Buttron a Ashley - poslední vojáci, kteří zemřeli při osvobozování jihozápadních Čech.

Šumavská stavení s polovalbami. R.1938 bylo na území obce(14x7 km)904 obyvatel z toho 102 čes., 125 stavení, 10 statků mělo elektr.osvětlení.

Z Javorné po hlavní silnici dolů k Poschingerovu dvoru(pův., ze zvoničkou)před ním doleva vzhůru po žluté přes býv.Lipnou, prameništěm Křemelné, okolo Šmauz(horské rašelinné louky s chráněnou květenou) k Tomandlovu kříži, zde vpravo po červené na Můstek(1234 m.n.m., starosta z Hojsovy Stráže Michal Ernst v roce 1924 zde postavil rozhlednu a chatu, věž byla vysoká 18 m. Chata po válce sloužila jako rekreační objekt ČSD. 26. prosince 1995 do základů vyhořela.)

a po hřebenu dál na Prenet(1071 m.n.m.):

kdysi Královácký dvorec, v sedle vrchu stojí již od r.1384 kaple sv.Kunhuty, poblíž bývala poustevna, kaple byla přestavěna v 18.st.. Dříve zde stávala Páteříkova huť. Po vypalování lesa nese vrch dosud jméno, které původně znělo Brenet (brennen = pálit). Kaple měla barokní oltář a obrazy Křížové cesty z roku 1797. Vnitřní zařízení bylo však zničeno. Bývalá chata KČST, dnes rekr.objekt, výhledy do nitra Čech.

Pověst: V houštinách Prenetu sídlil kdysi obrovský had. Často hasíval žízeň dole v údolí tak, že mlýn v Městišti zůstával stát. Jednou šel sedlák koze pro krmení, odpočíval, sedl si na kmen stromu a zapálil fajfku. Když popel upadl i na kmen, ten se vymrštil do výše a odplazil. Byl to had. Obyvatelé chtěli les zúrodnit a hada se zbavit, tak les zapálili. Had se mocnou silou vymrštil, hrozitánsky zasyčel a pak shořel.

J.Vrchlický: Kdo chceš pozorovati rozkošnou vyhlídku, postup nehrubě daleko po cestě, někdy hojně oživené, nyní hložím a kapradinami zarůstající, až ku prastarému kostelíčku sv.Kunhuty na temeni brennetském. Pod námi jako jícen obrovské sopky propadá se pohorské údolí Úhlavy královské, v němž oko spatřuje rozptýlené samoty hamrovské i eisenštrasské. Za nimi vážné skupení Jezerní Hory, na levo Stěnou, Špičákem a Pancéřem, v pravo Rančerem a troskou hradu pajreckého obklopené, východně od hory strmí zvonu podobný Sternek nad Čáchrovem a plání svatoanskou. A již zalétá zrak náš do krásného údolí k Nýrsku a Bystřici, v jehož pozadí pne se malebné skupení amfibolových homolí: Jezevčí Hora, Rýžmberk, Škarmaň, Branšov, Markyta, Černá Skála, Bítov a Doubrava. Ze svěžího zelena údolního vynořuje se štíhlá věž zámku Veselského, vedle níž vypíná se skvostná perla úhlavského údolí, jasmínovým hájem obestřené Klenové. Při úpatím našem uprostřed četných vísek kraluje český Strážov, nad nimi bělá se štíhlá věž kostela týneckého. A za ním v podálí vlní se v malebném neladu drahná čásť západních Čech, s níž dobře rozeznati lze věže klatovské a vzdálenou Radyni, vznášející se nad pánví plzeňskou.

Z Prenetu po červené k Děpolticům(CT 7), 500m před nimi vpravo po zelené do Městiště:

Pod českým jménem je několikrát zmiňována v 16. a 17. století, německé jméno se objevuje v 18. století. Na jeho konci zde stálo 18 domů. Obec dále nerostla - při sčítání v roce 1910 zde bylo 17 domů a 137 obyvatel, vesměs německé národnosti. Městiště v r. 1869-1890 pod názvem Dorrstadt osada obce Děpoltice v okr. Klatovy, v r. 1900-1910 pod názvem Dorrstadt osada obce Datelov t. Todalov v okr. Klatovy, v r. 1921-1930 osada obce Datelov v okr. Klatovy, v r. 1950-1975 osada obce Děpoltice v okr. Klatovy, od 1.1.1976 část obce Dešenice v okr. Klatovy.
Městiště(Dorrstadt=suché město, Dürre Stätte=suché místo, Dorrhütte je ale například označení pro pazdernu či sušárnu; městiště=zbořeniště, prázdné místo, středověká stavební parcela), prý zdědilo jméno po rodině Suchých(mohlo to být i obráceně), kteří zde od poloviny 17. století měli mlýn(kronika rodu vedena od roku 1615, v příbuzenstvu prý i Jan Sladký Kozina).
1 km jv. leží roubený hamr z 19.st.(r.1850) č.p. 5 s dílnou provozovaný do r.1975(hamerník Ferdinand Denkscherz byl Němec, jeho žena Češka z Jesení), vyráběl nákolky, sekery, motyky, radlice aj.nářadí, poslední z hamrů, kterých v okolí r.1875 pracovalo přes dvacet. Dnes se hamr opravuje do původního stavu(jen hřídel není dřevěná, nýbrž železná). Vedle hamru byla později vybudována vojenská střelnice.

Přírodní rezervace Městišťské rokle: vyhlášena 9.12.1994. Má rozlohu 168,91 ha. Je rozložena na severovýchodním svahu hřbetu Můstek - Prenet ve dvou samostatných částech. Zahrnuje prameniště, rašeliniště, přípotoční nivy potoka Jelenka, roklinové lesy, komplex luk a pastvin s rozptýlenou zelení. Vyskytuje se zde chráněný úpolín evropský či lilie zlatohlávek. Rezervace je po obvodu označena dvěma červenými pruhy.

Dál po zelené na Paseku, zde vpravo po modré k bývalým Stráním, vlevo z modré na Suché Studánky, u vrchu Sup přes žlutou na hlavní silnici, po ní do Starého Brunstu(CT4), vlevo silničkou do Zhůří(CT 4), rovně přes Starou Huť(CT 4), po 500m vlevo po žluté do Radkova, vpravo po zelené do Mochova, vpravo po zelené do údolí Pstružného potoka, do Pekla, vlevo po žluté do Hartmanic. Dále po cyklotrasách směr Nové Městečko, Kundratice či Dobrá Voda.

nahoru