wz
Panorama

Cyklotrasa 30:             Profil cyklotrasy              Mapa cyklotrasy              Fotogalerie

Gerlova Huť - Pancíř - Čertovo jezero - B.Eisenstein - Kl.Arbersee - Gr.Arbersee - Gr.Arber - Regenhuette - Alžbětín - Debrník - Gerlova Huť (72 km)

Z rozcestí u Gerlovy Huti(CT 3)po zelené kolem prameniště Řezné:

přírodní rezervace z roku 1994. o rozloze 335,27 ha ve čtyřech samostatných částech. Zahrnuje komplex svahových a údolních rašelinišť s prameništěm toku Řezné propojených lesními porosty včetně bezlesých, částečně zemědělsky obhospodařovaných ploch. Kromě typické vegetace horských rašelinišť a rašeliných luk jsou zde zastoupeny četné druhy rostlin a živočichů z kategorie zvláště chráněných(např. prstnatec májový, prstnatec listenatý, prha chlumní). Přírodní rezervace je po obvodu značena státním znakem ČR a dvěma červenými pruhy.

na Hofmanky(CT 4), 400 m rovně, pak odbočit vpravo po silničce na Pancíř:

1214 m.n.m, ze svoru a svorové ruly., pův. chata KČT z r.1923 s rozhlednou(Matoušova chata), sedačková lanovka ze Špičáku, mezistanice Hofmanky, Pancíř-chata a rozhledna na vrcholu dlouhá 2740 m, výškový rozdíl 354 m, ve vzdálenosti 190 km viditelné Alpy(hlavně zkamenělý Watzmann s rodinou), přes Pancíř vedla ve středověku tzv. Výšinná(Světelská)obchodní cesta z Bavor na Klatovy. Na svazích Pancíře pramení řeka Úhlava.

Pověst: Na Pancíři žil jeden sedláček, co se musel po smrti dlouho kát, jeden sedlák z Lipplova Dvora řekl večer před jitřní mší čeledínům, že kdo mu přinese od mužíčka z Pancíře mléko, dostane nejlepší krávu. Jedna děvečka šla v závějích a mrazu. V kajícníkově chýši dostala od zesnulého sklenici mléka. Nabídl ji ještě připálené buchty, které se, když se pokřižovala, změnily v chutné. Když přišla na smrt unavená domu, sedlák ji řekl, že ji nic nedá, že to byl jen žert. Ráno ležela nejlepší kráva na slámě mrtvá.

Zpět po silničce na Špičácké sedlo, odtud po žluté na Čertovo jezero:

1030 m.n.m., 10,3 ha(druhé největší na Šumavě), hloubka 36,5 m, s vysokou morénou a ledovcový kar vytvořený ve svoru. Čertovo jezero leží v povodí Řezné (Černé moře). Jezerní pánev vyhloubená ve svoru má sběrnou oblast vody o ploše 0,857 km2. Jezero má dva menší přítoky a je odvodňováno Jezerním potokem do Železného potoka, který je přítokem Řezné. V roce 1571 bylo bavory nazýváno Krotensee, u nás pak později jezerem Girglovým, podle dvora Girglhofu v Železné Rudě vsi, k němuž částí patřilo. Roku 1911 byla kolem Černého a Čertova jezera zřízena majitelem tohoto panství knížetem Hohenzollernem rezervace(na podnět zakladatele moderní ochrany přírody Hugo Connwentze), která byla už za 1. sv. války porušena. Na Čertově jezeře proběhl r. 1957 jednodenní průzkum pod hladinou - bez jakéhokoliv nálezu. Avšak v červenci 1964 jsou nalezeny bedny s výbušninami. 10.7.1964 v 11:36 hod je u jezera odpálena první část třaskavin. Výbuch zanechal po sobě 2,5 metrový kráter o průměru 5 m. Jsou tím způsobeny značné škody v přírodní rezervaci, na což se pracovníci tehdejšího ministerstva vnitra neohlíželi. Z umělců, které inspirovala zdejší tajemná příroda: J. Neruda, E. Krásnohorská, J. Vrchlický, J. Mařák, A. Dvořák, R. Rozkošný (Opera Černé jezero)

Pověst: Utopil se tu ďábel s kamenem na ocase. Přivázala mu ho tam dívka, kterou se snažil svrhnout do pekla a přitom svými drápy vyrýval dolinu. Prohlubeň se později naplnila vodou a byla nazvána Čertovým jezerem. Dodnes se z jezera vynořují skřeti a podivné postavy.

J.Vrchlický: Vítr náhle se vzpjal a veliké kapky šumí v jehličí a lupení. A v příšerném osvětlení roztříštěného slunce jsou lesy ještě černější, vlní se v dálce jako moře a hluboko, šikmě pod námi, září jako pohozený safír-Čertovo jezero. Matné, juž juž umírající paprsky sluneční zarážejí se v jeho démantovou hlať, lesy na stráních vlní se prudce, jakoby silné zemětřesení hrozilo vše převrátiti v původní chaos. Ale přelud trvá jen krátce, slunce v mžiku shasne, oblak zhoustne, zahalí krásnou vyhlídku, jde blíže, sahá po nás, obepne nás jako příšera, a jen vlhké krůpěje v tváři jsou znamením, že letíme vítězně dále.

Dál po červené kolem pomníčku A.Kašpara(zemřel v Ž. Rudě r.1934)do Alžbětína a přes hr. přechod do Bavorské Železné Rudy:

starší část-Bayerisch Haeusl-byla založena okolo r.1790 Ignácem Freiherem, mladší část r.1877.1700 obyv.. Do druhé poloviny 18. stol. bylo železnorudské údolí mezi Svarohem, Špičákem a Pancířem na severu a Velkým Javorem, Falkensteinem a Plesnou na jihu politicky jednotné. Historie se zmiňuje o Bayerisch Eisenstein (Bavorské Železné Rudě) poprvé v roce 1569, od kdy byla téměř 200 let součástí českého království. Roku 1764 na základě bavorsko-české smlouvy byla Bayerisch Eisenstein vrácena Bavorsku a tehdy stanovená hranice je platná dodnes. Město má kapacitu 2300 lůžek a každoročně v něm přenocuje téměř čtvrt milionu hostů. Bavorská Železná Ruda-kostel sv. Jana Nepomuckého z r.1909 V roce 1569 byl zřízen bavorskými horníky železný důl s hamernickou dílnou, jejíž majitelé se později podrobili bavorským pánům. Následující spory o hranici vedly k prodeji pozemků hraběti Kryštofu ze Schwarzenbergu. Dědictvím přešel rudský majetek na rod Nothaftů z Wernbergu. Hrabata z Wernbergu byla zakladateli rudského sklářství. V roce 1691 vznikla v Bayerisch Eisenstein první sklárna, která dala základ tradičnímu šumavskému řemeslu. V 19. století v obci a blízkém okolí fungovaly dvě desítky skláren.
Během španělské války o následnictví zabralo Bavorskou Rudu rakouské vojsko, ale církevně zůstala závislá na řezenském biskupství v Bavorsku. Stálé územní spory vedly r. 1764 k podepsání bavorsko-rakouské smlouvy, jejímž prostřednictvím byla velká část Rudy vrácena Bavorsku. Tehdy stanovená hranice zůstala v nezměněném stavu dodnes.
Teprve od této doby existují Bavorská a Železná Ruda. Obě ale patřily stejnému majiteli. Tím byli páni z Klenové, kteří obdrželi toto území jako dědictví po Nothaftech.
Páni z Klenové prodali obě části Rudy zdejšímu sklářskému mistrovi Janu Jiřímu Hafenbrädlu, který obdržel v r. 1771 bavorský šlechtický titul a v r. 1783 český rytířský stav. Za Hafebrädlů dosáhla výroba skla největšího rozmachu a obyvatelstvo blahobytu. Roku 1835 se dobrovolně vzdali svého majetku ve prospěch Bavorska.
Rozmach cestovního ruchu do Bavorské Rudy (stejně jako do Železné) přinesla výstavba železniční tratě Deggendorf - Plzeň a zřízení společného hraničního nádraží v r. 1877. Díky snahám městské rady Bavorské Rudy a poslance spolkového parlamentu Ensta Hinskena se podařilo v roce 1991 prosadit znovuotevření společného nádraží.

Středisko zimních sportů, klimatické lázně, obec bez historických staveb, kostel sv.Jana Nepomuckého z r.1909, barokní oltář, věž vysokou 45 m, st. hranice prochází středem nádražní budovy z r.1877(provoz přerušen r.1953 a znovuotevřen 2.6.1991), malá sklárna, krytý plavecký bazén. V současnosti žije v obci na 1400 obyvatel, z nichž většina pracuje v oblasti cestovního ruchu. Zdejší sklářská tradice patří mezi vyhledávané turistické zajímavosti.

Za celnicí hned doprava do Brennes:

horské sedlo(1030 m.n.m.), dříve samota Branišský dvorec, dnes Sporthotel, parkoviště, východisko pro pěší výstup na Javor, v okolí běžecké tratě, severně Hindenburgova kazatelna-výhled do údolí Bílého Regenu.

Dále po červené cyklotrase k Malému Javorskému jezeru: původně 2,6 ha velké jezero z bohatou flórou, zvláště alpinskou květenou, hloubka 10 m. R.1885 při návalu klád a následném zvednutí hladiny se utrhly tři plovoucí kusy rašeliny a zvětšily rozlohu na 9,4 ha. Leží v nadmořské výšce 918 m. Kolem jezera vede zajímavá turistická stezka - okružní procházka trvá asi třičtvrtě hodiny. Jezero je vhodné ke koupání. Určité oblasti jsou od roku 1939 chráněny - např. plovoucí ostrůvky "Schwimmende Inseln" a lekníny v obou ledovcových jezerech, jakož i kosodřeviny v okolí vrcholu. Zpět do Brennes, vpravo po silnici k Velkému Javorskému jezeru:

4,5 ha ve výšce 934 m.n.m., 15 m hluboké, voda je jasnější než u našich jezer(Černé a Čertovo), pod 300 m vysokou jezerní stěnou, rozloha rezervace 157 ha.

Pověst: Po celou štědrovečerní noc tancují na hluboko zamrzlém jezeře bílé postavy. Ani bouře a vichr jim nevadí a s výskotem a zpěvem se dobře baví. Zmizí teprve až ráno, když ve vsích hluboko dole zakokrhají kohouti. V jezeře prý žijí zlaté ryby a každá z nich má cenu království. Je totiž v jejich moci ho obstarat. Kdo by ale padnul té rybce do rukou, přijde o život.

Dále rovně, první odbočkou vpravo(u Bretterschachten), další odbočkou mezi oběma vrcholy vpravo na Velký Javor:

1456 m.n.m., nejvyšší hora Šumavy. Jeho vrchol tvoří čtyři skály - Grosser Arber, Bernstein, Richard Wagner-Spitze a Ostspitze. Původní útulna postavena na sev. svahu 110 m pod vrcholem r.1885 železnorudským odborem Waldvereinu, dnešní moderní horská chata s restaurací stojí 60 m pod vrcholem, od severovýchodu vede 900 m dlouhá sed. lanovka, převýšení 320 m, pět dalších vleků se sjezdovými dráhami. Kruhový rozhled od Smrčiny po Alpy. 1,2 km východně pozoruhodný Brenneský smrk. Na hlavním vrcholu dřevěný kříž, dvě kruhové věže(rad.stanice, tel.vysílač, meteorol.stanice). Kaple sv.Bartoloměje, renovovaná r.1956. Pouť je předposlední neděli v srpnu.

Sportovní areál, rozprostírající se na stejnojmenném nejvyšším vrcholu Šumavy Großer Arber (1456m), je rájem milovniků zimních sportu. V zimě je Javor absolutní hvězdou Bavorského lesa. Nabízí devět sjezdových tratí všech stupňů obtížnosti včetně nové sjezdovky světového poháru, zábavný park a příjemné posezení v lyžařských chatách. Na vrchol Javoru lyžaře vyvezou šestimístná kabinková lanovka, šestimístná sedačková lanovka a tři vleky. Areál protkávají desítky kilometru upravených bežeckých lyžařských stop. V létě areál láká na pěší túry a výlety na kole po značených trasách. Od roku 2004 nabízí Velký Javor nejvýše položený Nordic-Fitness-Park v Německu. Areál Arber nabízí sportovně založeným turistům ideální podmínky pro zimní i letní sporty. Ve volném čase lze navštívit Muzeum místní dráhy, Muzeum zvířat či pohádkový les. Přímo na hranici s Českou republikou je česko-německé vlakové nádraží, kde také sídlí Informační centrum NP a CHKO Šumava a Národního parku Bavorský les.

Z Javoru zpět před Velké jezero, první odbočkou před ním vpravo dolů do Regenhütte:

sklářská huť. Muzeum zvěře(Tiermuseum Pfeiffer), ve kterém je 5000 preparovaných zvířat, je největší muzeum preparovaných zvířat v Evropě. Regenhütte-Tiermuseum Pfeiffer Na ploše 1 500 čtverečních metrů nabízí muzeum tisíce preparovaných zvířat z celého světa. Návštěvníci si mohou prohlédnout typicky tuzemská zvířata - jako např. srnku, jelena, lišku, medvěda, ..., až po zvířata z Afriky, Austrálie, Asie, Ameriky, Severního pólu. Kromě lvů, slonů, opic, klokanů, želvy obrovské, hadů, pštrosů, nejrůznějších ptáků, ryb, motýlů a dalších cizokrajných zvířat, se muzeum pyšní zvláštní atrakcí - přes 40.000 let starým mamutím mládětem, které pochází z dálného východu Sibiře; jedná se o 7-8 letého samčího jedince. Zvířecí muzeum provozuje vlastní restauraci "Zum Tiermuseum".

cyklistickou stezkou údolím Řezné do B.Železné Rudy, v Alžbětíně vpravo na Debrník(CT 3), za ním první odbočkou vlevo po silničce pod vrchem Debrník, Sklářským vrchem na silnici od Hůrek, doleva na Gerlovu Huť. Odtud po cyklotrasách směr Hůrka nebo St.Brunst.

nahoru

Verze 2.8, Mystik 2005-2013