Cyklistův průvodce Šumavou

Cyklotrasa 32: Profil cyklotrasy Mapa cyklotrasy Fotogalerie

Bučina - Luzný - Finsterau - Bučina (20 km)

Z Bučiny(CT 2)přes státní hranici(tvoří ji potok Čertova voda), pod vrchem Siebensteinkopf(vrchol, 1263 m n. m., tvoří skalní skupina Siebensteinfelsen. Ve dnech 26.-27. 10. 1870 zde byl veškerý lesní porost po mohutné bouři vyvrácen a skály byly daleko viditelné. Stejně tomu bylo i okolo roku 1900 a nyní. Ze skalky s vrcholovým křížem jsou při pěkném počasí vidět Alpy, resp. skupina Dachsteinu.) asi 2,6 km, poté lesní cestou odbočit vpravo k Reschbachu, na silničce vpravo ke Grosser Schwarzbachu, podél potoka dolů k mostku přes Kleiner Schwarzbach. Zde po Finsterauer Lusensteig(jen pro pěší-kolo zde zamkneme a uschováme)na Luzný:

1373 m.n.m., typický svým holým temenem a vrcholovým křížem, tvořeným žulovou sutí, kruhový rozhled až na Alpy(za dobré viditelnosti možno vidět i věže chrámu P.Marie v Mnichově). Pod vrcholem vedla Zlatá stezka podél Luzenského potoka přes Březník dál do Čech. Bohužel zatím cesta z Modravy přes bývalý hraniční přechod Modrý sloup není trvale otevřena. Zatím vyjímkou bylo otevření hraničního přechodu o víkendech v létě 2006. Vrcholový kříž 400m od našich hranic. Pár minut od vrcholu stojí chata Bavorskéh lesního spolku Lusenschutzhaus. Opodál kamenného moře, tzv. Moarktfleckl, jsou historické hraniční kameny. Menší a starší z roku 1692 z číslem 31 a znaky bavorského kurfiřství Maxmiliána II. Emanuela a pasovského knížecího biskupa hraběte z Lamberka a novější číslo 10 z roku 1772 s bavorským znakem, se znakem pasovského knížecího biskupství Leopolda Ernsta, hraběte z Firmianu a dvouocasým českým lvem. Pak zde ještě stojí hraniční kámen číslo XI/1 z roku 1844, který byl v roce 1959 přeznačen značkami DB a ČS.

E.Krásnohorská: Na východ proti Roklanu ohraničuje Pláně velikán Luzný, čnějící nad slatinnou pouští také již v Bavořích. Jest to skupina ze žulových skal jako by naházená, 1369 metrů vysoká, na vrcholu svém taktéž holá i tak volným rozhledem do kola vládnoucí, jako Roklan. S obou hor těch lze zříti do Čech na známou nám tvářnost Plání, v krajiny pradivoké, málo obydlené, i daleko na sever přes pohoří lesnatá, přes Boubín v zlatý kraj, do Bavor pak v horské pustiny ještě divočejší a srázněji v hlubiny spadající, lesnatými propastmi proryté, neobydlené docela, za nimiž na jihu se usmívají úrodné doliny dunajské s malebným horským pozadím, Bavorským Lesem, nad nímž za jasných dnů trčí modravé hroty Alp.

Pověst: Jak povstal Luzný. Když se začala honba za zlatem poblíž Kašperských Hor (Bergreichenstein), vmísil se do sporů i mistr pekelník a tvrdil, že všechno to zlato v podzemních slujích patří jenom jemu. Horníci se ovšem nedali vodit za nos a obořili se na ďábla tak, že ten prchl údolím Vydry (Schachtelei) až nahoru na Luzný. Ta divá hora se teď stala rejdištěm jeho černého plemene. Zlatokopové však, kteří táhli v celých zástupech z Bavor do Kašperských Hor, se bez přestání pošklebovali knížeti pekel, až ten samou zuřivostí rozkotal své poslední útočiště a dupal při tom běsnění tak silně svým kopytem, až se zlomky skal rozlétaly široko daleko. Naneštěstí pár těch kamenů, určených jeho hanobitelům, zasáhlo človíčka bez veškeré viny, ubohého poloslepého krejčíka, který tady sešel z cesty a zabloudil právě do čertova hnízda. Ještě dlouho potom trval zvyk nosit o Dušičkách na Luzný smuteční věneček z podzimního kvítí a položit ho na obrovité nakupené kameny toho podivného vrcholu jako upomínku na nešťastného krejčíka. Dnes stojí uprostřed kamenné spousty dřevěný kříž, od něhož lze hledět daleko do českých lesů. Zda to všechno bylo skutečně tak, nedá se zjistit. Jisto je jen tolik, že ty skály tam leží poházeny až po naše dny.(Gustav Jungbauer)

Jiná pověra tvrdí, že se tu překotil povoz z balvany, který vezl satanáš na opravu cesty do své říše.

Der Lusen-Franz Kreipl

Von Riesenfäusten aufgetürmt,
ein wirrer Haufe Felsgetrümmer,
so zeigtest mir umwölkt, umstürmt,
dein Angesicht, mit ungestümer,

wilder, rauher Ausdrucksmacht.
Dann schaute ich dich noch einmal,
jedoch in lauer Sommernacht,
vom waldumrauschter Pürstlingtal.

Da lag des Mondes Silberschein
auf dir mit mildem, zartem Licht,
und moosgrün glänzte das Gestein.

Mit stiller, ungestörter Pracht
erhob sich steinern dein Gesicht
aus deines Waldes dunkler Nacht.

Luzný

Snad pěstmi obrů nakupen,
bělavý vrchol, skalní moře
v bouřích a stínech mračných pěn,
dáváš tvář podivné té hoře, <

drsnou a divě odhodlanou.
Vidím tě ještě naposledy,
když vlahou nocí hvězdy planou
nad Březníkem a měsíc bledý

lije stříbrný, tichý svit
na tebe v zelenavé kráse,
které se nelze nasytit.

Na obzoru jak luzný děj
nad lesy zvedáš se tak zase:
i v tmách máš jasný obličej.
(dle projektu Kohoutí kříž)

Dále zpět k můstku přes Kl.Schwarzbach rovně na hlavní silnici, doleva kolem musea do Finsterau:

zimní středisko s udržovanými běžeckými tratěmi v okolí, od r.1980 národopisné muzeum a skanzen, přibližující dřívější život horalů, kostel novodobý.

Kovárna a hospoda patřily od středověku ke každé vesnici. Některé dny opět zazní kovadlina v kovárně, když starý kovář ková podkovu a hřeby nebo nové kování na vůz či pluh. V "Ehrn", ve starém zájezdním hostinci z Kirchaitnachu, už nesedávají sedláci a vozkové, nýbrž návštěvníci muzea.

Muzeum bylo otevřeno roku 1980 obnoveným dvorem Kapplovým. Dům a dvůr byl vícekrát přestavován, opravován a rozšiřován. Ale obraz Waldlerova domu zůstal zachován tak, jak vznikl v 17. a 18. století v malých vesničkách a osadách v centrálních oblastech Bavorského lesa. Obytný dům a stáj pro skot jsou umístěny pod jednou plochou, šindelem pokrytou sedlovou střechou. Pečlivě roubený špýchar nese stejnou střechu a stodola je postavena podobně. Sotva sto let existoval Tanzerův dvůr. Les o rozloze přes 9 ha, louky a lesy a jedna nezastavěná parcela v návesní obci Einberg byly vyjmuty roku 1879 pro Michaela Tanzera z majetku velkého dvora jeho bratra. Ale bylo toho málo. Pestrá fasáda a dekor vysoké umělecké hodnoty u komory na spaní nás nemohou mýlit. Pozemky nestačily uživit jeden selský dvůr. Obyvatelé Sachlova dvora v Rumpenstadlu nikdy nevyšli ze starostí. Políčka byla špatná, louky příliš malé a les - ten vlastně vůbec žádný neměli. Proto je starý dřevěný dům postaven tak skromně. Stáj a sklep jsou malé, světnice, kuchyně a komora jsou úzké, nábytek je starý a opotřebovaný.
Nikdy dříve nebyl přemístěn selský dvůr takové velikosti se všemi jeho budovami jako celek do jednoho skanzenu. Dvůr Petzi z Pötzerreutu sestává z velkého obytného špýcharu, vnitřního domu, výminku a pece, maštale pro krávy, stáje pro voly a stodoly. Obytný dům z roku 1704 je nejstarší budovou, stodola z roku 1927 pak nejmladší. K dvoru Petzi patřil les a velká úrodná pole a tím se z něj stala zámožná usedlost. Přesto však je zařízení světnic a komor skromné. Středem každé světnice jsou zděná kuchyňská kamna s pláty.
Skanzen Finsterau žije. Řemeslníci předvádějí svůj um. Svátky a trhy přinášejí hudbu a veselé lidi. Zahrady, pole a louky probouzejí ztracené vzpomínky na dětství, mimořádné výstavy přinášejí pobavení i vzdělání. Ze zájezdních hostinců voní koblihy a káva, jednoduché a syté venkovské speciality (z webových stránek Freilichtmuseum Finsterau).

Ve Finsterau vlevo zpět na Bučinu. Odtud po cyklotrasách směr Kvilda, pramen Vltavy nebo Knížecí Pláně.

nahoru