Cyklistův průvodce Šumavou

Cyklotrasa 37: Profil cyklotrasy Mapa cyklotrasy Fotogalerie

Nalžovské Hory - Zavlekov - Hnačov - Nicov - Zborovy - Velenovy - Žďár - Myslív - Olšany - Neprochovy - Břežany - Hradešice - Nalžovské Hory (49 km)

Z Nalžovských Hor(CT 1)po žluté do Plichtic(připomínány v roce 1215 v souvislosti se jménem Plcháč; roku 1630 byly přiděleny s Hnačovem ke tvrzi Příchovské, Lažanům pod panství Petra Voka Švihovského; v roce 1654 je uváděn jako majitel vsi Plechtice, které patří statku Lažany, Ferdinand Václav Švihovský z Rýznberka; kaple Panny Marie byla postavena roku 1883,) vlevo po zelené pod Klondovou horou(Váchalovy astrální výlety,"štreka přes Klondovu Horu u Zamlekova") do Zavlekova:

zřícenina gotické tvrze z pol.14.st., připom. r.1404, od r.1480 v majetku Púty Švihovského, v r.1544 již opuštěné. R.. 1856 provedli Taafové romantické úpravy, zachovalo se zdivo paláce s nárožní baštou. Nová tvrz Dlouhoveských z 16. st. přeměněna v panskou sýpku(naproti kostelu). Špýchar je technickou památkou. Nová tvrz byla postavena ve druhé polovině 16. století uprostřed vsi a zachoval se z ní pouze pozdně gotický portál.

Zavlekov leží poblíž toku říčky Bradlavy v nadmořské výšce 590 m n.m. Obec vznikla z osady podhradní a první písemná zpráva je z roku 1334. Tehdy ji držel vladyka Dluhomil z Velhartic, který postavil na skále nad vsí tvrz.Také jméno obce se měnilo. V roce 1373 Sawlekom, 1456 Zawlekowic, 1544 Zawlekom, 1720 Souflek, 1839 Zamlekau, 1854 Závlekom a od roku 1916 Zamlekov až do roku 1924, kdy se název obce změnil na Zavlekov. Byl zde poplužný dvůr s rozsáhlou ovocnou školkou a sýrárnou, což patřilo k Nalžovskému panství. V držení panství se vystřídala řada majitelů. Koncem 15. století se stal majitelem Půta Švihovský z Rýzmberka. Švihovští postavili ve vsi tvrz novou, na které se střídali majitelé až do roku 1739, kdy byla ves připojena k nalžovskému panství. Tvrz byla poté přestavěna na špýchar. V roce 1856 ji obnovil a upravil v romantickém stylu hrabě Ludvík Taaffe, majitel nalžovského panství. Pozdně barokní kostel Nejsvětější Trojice pochází z roku 1773, s pozdně got. plastikami(okolo r.1500). Ve starších dobách se o obecní záležitosti staral rychtář, který byl zpravidla jmenován vrchností panství, kterému vesnice přináležela. Byl to většinou největší hospodář ze vsi. Obecní úřad byl ustanoven v roce 1864. Zavlekovský úřad spravoval ještě obce Tužice, Mladice a Vlčnovy do roku 1913, kdy se tyto přidružené obce osamostatnily. Tímto způsobem , s menšími změnami byla obec řízena až do skončení 2. světové války v roce 1945, kdy byly utvořeny Revoluční národní výbory. Jejich úlohu přebraly v roce 1948 Místní národní výbory. Ty samostatně pracovaly do roku 1960, kdy byly opět přičleněny k Zavlekovu. Sloučený MNV obcí Zavlekov, Tužice, Plichtice, Skránčice, Vlčnovy, pracoval do voleb roku 1990, kdy vznikly opět Obecní úřady. K Zavlekovu patří také osada Suchá, lidově zvaná Cvrnda a hořejší mlýn na potoce Bradavka.

Chráněné lípy(300m od kostela k Plichticím). V okolí výskyt kvalitní žuly(amfibolicko-biotický granodiorit).

Pověst: na hradě se nechaly zazdít dvě sestry, když bratr odešel do války, když se dlouho nevracel, zemřely hlady.

Po silnici k Nové Hospodě, vpravo podél Hnačovského rybníka(68 ha, druhý největší rybník v západ. Čechách, vybudovaný r.1613, využíván rekreačně)do Hnačova:

První zmínky o osídlení obce jsou z r. 1411, kdy "Hnadčov" platil kapli v Zavlekově určitý desátek. Je to nejstarší písemná památka o naší obci, která se dochovala. Další zpráva pochází až z roku 1552, kdy se dočítáme zprávy o obci "Hnadčov" jako součásti panství Zelenohorského a Nepomuckého, později i Plánického, náležející v dávných dobách církevní vrchnosti. Už v letech 1580 byly zpracovány pozemkové knihy. V roce 1924 byla v obci založena "Pamětní kniha"; kronika obce se od této doby vede dodnes. Při sčítání obyvatel v roce 1880 žilo v obci 226 obyvatel, v roce 1980 zde žilo 107 obyvatel. Hnačov je rodným místem Václava Přerosta, plukovníka letectva RAF in memoriam, který za druhé světové války bojoval v britském letectvu. Jeho rodný domek se nachází v dolní části obce. Václav Přerost zahynul v ve Skotsku při letecké havárii jako pilot RAF dne 31.12.1943.

V červnu roku 1993 obec pořídila pamětní desku na jeho rodném domku, která byla slavnostně odhalena za účasti bývalých československých letců v Anglii. Na náklady obce byl v roce 1998 vybudován pomníček v urnovém háji v Klatovech, kam při pietním aktu uložil urnu, přivezenou z Anglie, generál Liška, důstojník 313. perutě RAF. Tento pomníček je postaven ve stejném provedení jako na hřbitově v Anglii, kde jsou pochováni českoslovenští piloti. Toto je tichým poděkováním hnačovskému rodákovi za jeho hrdinské činy.

V současné době žije v Hnačově trvale 78 obyvatel, čísel popisných je 44, z nichž je trvale obydlených 23 domů. Ostatní se využívají jako chalupy k rekreaci. Obec Hnačov se osamostatnila v roce 1990. Je vlastníkem autokempu u Hnačovského rybníka o rozloze 68,38 ha, který je ve vlastnictví Klatovského rybářství a platí v něm zákaz chytáni ryb. V roce 2001 bylo v ATC vybudováno nové sociální zařízení v hodnotě 2,9 miliónu korun. Obec na tuto výstavbu získala dotaci z programu PHARE. Zisky z autokempu byly a jsou investovány do rozvoje obce a kempu: Byla vybudována nová autobusová zastávka, upravena náves. Obec je provozovatelem ČOV, kam jsou zapojeny rodinné domy i rekreační střediska. Obec Hnačov obhospodařuje 40 ha lesa. Od roku 1992 je obec zapojena do Programu obnovy venkova, od roku 1999 je členem mikroregionu Plánicko(ze stránek obce).

vpravo přes chatovou oblast na zelenou, po ní na žlutou(nebo stále po zelené) do Plánice:

městečko založené nepomuckým klášterem, ve středověku hornická obec, od roku 1329 městečkem, v 15. a 16. st. majetkem Šternberků, poté až do roku 1790 Martiniců. Kostel sv. Blažeje dle plánů Dientzenhofera, prostý zámek z 18. století. Roku 1521 zde zemřel na mor nejvyšší kancléř království českého a držitel bechyňského panství Ladislav ze Šternberka, příslušník rozvětveného rodu Šternberků, také majitelů horažďovického panství od roku 1622 do roku 1719 po českém rodu panů Švihovských z Ryžemberku. Plánice je také připomínána v době držení Horažďovic Eleonorou, kněžnou z Mansfeldu (1721 - 1746) při kladném vyjádřeni se roku 1738 k návrhu zavedení třetího výročního trhu v Horažďovicích.

Ale v dnešní době je Plánice známější jako rodiště významného a světově proslulého inženýra - elektrikáře a nestora českých techniků Ing. Dr.h.c.Františka Křižíka. Narodil se tam 8.července 1847 jako syn chudých rodičů. Jeho rodný domek, pěkně udržovaný, je současně muzeem jeho památek a vynálezů. Expozice připomíná prostřednictvím původního nábytku, dokumentů a originálů život a dílo tohoto slavného rodáka. V místnosti, kde se František Křižík narodil, se dochovalo původní zařízení rodiny Křižíků, jako např. i nářadí, které Křižíkův otec v minulém století používal. Dále je v domku vystavena fotodokumentace Křižíkových vynálezů, mimo jiné i dokumentace l. elektromobilu, l. elektrické lokomotivy, světelné fontány a další. Z exponátů připomínáme např. dynamo, které Křižík vyrobil a které bylo instalováno v Čachrově, kde sloužilo k osvětlení 80ti domků. K dalším vzpomínkám na vynálezce patří sbírka ocenění, diplomů a medailí a rodinné dokumenty. Provozní doba není pevně stanovena - prohlídka na základě písemné objednávky, případně osobní domluvy.

V historii městečka Plánice, které je poprvé zmiňováno roku 1144 v souvislosti s cisterciáckým klášterem v Nepomuku, se jako majitelé střídaly mnohé přední české šlechtické rody - Švamberkové, Štenberkové, Rožmitálští a Martinicové. Na objednávku jednoho z Martiniců, Adolfa Branalda, vyprojektoval na počátku 18. století K. I. Dientzenhofer poutní kostel Narození P. Marie a v letech 1717 - 1726 ho vystavěl v osadě Nicov, ležící necelé dva km východně od Plánice. Skvělá nicovská centrální bazilika s dvouvěžovým průčelím, kopulí a lucernou velikostí i architektonickými kvalitami vysoko přesahuje měřítka obvyklá u vesnických kostelů. V její blízkosti je studánka s radioaktivní vodou opředená pověstmi o mnoha zázračných uzdraveních. Architektonicko-historickou zajímavostí je i plánický farní děkanský kostel sv. Blažeje rovněž barokní, ale gotického původu a mariánský sloup zakončený korintskou hlavicí se sousoším nejsvětější trojice z počátku 18. století, stojící ve východní části plánického náměstí. Při severním okraji Plánice směrem na Kvasetice nalezneme kamenný smírčí kříž, připomínající dobu po Třicetileté válce.

Od r. 2000 slouží veřejnosti víceúčelový sportovní areál, který má celoroční provoz, na špičkové sportovní úrovni. Jeho součástí jsou tři kurty s umělým povrchem a umělým osvětlením pro osm druhů míčových her, dále asfaltové plochy pro skateboard, streetball, jízdu na kolečkových bruslích a kolech, běžecká dráha, cvičná tenisová stěna a zázemí pro správce objektu a odpočinek sportovců. V oblasti kultury je nejdůležitější stavbou nové společenské a kulturní zařízení, tzv. spolkový dům, který slouží nejenom potřebám Plánice, ale celého mikroregionu. Technickou památkou je také kamenný most s plochým obloukem ve volné krajině. U obce smírčí kámen s reliéfem kříže.

vpravo do Nicova:

ves připomínaná ve 14.st., poutní kostel Narození P.Marie vrcholně barokní z l. 1717-26 dle plánů K.I.Dienzenhofera, čtvercový půdorys, středový prostor sklenut kupolí, stanová střecha s lucernou, dvouvěžové průčelí, barokní márnice.

Nicovský chrám Nanebevzetí Panny Marie je barokním poutním kostelem postaveným podle projektů Kiliána Ignáce Dienzenhofera v letech 1719 - 1730. K.I.Dienzenhofer byl synem významného stavitele, sám se později stal dvorním císařským stavitelem císaře Karla V. Nicovský chrám postavil ve svých zhruba 30 letech. Později převzal po otci dostavbu chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně. Stavbu nicovského chrámu financoval tehdejší držitel plánického panství Adolf Bernard z Martinic. Významnou roli při rozhodování o stavbě kostela hrála přítomnost léčivého pramene, který je vzpomínán již v roce 1643. Na místě kostela stála lidová dřevěná kaple se sochou Madony. Stavba se stala uctěním pramene i nicovské Madony. Přestože nicovský chrám je postaven na vrchu, má podloží vysokou úroveň spodních vod a nachází se v podmáčeném měkkém terénu. Proto byla stavba chrámu založena na tzv. jehlách, dubových pilotech. Kostel je stavebním unikátem a pomníkem odvahy mladého Dienzenhofera. Poprvé v historii je zde použito zvláštního druhu klenutí stropu, který se nazývá "česká placka". Vnitřní výzdoba kostela je ve stylu vrcholného baroka. Kostel má centrální dispozici založenou na půdorysu řeckého kříže.

Odborníky je kostel považován za nejhezčí a nejčistší dílo slavného stavitele. Její zvláštností je, že ač na vršku, je stavba založena na pilotech. Další výjimkou je orientace osy kostela. Převážná část katolických chrámů je orientována osou k východu, ale zde je to k jihu, k Římu.
Kostel byl vystavěn z prostředků tehdejšího majitele plánického panství, Adolfa Martinice, jako projev vděčnosti za uzdravení jediné dcery z těžké nemoci. Vliv na volbu stavitele i základní dispozice měla okolnost, že hrabě Martinic sledoval stavbu kostela sv.Jana Nepomuckého v Praze od samého prvopočátku. Proto byla pro nicovský kostel zvolena stejná disposice, jen s několika úpravami. Jsou jimi půlkruhová postranní ramena s apsidou, obohacená o čtvercové prostory depozitáře a sakristie po stranách kněžiště, a v neposlední řadě dvojice věží v průčelí. I další prvky v interiéru jsou s pražským kostelem identické. Kladete-li si otázku, jak mohl hrabě sledovat stavbu pražského kostela sv.Jana Nepomuckého, když byl majitelem plánického panství, odpověď na ni je velmi jednoduchá. Rod Martiniců žil převážně v Praze, právě nedaleko stavěného kostela.
Nicovský kostel byl stavěn v létech 1717-1726. Na kamenné věnovací desce nad jeho vstupním portálem je uveden letopočet 1720, to však ještě nebyl stavebně dokončen, natož pak vysvěcen. Má se zato, že deska byla osazena předem s letopočtem uvažovaného dokončení. Po všech možných průtazích došlo l7. září 1730 k jeho vysvěcení litoměřickým biskupem Janem Adamem, hrabětem Vratislavem z Mitrovic.
Fresky v interiéru kostela jsou od malíře Františka Josefa Müllera, který freskami vyzdobil celou řadu Dientzenhoferových kostelů. Tesařské práce provedl Josef Leffler. Finanční náklad na vybudování tohoto díla nebyl právě malý, na tehdejší dobu přímo astronomický, neboť činil jeden milion zlatých.(J.Steiner)

Za kostelem se nachází barokní márnice a hřbitov. Před kostelem stojí památná více než 400 let stará chráněná lípa, jejíž stáří je větší než stáří kostela.
Chrám byl původně postaven na samotě a na místě dnešního penzionu Pod zvonem se nacházel ovčín. Budovu fary dal v roce 1749 postavit plánický občan Jan Opl. V letech 1770 - 1880 byla postupně přistavěna stará hospoda, nová hospoda (stavení Lepších) a roku 1890 byla postavena budova jednotřídní školy (stavení Bulků). Roku 1895 byla na místě obydlí ovčáckého mistra postavena budova dvoutřídní školy. V jednotřídní škole bylo zřízeno ubytování pro učitele. Roku 1949 navštěvovali školu žáci ze Zborov, Lovčic, Plichtic a Hnačova naposledy. Od té doby zde žil významný zborovský občan pan Václav Lukáš s rodinou. Budova školy byla v letech 1992-97 přestavěna na současný penzion Pod zvonem. V Nicově se v roce 1803 narodil otec významného českého vynálezce a podnikatele Františka Křižíka. Křižíkův děda v Nicově v letech 1803 - 1811 šenkoval.

J. Váchal vzpomíná na faráře Kašpara- "Příkladně tenhle básník Kašpar, farář. Ten byl vskutku pro Nicov sem dělanej. Jeho styk s lidmi, poesie a mír v něm. Takřka harmonie ničím neporušená. "- a na: "Hlavně se, páni astrálníci, pamatuji na ten rozlehlý kloset v nicovské faře. Tam mohl být, bez střídání, udržen provoz i osmi kanovníky, sebetlustšími najednou. To jsou pro mne nezapomenutelné dojmy, na onen sráč tam, které vybledají jen při vzpomínce na záchod na faře bezděkovské."

Dnes se Nicov uvádí jako nejmenší vesnice na světě, 2 stálí obyvatelé, 4 obytná stavení, 3 psi. Od cedule k ceduli je 150 m. Přesto má bohatou historii a významné stavby. Má vlastní kostel, faru, hřbitov, bývalou školu, hospodu, bazén a tenisový kurt. Chráněná lípa.

U kapličky Narození P.Marie údajně léčivý pramen: Voda získala zázračnou moc na přímluvu Panny Marie Nicovské, svědčí o tom množství proseb o uzdravení a díků, napsaných poutníky na stěnách kaple. Pověst, že ve studánce se zjevovala Panna Maria, byla podnětem ke stavbě poutního kostela. Pramen využíval i známý léčitel páter František Ferda ze Sušice. Pramen má slabší přítomnost radioaktivity a hodí se k homeopatickému způsobu léčby. V kombinaci se silným vzduchem a případným pohybem má afrodisiakální účinky. Podle jiné pověsti se pramen údajně provalil ze země, když jakýsi zdejší pivovarník Jan, do té doby těžce nemocný, slíbil, že postaví kapličku (Balbín). K tomuto prameni se snad vztahuje i Balbínova zpráva o prameni v Nicově, který prý vrátil zrak slepcům.

Severně od Nicova je Kákovský kamen. Čert dostal za úkol od místního polesného přinést velkou horu zlata. Zakokrhal však kohout a pekelník břímě upustil. Zlato zapadlo do země a proměnilo se v dnešní Černé kameny. Tak vznikl i Velký kámen, na němž se dosud ukazují stopy ďáblova řádění. Jeden z padajících kamenů zabil i polesného. Na místě kde zahynul, vytryskl prý pramen, o němž se brzy vyhlásilo, že má léčivou moc. To je dnešní Čertova studánka. O Kákovském kameni se též vypráví, že je zkamenělým hradem. Na Velký pátek se ukazuje zjevení hradu

Z Nicova vpravo po silnici do Zborov:

hřbitovní kostelík sv. Jana Křtitele z doby kolem r.1200-románská rotunda s protáhlou apsidou a původ. okénkem, pověst: nechal postavit rytíř Hanuš z Boru, když se dostal z tureckého zajetí. Barokní úpravy v 17. a 18.st.. Boží muka z r.1748. Vlevo na vrcholu stejnojm. kopce hradiště z 10.st., 60x40m, zbytky valů, použito i ve středověku, místo dějiště románu Prokopa Chocholouška Dvůr krále Václava a satiricko-hrdinského eposu Děvín od Š.Hněvkovského. Toto hradiště je dáváno do souvislosti s legendami o založení obce. Je památkově chráněno.

"Ervín de Stmelin" byl podle pozdějšího bádání konvršem nepomuckého kláštera cisterciátského, jehož řád v té době zakládal řadu obcí na Nepomucku. S jeho rodem se dále setkáváme na tvrzi v Neprochovy na Plánicku a později na Zvíkově, kde je v letech 1473 - 1481 jako purkrabí uveden Jan Čmelínský z Neprochova.

Kostel sv. Jana Křtitele je stavba z lámaného kamene, omítnutá, původně románská, s apsidou a původním okénkem, bez výraznějších architektonických a dekorativních prvků tohoto slohu. Kostel byl založen asi roku 1200, ale přesná doba založení není známa. Jedinými prameny jsou legendy o založení obce. V XVIII. stol. byla přestavěna v barokním slohu (klenby a štuková výzdoba), opravena a obnovena r. 1778. Kostel se skládá z okrouhlé lodi, pravoúhlého presbyteria, nad nímž se zvedá barokní věž a polokruhové apsidy. Loď bez soklu má podobu románské rotundy, avšak bez zděné lucerny. Nad barokní římsou se pne stanová, původně šindelem krytá mansarda, hlavní vchod je v západní ose. Z každé strany je barokní okno, pod severním pozdější kobka s postraním vchodem. Po kamenných schodech přistavěných na východní straně se vstupuje na dřevěnou kruchtu. Presbyterium je osvětleno jediným barokním oknem na jihu, nad ním se zvedá věž přistavěná v XVII. nebo XVIII. stol. Ta je na hranách zaoblena a přikryta špičatou mansardou do níž se vstupuje zvenčí po původně dřevěných a nyní železných schodech na jižní straně. Nízká sakristie je přistavěna k severnímu bloku. Apsida, jejíž římsa je stejná jako věžní, se podstatně liší od lodní římsy. Nemá okna a její zdi jsou hladké, nejsou stopy ani po zazděných oknech. Vnitřek je prostý a chudý, cihlová dlažba má všude stejnou výšku. Okrouhlá loď měří v průměru 710 cm, nad ní se zvedá kopulové klenutí z lámaného kamene do výšky 840 cm. Triumfální polokruhový oblouk se otvírá do presbyteria, které je klenuto plackou. Vlevo jsou dveře do sakristie, vpravo barokní okno. Stavbu zakončuje 220 cm hluboká apsis sklenutá nepravidelnou konchou. Zděná mensa oltáře v presbytéři je barokní, na zdi apsidy je primitivní malba sv. Jana Křtitele z novější doby. Uvnitř kostela jsou lavice a velmi skromný oltář, na kterém jsou pouze svíce. Kostel byl bohužel v nedávné době vykraden a tak asi nenávratně zmizelo několik obrazů a soška sv. Jana Křtitele, která byla umístěna na oltáři. Kostel je krásná stavba. Jako taková by zasloužila od svých majitelů více pozornosti. Kostel i okolní hřbitůvek je samozřejmě majetkem církve a ta pouze prohlašuje, že nemá na opravu prostředky. Přestože se jedná o významnou kulturní památku. Jistě by proto přivítala jakýkoliv příspěvek, který by mohla do oprav investovat. Jedná se především o opravu ohradní opěrné zdi (tarasu) kolem již zmíněného nevyužívaného hřbitova který kostel obklopuje. Zeď se totiž vlivem povětrnostních podmínek pomalu rozpadá a pokud by došlo k jejímu zřícení, mohlo by to mít vliv dokonce i na kostel a to je vzhledem k jeho historické hodnotě nepřípustné. Vhodné by také bylo vybudování drenáže kolem obvodu kostela, což by mohlo omezit vlhnutí zdiva. Obecní úřad se již nejen finančně podílel například na opravách vnější i vnitřní omítky, hlavního okapu, střechy nad přístavky, ovšem i jeho možnosti jsou omezené.

Pověsti: Na sklonku XI. stol. vzniklo v Evropě náboženské hnutí, jehož cílem bylo vysvobození Svaté země z rukou Mohamedánů. Papež svolal sněm, na němž byla vyhlášena křižácká výprava a tak r. 1095 byla vyzvána šlechta, aby šla vysvobodit Boží hrob a Jerusalem z moci nevěřících. Mnozí rytíři všech evropských zemí se vydali do boje, zdobili se kříži.
V té době žil ve zdejší krajině v dřevěné tvrzi na vrchu Hrádku rytíř Hošek z Borov (viz pozůstatky hradiště na vrchu Hrádek). Žil jen se svým věrným služebníkem daleko od příbytků lidských v náboženském rozjímání. Když se dověděl o křižácké výpravě do Svaté země, rozhodl se jíti také do boje. Věrný sluha neopustil svého pána. Hned v prvních bojích byl rytíř i se svým sluhou zajat a uvězněn.
Později byl sluha propuštěn, aby přinesl za svého pána vysoké výkupné. Dlouhá však byla sluhova pouť do vlasti a předlouhé čekání v zajetí. Rytíř Hošek poznal marnost čekání a v modlitbách se obrátil k sv. Janu o pomoc. Slíbil, že vrátí-li se domů, postaví kostelík blízko Hrádku. Té noci ho vyvedl sv. Jan z vězení a rytíř po dlouhém a svízelném putování došel konečně do vlasti. Hned splnil svůj slib a dal zbudovati kostelík ke cti sv. Jana nedaleko své tvrzi. Kolem kostelíka si lidé začali budovati stavení a tak vznikla osada, jež dostala jméno po rytíři z Borov - Zborovy.
Jiná pověst vypravuje, že kostelík založil Jaroslav ze Šternberka na památku svého vysvobození z bojů s Tatary. Slavný hostýnský vítěz se totiž octl sám mezi Tatary, kteří zle na něho dotírali, takže již svou duši poroučel Bohu a považoval se za ztraceného. Tu však náhle vyšší mocí byl zachráněn. Z vděčnosti postavil kostelík, na jehož zdi dal vymalovati obraz bojů s Tatary. Tato pověst se však nezakládá na pravdě, neboť Plánice nebyla ve XII. stol. majetkem Šternberků.

Ze vsi vpravo dolů do Velenov:

Listy českých králů Přemysla Otakara I. a Václava I. potvrzují, že ves patřila ve 13. stol. ke klášteru sv. Jiří na Pražském hradě. Roku 1591 se zde připomíná Radslav ze Vchynic a v roce 1601 Bedřich Švihovský, který ves trvale připojil k nalžovskému panství. V roce 1630 měly Velenovy 35 lidí usedlých a poddaných ve dvanácti chalupách a výsadní krčmu. Podle staré povinnosti museli zdejší poddaní při svatbě svého pána, jeho dětí a při křtinách odvádět po dvou slepicích a jednom strychu ovsa vrchnosti, dále museli chodit na lovy a hony, jak jim vrchnost přikázala. Obyvatelům se hanlivě říkalo šťaváci-prý mají na pouť šťávu ze zelí.

vlevo do Těchonic:

kostel sv.Filipa a Jakuba původně raně gotický, barokně upravený v 18.st.. Fara barokní na místě tvrze(náhrobník Petra Zmrzlíka ze Svojšína +1558). O Těchonicích psal K.Klostermann v románě Vypovězen.

Zdejší tvrz stála severně od kostela na skalnatém ostrohu, řečiště Těchonického potoka tvořilo hradební příkop pro tvrz i kostel. První vladyka připomínaný na tvrzi je Zdislav v roce 1351. Roku 1365 seděli na tvrzi bratři Demin, Číč a Pečin, kteří dosazovali faráře k místnímu kostelu. Číč se pustil do loupeží a byl v Budějovicích sťat. V roce 1420 za husitských válek odpovídá Petr Smysl z Těchonic listem městům pražským. Tvrz postupně pustla a v roce 1543 se připomíná jako pustá.

Dnes ves asi s 50 trvalými obyvateli. Nová tradice ochotnického divadla. Podnět pro vznik dali hlavně manželé Oukropcovi. V Těchonicích přetrvala ve vzpomínkách pamětníků sláva místní filipojakubské poutě a ochotnického divadla. I když ve vesnici žijí převážně starší občané, na víkend se sem vrací poměrně aktivní mladí lidé, kteří se z Těchonic přestěhovali do města. Při rekonstrukci domu (bývalý hostinec) byly nalezeny staré divadelní kulisy. Díky těmto několika okolnostem nebylo složité založit ochotnický divadelní soubor. Počet jeho členů se pohybuje mezi 30 - 40 a přichází další zájemci. Vedle divadelního souboru vznikla ještě místní kapela.

Z Těchonic doleva do Žďáru, vlevo do Loužné rovně do Nehodiv a vpravo do Myslíva:

kostel románský z poč.13.st., upravený goticky a v 18.st. barokně, nástěné malby z 1.pol. 15 st.. Působiště spisovatele L. Stehlíka(učil zde v l.1930-45): (1908 - 1987) básník, učitel. Autor lyrizované cestopisné prózy Země zamyšlená, popisující jeho putování po jižních Čechách. Poprvé vyšla v roce 1947, pak ve dvou dílech s autorovými kresbami v roce 1957, třetí díl věnovaný Šumavě vyšel poprvé v roce 1970. Dílo zachycuje velké množství vlastivědných i literárních zajímavostí o regionu. Vydal řadu básnických sbírek, jejichž tematika je spjata s jižními Čechami a Šumavou. Ve sbírce Madoně (1943) jsou básně dedikované slavným jihočeským madonám (mj. také Madoně krumlovské a zlatokorunské).

Farní obec Myslív, stojící na svahu pod Mílovou horou je zmiňována ve spojitosti s farou již v roce 1352. Myslív byl založen v první polovině 14. století mnichy řádu Cisterciáckého, který přišel do těchto končin v roce 1144 a sídlil v Klášteře u Nepomuka. V průběhu let se osada rozrůstala a stala se farní obcí, ke které náleželo asi deset osad. Později se tento počet ustálil na devíti osadách včetně farní obce. Dominantou obce je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl původně postaven jako románská kaple s pozdější přístavbou gotického presbitáře. Vnitřek chrámu má barokní výzdobu. V současné době má obec 487 obyvatel. Z toho samotný Myslív 310 obyvatel. Zbytek připadá na přičleněné části a to Milčice 117 a Loužná 60 obyvatel. Obec leží v Šumavském podhůří v okolí je dostatek lesů a nedaleko Myslívský rybník s výměrou vodní plochy okolo 60 hektarů. Nad obcí jsou krásné vyhlídky na Šumavské kopce na jižní straně a na severovýchodě na pásmo Brd. Do obce se lze dostat po silnici z nádraží Nepomuka a také z nádraží Pačejov,které je vzdálené 6 km. Z obou nádraží je autobusové spojení, ale jen v pracovní dny. Obě nádraží leží na železniční trati Plzeň-Č.Budějovice.Obec má vypracovaný územní plán, který zpracoval Urbioprojekt Plzeň, do kterého byly začleněny požadavky obce. Územní plán byl schválen obecním zastupitelstvem dne 31.3.1997.Obec má vypracován "Program obnovy vesnice", který byl projednán a schválen v obecním zastupitelstvu dne 9.2. 1995. Občané mají k POV kladný vztah, protože si uvědomují jeho přínos pro obec.(Lukáš Šebesta)

Jezdíval sem i J.Váchal, který věnuje román o tomto kraji Živant a umrlanti, právě Stehlíkovi(postava žháře Josefa Netolického z Myslíva- "Já jsem Josef Netolický z Myslíva, roku 1912 narozenej. Vlastně teď už pouhá duše jen, či Stín a mátoha, nebo co u čerta to má být, tenhleten dnešní můj stav! Já jsem byl dne patnáctého února roku 1945 popravenej, za to,že jsem dokázal rekordní práci, během pouhého jen půl roku vypálit šest stodol a hospodářských stavení".)

V Myslívi vpravo kolem Mysl.rybníka do Milčic, rovně do Olšan:

obec připomínaná již r.1227, barokní lid. architektura blatského typu-statky s branami č.p.5 a 9. V l.1913-14 zde v rodišti své ženy Marie(samota Pešulovna) pobýval J.Váchal.

vpravo do Pačejova-nádraží:

V roce 1227 se Pačejov uvádí jako majetek svatojiřského kláštera na pražském hradě, část vsi později patřila strakonické johanitské komendě. Na počátku 14. století zde byl založen samostatný vladycký statek, pozdější tvrz, patřící rodu Dlouhoveských, kteří zde byli až do 16. století, Tvrz později byla neobývána a zanikla beze stop. Na návrší nad obcí stojí na místě starší snad dřevěné stavby, pseudogotický kostel dostavěný roku 1871 stavitelem E. Pillerem, od kostela je působivý výhled na předhůří Šumavy a na Šumavu. Nedaleko obce západním směrem mezi Strážovicemi a Loužnou se rozkládá přírodní rezervace "V Morávkách". Rezervace o rozloze 2,43 ha byla vyhlášena roku 1988. Na bývalé pastvině s řadou chráněných a ohrožených druhů rostlin se nachází největší naleziště hořce hořepníku v Západních Čechách.

Zde vpravo do Strážovic, Neprochov:

Nejstarší držitel této vsi je Božetěch (Boztěch-měl v erbu rybu "již hlava usečena") z Neprochov v r.1364 tj. za vlády Karla IV. českého krále a římského císaře. Později následovali Mikuláš z Lipna pravděpodobně i jako podrychtář Novoměstský v Praze, po němž zboží jeho připadlo v r.1404 králi. Okolo r.1411 drželi Neprochov Racek a Přibík a Oldřich. Potomci jednoho z nich se nazývali Štmelinskými (Čmelinští-měli ve štítě "dva rohy spojené za klénot tolikéž") z Neprochov. R.1508 se uvádí jako majitel Petr Zmrzlík ze Svojšína, ale tvrz, dvůr a ves Neprochovy vlastně jeho manželce patřily společně s Těchonicemi, Týřovicemi, Tužicemi, Kbelem, Malincem a Předbořicemi. Zmíněný Petr Zmrzlík a syn jeho Zdeněk jsou pohřbeni vedle sebe v kostele těchonickém. Ale již v r.1591 byly spojeny Neprochovy spojeny s panstvím nalžovských. Od r.1591 sdílí tedy Neprochov společné vlastnické osudy s panstvím nalžovským, kterého se ujal Karel Švihovský z Rožmberka a v Horažďovicích a po jeho smrti v r.1593 jeho strýc Bedřich Švihovský, který byl císařským radou Ferdinanda Václava Švihovského, který je silně utiskoval a je pohřben v hradešickém kostele. Dva roky potom se Neprochovy dostávají do majetku pánů z Pottingu a zakrátko pak v držení hraběte Františka Taffe, jehož rod držel Neprochovy až do první pozemkové reformy po první světové válce. Mikuláš Taffe bojoval v uniformě císařských dragounů a to zejména klatovských, proti Prusům v bitvě u Kolína v r.1757. Tomuto šlechtici je i připisováno dovezení prvních brambor do Rakouska. Další z rodu Františk Taffe se vyznamenal ve válce s Francouzi. Ludvík Taffe ve 20.letech vystudoval práva, stal se vrchním prezidentem soudu, ministrem práva rektorem univerzity ve Vídni. Tento muž nechal vybudovat Prašivici u Nalžovských Hor kopii rodného irského hradu. Eduard Taffe byl v druhé polovině minulého století ministrem školství a za jeho ministrování byla prodloužena školní docházka povinně do 14.roku věku. Později byl tento pán ministerským předsedou Rakousko-Uherska. V r.1911 postihla obec dobytčí nemoc (slintavka a kulhavka), které podlehlo 25 kusů dobytka. R.1914 byl rokem založení požárního sboru se 16 členy, zakoupena stříkačka v ceně 1.400. K od firmy Smejkal Praha Smíchov. Hned nato v týdnu na sv.Annu vypukla světová válka, na jejíž bojiště narukovalo v průběhu války 23 mužů z Neprochov. V r.1917 vypukl požár, který zničil 3 usedlosti. V r.1920 opět oheň zničil 3 usedlosti a v témž roce byla povolena Matěji Píchovi hostinská koncese a v r.1921 přestavěl hostinec Karel Mareš. Roku 1923 zastihlo sbor dobrovolných hasičů v přípravě okrskového sjezdu za hojné účasti požárních sborů z okolí i obecenstva. Byla taktéž vysvěcena nová požární stříkačka, jejíž kmotrou byla hraběnka Taffeová. V roce 1924 byla provedena parcela velkostatku a pozemky byly přiděleny drobným zemědělcům z obcí Neprochovy, Těchonice a Strážovice a zbytek koupil Josef Vlasák. Velká povodeň (bouře a průtrž mračen) v r.1925 způsobila velké škody a byla největší po povodni v r.1890. V r.1927 bylo v obci založeno lesní družstvo, které čítalo 35 členů a obhospodařovalo 35 ha lesa, 2 ha 53 a polí a hájovnu čp.2. Tuto výměru lesa a polí získali za úhradu 150 tis. Kčs. Obnos 75 tis. Kčs složili členové družstva v členských podílech a zbytek vypůjčen od kampeličky ve Velenovech. Od r.1927 se datuje vznik zdejší cyrilometodějské pouti. Kruté mrazy v r.1929 (až -38°C) zničily mnoho ovocných stromů a ořešáků. Divadelní ochotníci hráli divadlo, které navštěvovali i přespolní. Mezi známé hry patřily "Mlynář a jeho dítě", "Kříž z potoka", "Vojnarka", "Prach a broky", "Na potoce za mlýnicí" i jiné. Byly dožínkové slavnosti, máječkové zábavy, hasičské župní a okrskové sjezdy. Požárníci kromě již uvedených sjezdů pořádali hasičské sjezdy. Po 2.světové válce byla obec elektrizována. V roce 1946 bylo do obce zavedeno telefonní spojení. Byla vybudována kanalizace a silnice Břežany - Těchonice (dle obecních stránek).

J.Váchal- "Neboť našinec dlouho předtím v Seznamu pověr Zíbrtově hloubal, maje také jinou důkladnou přípravu okultní k věcem kolem starých mythů se točících a vytvořenou celou báji kolem Neprachov, ležících malebně právě v jistém magickém bodu trojúhelníku vesnic Velechov, Velešice, Velenovice, se Svatoborem nahoře-o kolových stavbách tam a obětištích ku cti Velesa, uctívání Svantovíta na Svatoboru a jiné-. Byl jsem tam ze ženou roku 1913-14, v jejím rodišti, blízkých Olšanech u Nepomuk a udělal z kreseb v Neprachově pořízených, o rok později cyklus dřevorytů(deseti)v několika exempl.vytištěných."

Ve tvrzi vládli Zmrzlíkové ze Svojšína

rovně do Břežan:

cenný soubor zděné lidové architektury narušený demolicemi, boží muka z r.1738 za vsí kaple sv. Anny se zázračnou studánkou, poblíž vrch Slavník(hranice Slavníkovského území), pohanský oltář, nejseverněší šumavský výskyt náprstníků, z lišejníků ze zdejšího lesa se v Sušici dělaly věnečky na Dušičky,

vpravo přes Smrkovec do Hradešic:

kostel Proměnění Páně původně gotický z r.1360, barokizován v pol. 18.st., v pův. vrcholech klenby nástěnné středověké malby. Věž upravena novorománsky v 19.st.. V interiéru náhrobek Švihovských z r.1625, roubený dům č.p.14. Dub letní starý 400 let(U sv.Antonína). Nápis na hodinách fary: Una sit ex his secunda. Poprvé v Čechách zavedena výroba tzv.Panuškova uherského salámu.

Zde vpravo po hlavní silnici do Nalžovských Hor. Dále po cyklotrasách směr Rábí nebo Ustáleč.

nahoru