Cyklistův průvodce Šumavou
Přehradní hráz, 296 m dlouhá 25 m vysoká, je na pravobřežní straně ze dvou třetin své délky zemní s návodním těsnícím jádrem, na levobřežní straně je zbývající část hráze tížná betonová se dvěma funkčními bloky. V těchto blocích jsou umístěna dvě přelivová pole, dvě základní výpusti a odběr průmyslové vody. Hráz je situována v říčním km 329,543.
Přehradní nádrž je svou plochou o rozloze 4 870 ha největším umělým jezerem v České republice. Leží v nadmořské výšce 726 m n.m. a má objem 306 mil. m3 vody. Délka vzdutí je 48 km.
Vodní elektrárna při výrobě elektrické energie z vody nespotřebovává žádné suroviny, nevzniká žádný odpad, elektřina se vyrábí ekologicky. Je schopná velmi rychle reagovat na změny zatížené sítě. Vyrábí energii levně a její životnost je několikanásobně delší než u jiných zdrojů elektrické energie.
Vodní elektrárna Lipno I je provozovaná jako špičková, plně automatizovaná a ovládaná z dozorny. Dozorna spolu s administrativní budovou podzemní elektrárny je umístěna na levém břehu pod hrází. Vlastní strojovna elektrárny je vylámaná ve skále 200 m pod úrovní terénu. Přístup do podzemí je šikmým tunelem od budovy elektrárny. Elektrárna je vybavena dvěma soustrojími o jednotkovém výkonu 60 MW, která jsou umístěna v podzemní kaverně o rozměrech výlomu 60 x 22 x 38 m. Voda je k turbínám přiváděna přes vtokový objekt s česlicovými poli dvěma tlačnými šachtami o průměru 4,5 m do komory kulových uzávěrů. Tyto provozní uzávěry o světlosti 2,5 m přivádí vodu přes 24 rozváděcích lopat na Francisovy turbíny. Každá z obou turbín je pevně spojena s generátorem, který dosahuje při maximálním průtoku 46 m3/s vody přes turbínu výkon 60 MW. Voda, která odevzdala v turbíně svou energii, odtéká odpadním tunelem. Odpadní tunel vyúsťující přímo do nádrže Vodní dílo Lipno II (Vyšší Brod), je vylámán ve skále do podkovitého tvaru šířky 8,4 m, výšky 7,8 m a celkové délky 3,6 km. Jeho maximální kapacita je 104 m3/s.
Při přestřelce Mandě jedna ze střel poranila plíci. Podařilo se jí utéci do domku rybáře vedle kostelíka svatého Oldřicha. Zde jí ranhojič odstranil uvízlou kulku. Nezraněný Godoš se skrýval poblíž Čertovy stěny. Manda se postupně uzdravila a v květnu 1716 slavili Godoš s Mandou sňatek v kostelíku svatého Prokopa. Jejich manželství zůstalo bezdětné. Živili se podomním prodejem krejčovských výrobků a drobného zboží. V roce 1720 začala však cikánská žena pociťovat následky zranění, přitížilo se jí, zimu trávili v domě rybáře. Na jaře 1721 Manda zemřela. Je pohřbena vedle zdi kostela svatého Oldřicha. Godoš se vrátil do Porýní a vždy po několika letech navštěvoval hrob své ženy.
Když Godoš zestárl, vrátil se do míst, kde byla pohřbena jeho nebožka. V zimě žil v rybárně, v létě ve staré opuštěné poustevně, kterou kdysi založili poustevníci z kláštera v Přední Výtoni, kteří žili v létě roztroušeni v okolí kláštera po lese, přes zimu se pak vraceli do svého kláštera. Godoš obýval poustevnu po celou řadu let, po vzoru svých poustevnických předchůdců. Až jednou byl nalezen mrtvý s růžencem v rukou. Podle přání byl pochován vedle své ženy Mandy. Na podkladě této události sepsal vyšebrodský mnich Zephyrin Tobner román "Der Zigeunerwald" (dle F.Schussera).
Když v roce 1259 udělili Vítkovci novému cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě nadání, věnovali jim především "klášterní les", který byl v darovací listině ohraničen pravým břehem Vltavy a zemskou hranicí. Ještě v následujícím století to byla pustá krajina s neprostupným hlubokým lesem. Jen na vrcholu, kterému se dnes říká Uhlířský, se usadilo několik klášterních uhlířů. Nejbližší trvalé osídlení v klášterním lese bylo na staré zemské stezce v Kapličkách. Na levém břehu Vltavy, v rožmberském panství, byla nejblíže dnešní Dvorečná, která se tehdy jmenovala Twarožná. Několik desítek metrů od kaple svatého Prokopa na pravém břehu Vltavy vysvětil 31. října 1361 pražský biskup Petr z Krbava kostelík svatého Theobalda, původně zřejmě také dřevěný, který dnes známe jako kostelík svatého Oldřicha. Současně vysvětil i okolí kostelíka jako místo nového osídlení. Svatý Theobald je patronem uhlířů, a tak se naskýtá domněnka, že zde mělo být místo pro trvalé osídlení uhlířů. Již 16. listopadu 1361 byly uděleny novému kostelíku odpustky, vázané pouze na návštěvu. První dům v jeho blízkosti vznikl ale až v roce 1450 - byla to klášterní rybárna. V době stavby rybárny byl kostelík již ve špatném stavu, a proto byl nahrazen kamennou stavbou. Ta byla dokončena až v roce 1489. I nový kostelík obdržel od několika římských kardinálů odpustky. Tehdy se sice ještě nazýval kostel sv. Theobalda, ale současně byl zasvěcen i svatému Oldřichu, patronu rybářů, jenž má svátek ve stejný den jako svatý Prokop." 
Tento klášter, jehož účelem je dennodenní hledání Boha, byl založen r. 1259 Rožmberky z vděčnosti za zázračné zachránění zakladatele dynastie a byl osídlen cisterciáckými mnichy z kláštera Wilhering na rakouské straně hranic.
Cisterciáci jsou vlastně rozvinutou větví benediktinů, kteří se na tomto místě už po 700 let modlí a pracují (ora et labora), a tak přetvořili vyšebrodské údolí na krásný kout země. Po vyhnání nejprve před 60 a pak opět před 50 lety se mohli opět vrátit do zpustošeného ráje a naplňovat jej opět trpělivě a láskyplně duchem sv. Benedikta. Příchozí může obdivovat zvenku i zevnitř výjimečně zachované gotické jádro kláštera a také barokní a klasicistní věnec budov okolo něj, kde je možno navštívit i Muzeum České pošty. 
Frymburk i krajina se podstatně změnily po napuštění lipenské přehrady v roce 1959, kdy postupně Frymburk získal ráz rekreačního městečka. Na jižní straně náměstí s parkem, které bylo "od nepaměti tržištěm při zemské stezce", stojí kostel svatého Bartoloměje z 13. století, který byl později přestavěn do dnešní pozdní gotiky. Vnitřní vybavení kostela je barokní. V parku na náměstí stojí pranýř, kašna, mariánský sloup a reliéf Adalberta Stiftera. Na vršku Marta nad Frymburkem stojí nově zrestaurovaná kaple z roku 1898 a nově se obnovuje křížová cesta k této kapli. Křížová cesta na kopec Marta byla původně vybudována roku 1894. Po roce 1950 musela dolní část ustoupit stavbě nové silnice. V letech 1999 - 2000 byla křížová cesta obnovena. Zastavení II. - XIII. jsou původní, I. a XIV. jsou nová, rovněž všechny kříže a obrazy. Křížová cesta byla znovu vysvěcena dne 24. srpna 2000. Od kaple je nejhezčí pohled na Frymburk.
Z významných frymburských občanů zde připomínáme pouze kantora a hudebního skladatele J. W. Maxanta, jeho žáka varhaníka S. Sechtera a univerzitního profesora A. Baumgartnera. 
Pivovar a radnice byly znovu postaveny z prodaného dříví z městského lesa. A samotný park? V dubnu 1880 byly podél potoka vysázeny topoly a následující rok, přesně 22. února 1881 večer se na náměstí rozsvítily poprvé lampy, které byly koupeny ve Vídni. V druhé polovině března 1884 byla zahájena veřejná sbírka na zřízení frymburského parku na náměstí, která vynesla 40 zlatých. Již 3. dubna 1884 byl zasazen první strom, kaštan, frymburským starostou Gustavem Greiplem a následujícího dne, 4. dubna 1884 bylo měšťany , radními, učiteli a farářem zasazeno dalších devět stromů. Pátého dubna 1884 byly zasázeny další stromy a 7. dubna 1884 bylo započato se stavbou tyčkového plotu od horní části parku. Knížecí schwarzenberský nadlesní pan Josef Rodler dal ke zřízení tohoto plotu dřevo zadarmo." 
Jeho barokní štít se vysoko vypínal nad ostatní domy a ukazoval, že v něm bydlí bohatý obchodník, který měl své obchody i ve Vídni a Terstu. O prázdninách 1828 se v tomto domě i horlivě muzicírovalo a přijíždělo sem mnoho významných osobností. Z oken pokoje, kde tehdy strávil prázdniny třiadvacetiletý Adalbert, byl krásný výhled na pohoří Svatého Tomáše, kterému vévodí zřícenina Vítkova Hrádku. Student Adalbert tehdy nevěděl, zda bude malířem nebo přírodovědcem. Zaujala jej však černooká dvacetiletá sestra přítele Mathiase Fanny, k níž vzplanul bezvýhradnou, prudkou a horoucí láskou. Fannině matce Terezii neušlo toto vzplanutí, ale ani to , že nemajetný student , jež se jí zdál i povahově rozkolísaný, neví, zda má studovat práva, která by mu zajistila poměrný blahobyt, nebo umění, jež ho lákalo svou volností. O frymburských prázdninách 1828 napsal později již známý básník "Já oněch dnů do věčnosti nezapomenu, byly to nejkrásnější z celé mé studentské doby." O prázdninách o rok později přijíždí Adalbert opět za svou Fanny Greiplovou a z tohoto pobytu se zachoval jeho obraz "Frymburk a zřícenina Vítkov Kamene." Je malován z míst, kde dnes u zátoky lipenské přehrady u silnice od Lipna jsou nové řadové novostavby. Z borového hájku u ohrady pastviny se tyčí nejen kostel sv. Bartoloměje a zřícenina Vítkova Hrádku, ale i barokní štít výstavného domu Greiplových, tedy dům jeho lásky Fanny. Naposledy jí básník spatřil při svatbě svého frymburského kamaráda Schifflera s Marií Blechingerovou, která byla přítelkyní Fanny. Povšiml si Fančinných slz a domníval se, že by mohl znovu získat její lásku. Napsal jí dopis, který však zůstal bez odpovědi jako tři předcházející. Sen mladé lásky byl dosněn a Frymburk se přestěhoval jen do vzpomínek. Nikdy již nespatřil Adalbert Stifter svou "nevěstu ideí", která se v jeho díle stala sestrou nesmrtelných básnických milenek. Když později navštívil básník se svou manželkou Frymburk, ubytovali se v domě Greiplových ve dvou pokojích obrácených k západu, kde trávil své studentské prázdniny a byl přijat velmi vlídně. Již nebylo ze strany rodičů Fanny důvodu k nepřízni. Prožil zde chvíle,které tak dojímavě vepsal do závěrečných stránek Lesního poutníka. 
Na výšině, východně od obce, na kopci nad Frymburkem, který se jmenoval Marterberg a jemuž se nyní říká Marta, stávala kaple se sochou Ukřižovaného, která byla soukromým majetkem frymburského měšťana Bartoloměje Mugrauera. Ve Frymburku míval dům č. p. 76, a když 29. září 1890 zemřel, zanechal závěť s odkazem osmi set zlatých na stavbu nové kaple. Tohoto úkolu se ujal druhý frymburský kaplan Benedikt Sobotka, působící zde v letech 1892 až 1901. Se souhlasem premonstrátského kláštera ve Schläglu zorganizoval sbírku. Obec a dva frymburští měšťané darovali pozemek a téměř každý frymburský občan věnoval na stavbu nové kaple finanční obnos nebo svou práci. Verze 2.7 , Mystik 2005-2012