wz
Panorama

Cyklotrasa 47:             Profil cyklotrasy              Mapa cyklotrasy              Fotogalerie

Lenora - U obrázku - Na Kubrnech - Včelná - Trpín - Šumavské Hoštice - Buk - Pravětín - Vimperk (32 km)

Z Lenory(CT 11) před vlak. nádražím vpravo přes přejezd lesní cestou pod Zátoňskou horou(přírodní rezervace z 21. 12. 1989, 49,29 ha, smíšený horský les pralesovitého charakteru, porost pův. veget. stupně-tzv. květnatá bučina.) k Obrázku, po modré na Kubrna, zde vlevo po červené podél Milešického pralesa(CT 38) na Lukénskou cestu(CT 15) okolo Monumentu(Je kamenný pomníček, do něhož je vytesána lovecká trubka s knížecí korunkou a letopočtem 1848/55. Tento letopočet se vztahuje na stavbu příčné lesní cesty, která spojovala Lukenskou cestu a samotu Kubern. Snad to byl německý nápis "Aus Dankgefühl" (Z vděčnosti), který zavdal podnět k četným pověstem o "monumentu".) a po žluté do Včelné:

Včelná První zprávy o obci pocházejí ze 14. století (Včelná). Od roku 1925 se název rozšířil na Včelná pod Boubínem. v 80. letech 19.st. se zde hrávaly kuželky, procesí odtud chodívala k sv.Duchu ve V.Březí, správce na pile dělal otec spisovatele Karla Čady(Karel Čada, známý spíše pod svým pseudonymem Karel Šarlih. Tento c. k. rakousko-uherský důstojník se narodil 8. 8. 1882 ve Včelné pod Boubínem a jako mladý hoch se přistěhoval se svým otcem do zámku v Chřešťovicích. Napsal několik románů, povídek a novel, z nichž novela Menuet sfingy ze sbírky Tvrdošíjní illusionisté svým dějem je umístěna právě do zámku v Chřešťovicích.), rodákem též prof. Josef Kříž, o prázdninách bydlíval U Fajtlů-sem za ním jezdili i sociolog E.Chalupný, Antonín Kříž, F.Wald či filosof Ladislav Klíma.

Kaple Panny Marie Karmelské z roku 1817. V roce 1921 279 obyvatel, v roce 2008 pouze 12.

Rodina Nuskových zde má největší muzeum žehliček v Evropě(č.p. 5). Exponátů, které sbírají už skoro půl století, mají přes tisíc tři sta. Nedaleko obce leží přírodní památka Poušť (lokalita s velkým množstvím mravenišť mravence lesního).

vpravo, 500 m za vsí vlevo zarostlou cestou k Cikánskému potoku, vpravo do Trpína, zde vlevo přes Škarez do Šumavských Hoštic:

první zmínka o obci z r.1360. Barokní kostel sv.Filipa a Jakuba na místě pův.gotického, který roku 1654 vyhořel. Později v roce 1672 byl opraven a postaven nový oltář. V letech 1749-51 postaven nový dle plánů A.E.Martinelliho(od F.Fortina), gotický profil. portál z pův. kostela osazen ve stavbě márnice. Zdejší varhany pochází ze zničeného kostela na Knížecích Pláních. V 16.st. patřila část k Lčovicím, část Vimperku, od 17.st. vše Vimperku. Bývalý hostinec(č.p.25)-stavba J. Bursy z r.1846. Dnes spadají pod správu místního obecního úřadu obce Kosmo, Vojslavice, Škarez a Nedvídkov. Dohromady mají zhruba 400 obyvatel. V obci se nachází mateřská školka, základní škola do deváté třídy. Dále je zde pobočka České pošty, Kulturní dům s restaurací. Je tu možnost ubytování na privátech a nákupu potravin a smíšeného zboří v místním koloniálu. v obci má sídlo několik podnikatelů: ze služeb truhlářství, malířství, zednictví, prodej zdravotnického a stavebního materiálu a autorizovaný servis Škoda. Obec má dlouholetou sportovní tradici. Nachází se zde sportovní areál fotbalového klubu FC Šumavské Hoštice.

Škola v obci byla založena 15.11.1787. Jednalo se o školu triviální, prvním účitelem byl Hynek Jiříček. Vyučoval v domě č.p. 5, od roku 1791 se vyučovalo v obecní pastoušce č.p. 8, a od roku 1799 v nové školní budově. V roce 1790 navštěvovalo školu 97 dětí, v roce 1886 již 264 dětí.V roce 1888 byla školní budova přestavěna a zvýšena o jedno patro. V roce 1938 se obec stala pohraniční obcí. V roce 1939 zde byla otevřena jednotřídní německá obecní škola. V roce 1940 byla přízemní část budovy postoupena německé škole a české zůstaly pouze dvě učebny. 6.5.1945 osvobodila obec americká armáda a obsadila školu i faru. V roce 1947 poklesl počet žáku na 44. Později v roce 1968 byla provedena velká přístavba se třemi učebnami a velkou tělocvičnou. V roce 1990 - 1991 byla naplánována generální přestavba celé školy, která se setkala s velkým odporem občanů a nebyla realizována.

Za vsí doleva do Buku:

Zmiňován v roce 1400 jako součást volyňského panství, které patřilo proboštství katedrály sv. Víta v Praze. Buk byl tehdy izolovanou enklávou tohoto panství uprostřed rozlehlého panství vimperského. V roce 1757 byl Buk součástí panství Lčovického a to až do roku 1848. Církevně byla obec přifařena k nedalekým Šumavským Hošticím, které patřily k Vimperskému panství. V roce 1880 spadal i poštou pod Šumavské Hoštice. V roce 1920 se Buk oddělil od Šumavských Hoštic a stal se samostatnou obcí. Prvním starostou byl zvolen Jan Heinzl. Uprostřed návsi kaple Panny Marie Sedmibolestné z r. 1800. 26. 10 1851 se v Buku narodil kronikář a kněz P. František Pubal, významný historiograf středního Polabí a autor Kroniky sluzské (obec Sluhy). 26. 9. 1905 se zde narodil akademický malíř Václav Haise. Pod obcí je koupaliště.

Pověsti: o Špirituskovi, který měl takovou moc, že krávy jeho hospodářů po celý rok bohatě dojily, u Mašků mívali čarodějnou knihu, ze které vyvolávali duchy a hospodář dovedl zapřáhnout čerta k zemědělským pracím; sedlák Berš byl vyhlášený čaroděj-v Pravětíně nechal přimrazit koně a jeho koně přeskakovali strže jako o divoké honbě,

rovně přes Vyšovatku:

14.10.2006 zde vysvěcena nová kaple z veřejné sbírky a přispění obce Buk. Původní kaple byla zbourána 9.6.1958. Pocházel odtud rodem známý vimperský tiskař Steinbrener. Bývala zde i škola. Za 2.sv. války zde byl starostou Ernst Kottal(1898-1976). Na rodnou ves vzpomíná v básni Die Ortschaft Scheiben - meine Heimat!

Scheiben is a Dörferl - liegt im Böhmerwald drin,
is a wunderschöns Fleckerl - wo i auf d'Welt kemma bin.
Der Kubany, der Schreiner, der Libin dazua
hobm gschaut auf mei Wiagn, als ganz kloaner Bua.
Und wia i hob geh glernt und wia i bi grennt,
da hab i mei Hoamat bald auswendi kennt.
I hab kennt a jed's Bacherl, jed'n Steig und jed'n Stoa,
i hab kennt a jed's Bleamal, wias blüht hat am Roa.
Wia i bin groß word'n, mei Hoamat hab i g'liabt,
woar alleweil fröhli und niemals betrüabt.
Dann hab i a g'heirat - und warum soll i lüagn,
i zwoafuchzt Wocha hat grumpelt die Wiagn.
I war damals so glückli, wie neamd auf da Welt,
und i hätt a net tauscht, hätt der g'habt a viel Geld!
Auf amol war d'Freud aus - wir wurden vertrieb'n;
a ganz kloanes Pinkerl von da Hoamat is bliebn.
Fort aus da Hoamat und fort in die Not,
mancher hat g'sogt: Wär i doch glei tot!
A Mensch ohne Hoamat is wia a Köni ohne Thron,
is wia a Himmel ohne Stern, wie a Glockn ohne Ton.
In da Fremd bin i alt word'n - man woas oft net wia,
aber mei Hoamat, mei Hoamat, vergiss i halt nia!

Vyšovatka, můj domov

Ve Vyšovatce já býval domovem,
tam v krásné Šumavě já na svět přišel jsem.
Bobík a Libín, Boubín ztemnělý
mi do kolébky v dětství hleděly.
A jak jsem rostl a prospíval dál,
domov kolem jsem zblízka poznával.
Znal jsem tam každý kámen, každou pěšinu,
každou mez, potok, luční květinu.
Domov byl štěstí, co jsem v srdci choval,
pro něj snad ničeho bych nelitoval.
Oženil jsem se, není o čem lhát,
do roka začali jsme kolíbat.
Měl jsem všechno, co marně hledá svět,
každý boháč mi mohl závidět.
Nám všem pak navždy vzali dům a zem
a vyhnali s ubohým ranečkem
z domova pryč a snad už napořád,
leckterý z nás by v ten čas umřel rád.
Bez domova jsi jak bez trůnu král,
jak nebe beze hvězd, zvon, cos mu srdce vzal.
Jsem starý muž - i kdybych neměl slov,
nemohu zapomenout na vlast, na domov!

(dle projektu Kohoutí kříž)

Pověst o krysaři

do Pravětína:

první zmínka o obci z r.1359, kdy tu stávala sklářská huť, jedna z prvních na Šumavě. Česká katolická charita zde provozuje Domov klidného stáří Sv. Zdislavy. Na pravětínském potoce rýžovnické sejpy.

Prochází zde naučný okruh Pravětín. údolí: Trasa vimperské lesnické naučné stezky prochází školním polesím lesnické školy a územím v oblasti severních a západních svahů Boubína. Zaměření stezky je lesnické. Spolu s informačními středisky Lesů ČR v Zátoni, CHKO Šumava na Idině pile a Školou lesa ČR a ISŠL ve Vimperku nabízí využití jak ke školní výuce, tak i k turistickému a rekreačnímu vyžití. Výchozí (cílové) místo dvousměrné stezky je nedaleko osady Pravětín (asi 4 km jihovýchodně od Vimperka) nebo nedaleko železniční zastávky Zátoň (asi 2,5 km severně od Lenory). Na asi 13 km dlouhé trase stezky je umístěno 30 zastavení osazených informačními tabulemi. Informace na tabulích jsou podávány trojjazyčně (česky, anglicky a německy). Doplňkovými objekty na trase stezky jsou odpočinková místa a dřevařská chatka. Stezku je možné procházet po částech a oběma směry bez ztráty kontinuity (každá informační tabule má uzavřený specifický okruh informací). Stezka navazuje na informační středisko Lesů ČR v Zátoni, na NS Boubínský prales a na informační středisko CHKO Šumava - Idina pila. Ekologická skládka TKO.

Rovně po červené do Vimperka(CT 46).Dál po cyklotrasách směr Zdíkov, Lipka nebo Sv.Máří.

nahoru

Verze 2.7 , Mystik 2005-2012