Cyklistův průvodce Šumavou
Jedním z oněch "některých osob" byl měšťan Prokop Tomek z Čejkov. Ten a jeho potomci dokázali udržet Dlouhou Ves v majetku rodu do konce osmdesátých let 16. století, kdy se rozhodli pro prodej.
Do držení dlouhoveského zboží tak vstoupil další známý rod, rod rytířů Čejků z Olbramovic. Čejkové drželi majetek do roku 1659, kdy jej silně zadlužený prodali. Až do roku 1697, kdy byl statek postoupen Janu Jiřímu Schumannovi, se zde vystřídalo několik majitelů. Vláda Schumannů v Dlouhé Vsi trvala téměř 90 let. Zasloužili se o další rozkvět statku i místního kostela Filipa a Jakuba, pro který roku 1710 zaplatili zhotovení zvonu. Roku 1718 nechali vystavět novou sýpku a roku 1732 upravili starou tvrz včetně kaple na pohodlnější panské sídlo. Tyto akce sice přispěly k rozkvětu dlouhoveského statku, ale na druhé straně se výrazně projevily v jeho vysokém zadlužení. Situace se vyvinula až tak nepříznivě, že naléhající věřitelé dosáhli vyhlášení veřejné dražby. 2. dubna roku 1785 byl statek prodán svobodnému pánu Michalu von Lazarimu. Ten už v roce 1787 uzavřel smlouvu s Josefem Enisem a dlouhoveský statek mu prodal. Josef Enis setrval v držení Dlouhé Vsi po dalších 13 let.
Roku 1800 byl statek prodán Josef ze Schwarzenbergu. Tímto aktem však skončila faktická samostatnost dlouhoveského statku, neboť od této doby tvořil součást schwarzenberského pozemkového vlastnictví v jihozápadních Čechách. Schwarzenbergové udrželi Dlouhou Ves do roku 1930. Tehdy ztratili místní statek, , který byl zčásti rozdělen mezi nové nabyvatele. Uživatelem některých vrchnostenských budov včetně zámku se stala obec Dlouhá Ves. 
Je tedy pravděpodobné, že již před polovinou 15. stol. stála v Boříkovech gotická tvrz, jejíž podoba však není známa. Nová tvrz je připomínána poprvé koncem 1. poloviny 16. stol. Od 2. poloviny 16. stol. se majitelé střídali. Za zmínku stojí snad jen Václav Enis z Lažan, který Boříkovy vlastnil ve druhé polovině 18. stol. a v některé literatuře je spojován s přestavbou tvrze v této době - na jednopatrový pozdně barokní zámek. Půdorys je obdélníkový, střecha je monsardová. V roce 1833 koupil statek Václav Veith a připojil jej k Mlázovům spolu se sousedními Bernarticemi. Tyto spojené statky koupili manželé Bernard a Marie Kleistovi, jejichž potomci vlastnili Boříkovy až do počátku 20. věku. Bývalý zámek po parcelaci velkostatku v roce 1916, koupil Josef Líva, majitel čp. 20. V roce 1921 zřídil zde hostinec, aniž by co přestavoval, neboť stávající místnosti tomuto účelu plně vyhovovaly včetně dosti prostorného tanečního sálu. Po něm v roce 1940 následoval jeho syn Josef s manželkou Boženou. Po válce byla budova v majetku MNV využívaná jako byty(č.p. 17 a 28), byl zde pořád i hostinec. Dnes je opět tvrz v soukromých rukou(Holanďané).
Historie tohoto sídla je poněkud útržkovitá. Snad již v 15. stol. patřil statek rodu Srbických ze Záležel, který je naposledy připomínán roku 1529 a po nich byl držitelem statku Jan Kanický z Čachrova, který jej před rokem 1544 prodal Janu Dlouhoveskému z Dlouhé Vsi. Do dnešních dnů dochované zbytky panského sídla ve hmotě obytné budovy pocházejí z mladšího sídla, které je poprvé připomínáno roku 1544, ale jeho stavebník není přesně znám. Již v roce 1545 koupil statek od Jana Dlouhoveského Sebastián Reichenbach z Reichenbachu. Majitelé se později střídali a v roce 1654 koupil zadlužený statek Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat a připojil jej k týneckému panství, ke kterému patřilo až do 20. stol.
(dle Úlovec J., Hrady zámky a tvrze Klatovska, Libri, 2004)Verze 2.7 , Mystik 2005-2012