Panorama

Cyklotrasa 51:             Profil cyklotrasy              Mapa cyklotrasy              Fotogalerie

Dražovice - Podmokly - Dlouhá Ves - Mlázovy - Srbice - Malonice (41,5 km)

Z Dražovic směr Sušice do Podmokel:

Zdejší židovské osídlení od poslední čtvrtiny 17.století, poslední Židé se odsud odstěhovali na počátku 20.století. Židovské domy nebyly v obci soustředěny, byly rozptýleny mezi domy křesťanů, okolo r.1850 je zde 8 domů. Bývalá synagoga čp.55 na severním okraji obce sloužila do konce 19.století, pak byla přestavěna na obytný dům. Některé stavební prvky jsou na objektu dodnes patrny. V přístavku u domku čp.5 bývala očistná lázeň mikve. Hřbitov založený kolem r.1724 leží ve svahu asi 750 m severozápadně od obce, na ploše 1413 m2. Dovnitř se lze dostat průchodem skrz bývalou márnici. Je zde asi 30 náhrobků, nejstarší z r.1732.

Dva vídeňské domy vyměnil v roce 1900 za zdejší zámeček z 18. století houslový virtuóz Václav Kopta. Do podmokelského pobytu spadá především literární tvorba jeho manželky Flory Pauline Wilson Koptové, blízké příbuzné amerického prezidenta Wilsona. Napsala zde Bohemian Legends and Ballads, kde zobrazila historii českého národa a pro Šumaváky je zajímavé její líčení života prostých lidí z okolí Vimperka v knize The Forestman of Vimperk. V překladech Vrchlického, Hejduka, Nerudy či Sládka vkládá Flóra tolik vlasteneckého cítění, až je celá Koptova rodina sledována c.k. rakouskou policií. Do Podmokel jede navštívit Koptu, před svým odjezdem do Ameriky, i Antonín Dvořák, aby získal informace a doporučení na významné osobnosti za oceánem. Krátce před vypuknutím 1. světové války Koptovy prodávají zámek a stěhují se do USA.

Pegmatitové lomy s výskytem pyrhotinu.

Pověst: U kříže na Šlechtově poli se objevuje kůň, který se propadá do země. Občas se tu vyorají staré podkovy, koňské postroje či kosti. Prý jsou zde pohřbeni vojáci v neposvěcené půdě.

do Roku, přes Záluží do Dlouhé Vsi:

Prvním známým majitelem Dlouhé Vsi byl Blajislav, píšící se po ní s predikátem "de Longa villa", tedy z "Dlouhé Vsi". Historicky je považován za zakladatele rodu Dlouhoveských , kteří drželi statek Dlouhou Ves až do závěru 15. století. Od roku 1470 drželi Dlouhou Ves Češtičtí. Písemné prameny neinformují, jak dlouho setrvali v majetku statku. Kolem roku 1490 se dlouhoveský statek stal královským lénem. Tato situace snad souvisela s úmrtím předchozího majitele, takže statek právem královské odúmrtě "spadl" na krále a všichni právoplatní zájemci museli před soudem prokázat oprávněnost svých nároků. To se však zřejmě nestalo, takže podle výnosu soudu "všechno právo na tvrz a ves řečenou Dlouhá Ves s příslušenstvím přešlo na krále , neboť některé osoby to koupily a bez královského svolení to nemohly". Dlouhá Ves-kostel sv. Filipa a Jakuba Jedním z oněch "některých osob" byl měšťan Prokop Tomek z Čejkov. Ten a jeho potomci dokázali udržet Dlouhou Ves v majetku rodu do konce osmdesátých let 16. století, kdy se rozhodli pro prodej. Do držení dlouhoveského zboží tak vstoupil další známý rod, rod rytířů Čejků z Olbramovic. Čejkové drželi majetek do roku 1659, kdy jej silně zadlužený prodali. Až do roku 1697, kdy byl statek postoupen Janu Jiřímu Schumannovi, se zde vystřídalo několik majitelů. Vláda Schumannů v Dlouhé Vsi trvala téměř 90 let. Zasloužili se o další rozkvět statku i místního kostela Filipa a Jakuba, pro který roku 1710 zaplatili zhotovení zvonu. Roku 1718 nechali vystavět novou sýpku a roku 1732 upravili starou tvrz včetně kaple na pohodlnější panské sídlo. Tyto akce sice přispěly k rozkvětu dlouhoveského statku, ale na druhé straně se výrazně projevily v jeho vysokém zadlužení. Situace se vyvinula až tak nepříznivě, že naléhající věřitelé dosáhli vyhlášení veřejné dražby. 2. dubna roku 1785 byl statek prodán svobodnému pánu Michalu von Lazarimu. Ten už v roce 1787 uzavřel smlouvu s Josefem Enisem a dlouhoveský statek mu prodal. Josef Enis setrval v držení Dlouhé Vsi po dalších 13 let. Roku 1800 byl statek prodán Josef ze Schwarzenbergu. Tímto aktem však skončila faktická samostatnost dlouhoveského statku, neboť od této doby tvořil součást schwarzenberského pozemkového vlastnictví v jihozápadních Čechách. Schwarzenbergové udrželi Dlouhou Ves do roku 1930. Tehdy ztratili místní statek, , který byl zčásti rozdělen mezi nové nabyvatele. Uživatelem některých vrchnostenských budov včetně zámku se stala obec Dlouhá Ves.

Židovské osídlení pocházelo snad z 2. poloviny 17. stol. R. 1702 ž. tvořili 6 % obyvatel vsi, v letech 1724-1811 tu žilo průměrně 19 rodin, r. 1849 už 35 rodin (210 osob), později se ž. obyvatelstvo stěhovalo do měst. R. 1880 žilo v D.V. ještě 52 osob ž. vyznání (7 %), r. 1900 už jen 28 osob (3 %), r. 1930 pouze 8 osob (necelé 1 %). ŽNO doložená od 1. čtvrtiny 18. stol. byla po r. 1890 připojena k ŽNO Kašperské Hory. Ž. domy (r. 1837 patřilo ž. vlastníkům nejméně 26 domů) byly soustředěné v centru vsi, mezi hosp. dvorem a katol. kostelem, kde tvořily většinu zástavby. Některé jsou v přestavbách dochovány. Cenná klasicistní synagoga, umístěná při hlavní ulici, byla prodána židovskou obcí v roce 1924, následně pak vyhořela v roce 1937 a byla zbořena. Jednalo se o typickou venkovskou patrovou synagogu s mansardovou střechou. Hlavní modlitební sál býval v patře, kam se stoupalo dřevěným schodištěm a krátkou pavlačí. V přízemí bylo zřejmě obydlí duchovního, popř.šámese (správce synagogy), učebna a další zázemí židovské obce. Hřbitov 300 m JV od katol. kostela. Existoval už v 1. čtvrtině 18. stol., nejstarší čitelný náhrobek z r. 1742, pohřby do 30. let 20. stol. (v nové době především z Kašperských Hor). Nacisty byl hřb. zcela zničen a náhrobky odvezeny, ale r. 1945 byly historické kameny vráceny a hřb. částečně rekonstruován. Dnes neohrazený hřb. s prostými náhrobky barokního a klasicistního typu. Pohřben je tu mj. 105letý Mathias Kraus (1751-1856), který byl J. K. Tylovi předlohou pro postavu ž. Ezechiela ve hře Tvrdohlavá žena.(dle www.holocaust.cz)

vpravo do Sušice(CT 5), do Kolince(CT 7), rovně do Mlázov

Jméno Mlázovy je po zakladateli pražském kanovníku Mláz, který žil roku 1181. V Mlázovech stála již ve 14. století tvrz. Ves se poprvé připomíná roku 1369. Držitele vsi známe až od počátku 15. století. Byl tu panský dvůr, který vlastnili Mlázovští z Těšnice. Roku 1557 koupila ves a dvůr Lidmila Kouskova z Římku od Kraštofa Muchka z Bukové. V této době se tvrz uvádí poprvé. Roku 1570 koupil statek Václav Korálek z Těšína. Dalším držitelem byl Ludvík Korálek, který statek roku 1591 prodal Tomkovi z Čejkovic. Hendrych Ladislav Tomek z Čejkov zemřel, statek zdědila jeho dcera Ema, která se provdala za Jana Viléma z Příchovic. Ten jako držitel statku připomíná roku 1676. Statek vlastnil dále Albrecht Karel Příchovský z Příchovic. Za příchovských bylo ve vsi panské sídlo a pivovar. Ke stavbě zámku došlo až o několik století později, v době kdy Mlázovy vlastnil Jan Vilém Bernklau ze Šenrejtu(od roku 1706) nejspíše roku 1721. Nad branou je znak Schönreithů a zlomek nápisu. Od roku 1725 vlastnil statek Vilém Perglar z Perglasu, od roku 1726 ho držel hrabě Josef Bořek Dohalský z Dohalic, roku 1800 se stal majitelem hrabě Deym, roku 1833 František Václav z Veithu, roku 1852 vojenský auditor Bernard von Kleist. Na počátku 20. století získal statek hrabě Taaffe. Posledním vlastníkem byl Dušan Zachystal, který jej koupil roku 1938 a držel jej až do roku 1947, kdy jej prodal obci Mlázovy. Zámek byl využíván jako škola, kanceláře JZD i jako byty či skladiště. Roku 2001 bývalý statek se zámkem obec prodala a dnes je v soukromých rukou.
Budova zámku má tvar obdélníku s valbovou střechou ozdobenou čtverhrannou hodinovou věžičkou. Fasády jsou členěny vysokými pilastry. Obě průčelí s mírně vystupují rizality. Portály jsou půlkruhově zaklenuty s vodorovnými římsami. Místnosti v přízemí zaklenuté, patro plochostropé. Okna jsou obdélná. Průjezd spojuje portály i prostory v přízemí. Jeho klenby jsou s lunetami.
Při zámku stojí barokně upravený kostel svatého Jana Křtitele, který byl využíván též jako zámecká kaple. Tato raně gotická kaple snad již z konce 13. stol. připomínána roku 1369, byl později barokně upravena. Až do 20. stol. sloužila jako zámecká kaple. Kaple je jednolodní s pětiboce uzavřeným presbytářem, se sakristií a oratoří v patře, ozdobený polygonální lucernou. Kostel sv. Jana Křtitele byl založen na konci 13. století. Nalézá se v něm cenná ranně gotická žulová křtitelnice, torzo Madony ze 16. století a náhrobníky ze 16.-17. století. V 18. století byla provedena přestavba sakristie, zbudován rovný strop lodi a rozšířena okna. V 1. světové válce 1914-1918 byl z dřevěné věže odebrán zvon pro válečné účely a umístěn v ní malý zvon "robotníček", který byl zavěšen na kaštanu u západní strany zámku. Vyzvánělo se jím v časech roboty. Po skončení války byl do kostelní věže umístěn nový velký zvon. Když vypukla 2. světová válka 1939-1945 byl i on sejmut a do veže zase zavěšen onen malý zvon. Vyzvání se jím dodnes.
Barbora z Berku rozená Pernklová ze Schönreithu v roce 1628 zřídila v kostele hrobku. Na kameni, který hrobku kryje, je vyryt nápis:
TENTO HROB SPVSOBEN GEST
NAKLADEM VROZENÉ PANI
BARBORI Z BERKV ROZENE
BERNKLOVA Z SCHENREITV
Zámek spolu s kaplí tvoří zajímavý komplex. Při zámku se původně nacházel park. Dnes je zámek v soukromých rukou a probíhá jeho oprava. (Úlovec Jiří, Hrady, zámky a tvrze Klatovska, Libri, 2004)

Jméno obce Mlázovy je spjato se spisovatelem Karlem Matějem Čapkem (1860-1927), jeho maminka zde bývala farskou kuchařkou, i jako starší sem za maminkou dojížděl. Spisovatel umístil do mlázovského zámku děj svého dramatu Begův Samokres a mlázovského pana faráře zvěčnil v úsměvné povídce Berany berany duc.

Za stodolami velkostatku vede cesta do luk, po obou stranách vysázená duby. Tyto duby byly majitelkou velkostatku vysázeny v roce 1881 na památku svatby rakouského korunního prince Rudolfa, syna císaře Františka Josefa I., který se v tomto roce oženil s princeznou Stefanií, dcerou belgického krále Leopolda.

Za Mlázovem, při odbočce na Lukoviště, stojí kamenný kříž z roku 1879. Zhotovil jej Pavel Baštář, kameník z Boříkov(2.3. 1887 v témže lomu byl tento kameník usmrcen padajícím balvanem). Vysoký je 4,80 m, rameno 1,35 m. Kámen byl pochází z lomu na vedlejším vrchu. Posvěcen byl 22.května 1879 farářem Cimburkem. Svěcení bylo přítomno na 2.000 lidí.

přes Boříkovy:

Písemně podložená historie Boříkov začíná až v polovině 15. stol. Je však pravděpodobné, že již v polovině 14. stol. byly Boříkovy v držení pánů z Košumberka(rod z Chrudimska; snad zmínka o vsi z roku 1365, majitelem vsi byl Vilém z Košumberka) a to až do druhé poloviny 16. stol. V polovině 15. stol. je písemně zmiňován "urozený Oldřich z Košumberka seděním v Boříkovech". Boříkovy-zámek Je tedy pravděpodobné, že již před polovinou 15. stol. stála v Boříkovech gotická tvrz, jejíž podoba však není známa. Nová tvrz je připomínána poprvé koncem 1. poloviny 16. stol. Od 2. poloviny 16. stol. se majitelé střídali. Za zmínku stojí snad jen Václav Enis z Lažan, který Boříkovy vlastnil ve druhé polovině 18. stol. a v některé literatuře je spojován s přestavbou tvrze v této době - na jednopatrový pozdně barokní zámek. Půdorys je obdélníkový, střecha je monsardová. V roce 1833 koupil statek Václav Veith a připojil jej k Mlázovům spolu se sousedními Bernarticemi. Tyto spojené statky koupili manželé Bernard a Marie Kleistovi, jejichž potomci vlastnili Boříkovy až do počátku 20. věku. Bývalý zámek po parcelaci velkostatku v roce 1916, koupil Josef Líva, majitel čp. 20. V roce 1921 zřídil zde hostinec, aniž by co přestavoval, neboť stávající místnosti tomuto účelu plně vyhovovaly včetně dosti prostorného tanečního sálu. Po něm v roce 1940 následoval jeho syn Josef s manželkou Boženou. Po válce byla budova v majetku MNV využívaná jako byty(č.p. 17 a 28), byl zde pořád i hostinec. Dnes je opět tvrz v soukromých rukou(Holanďané).

Původně měly Boříkovy 7 popisných čísel včetně zámku. Roku 1789 Schaller uvádí 9 popisných čísel, v roce 1825 Domů 19, obyvatel 167. V popisných číslech 2 a 4 dvě židovské rodiny o 8 členech. Roku 1839 domů 20, obyvatel 196 mezi nimi dvě židovské rodiny. Roku 1846 domů 20 obyvatel 199. V roce 1862 domů 20, obyvatel 198 katolíků a 20 židů. Roku 1900 bylo 138 obyvatel, v roce 1930 bylo taktéž 138 obyvatel.

Renesanční tvrz byla ve 2. polovině 18. stol. stavebně upravena. Jedná se patrovou stavbu obdélníkového půdorysu s přístavkem při jihozápadní straně, s dvojitou sedlovou střechou, s hladkou fasádou a mohutným opěrákem na jižním nároží. Dodnes se podle literatury dochovaly původní renesanční klenby s lunetami. (dle Úlovec Jiří: Hrady, zámky a tvrze Klatovska, Libri, 2004)

V roce 1930 byl vedle zámku postaven pomník padlým v 1. sv. válce. Zhotovili jej místní kameníci zdarma, neboť obec neměla k tomu potřebné finanční prostředky. Slavnost odhalení konala se 11. května v témže roce, vysvěcen byl 18. května téhož roku. 28.10. 1948 byla na pomník připevněna pamětní deska k uctění památky kapitána letectva Josefa Simety z čp. 27, který padl 10. dubna 1945.

a Hradiště:

Historie Hradiště není dosud zcela jasně objasněna. Ve starší literatuře je často uváděn rok 1383 v souvislosti s Protivou z Kvasejovic, jako doklad první zmínky o tvrzi v Hradišti. Dnes se s vysokou pravděpodobností předpokládá, že tento zápis nesouvisí s Hradištěm u Klatov, ale s Hradištěm u Kasejovic. Ve druhé polovině 14. stol. je v souvislosti s Hradištěm u Klatov vzpomínán Zdeněk z Hradiště a později jeho synové. Je tady pravděpodobné, že v Hradišti nějaké panské sídlo v té době stálo. Na sklonku 15. století získali tvrz Běšínové z Běšin. Roku 1614 držel tvrz Jan Karel Bernklau ze Schönreithu a v roce 1652 Jan Jaroslav Dlouhoveský z Dlouhé Vsi. který prodal ves s tvrzí roku 1683 Janu Jindřichovi Schattbergerovi. Ještě téhož roku držel statek Adam Ferdinand Khek ze Schwarzbachu. Dále vlastnili statek Kocové z Dobrše, potom Antonín Leopold Vidršpergár z Vidršperka Dodnes dochovaný barokní zámek však vznikl mnohem později a to ve druhé polovině 18. století za Bedřicha z Elvenichu(vlastnil zámek v letech 1768-1801). Jeho potomci drželi statek až do roku 1828, kdy bylo Hradiště rodinou Kleistů připojeno ke statku Mlázovy. Do roku 1945 se vystřídalo ještě několik majitelů.Po válce bylo v zámku rekreační středisko n. p. Armabeton z Kralup nad Vltavou. V roce 1995 byl zámek vrácen v restituci Vladimíru Jahnovi. Zámek je přestavován na penzion.

Hradiště, dnes část obce Boříkovy, je jedním z dalších mnoha míst v této oblasti, kde se přes všechny nástrahy předchozích poválečných let dochovalo panské sídlo. Snad ani ne 300 m vzdušnou čarou západně od zámku, na západní straně kopce Kovářská (Na skále), se nachází zajímavé místo považované dosud za pravěké nebo raně středověké hradiště. Z něj se dochovaly valy s příkopem. Zámek tvoří obdélná patrová budova s mansardovou střechou a přístavkem v areálu bývalého dvora. Zámek zdobí vikýř a barokní portál se zvlněným záklenkem.(dle www.hrady.cz; Luděk Pitter)

do Těšetin:

Vznik vsi se předpokládá ve 13. stol. Poprvé je však zmiňována až koncem 14. stol. , kdy byla rozdělena mezi šest vlastníků. Koncem 15. stol. patřily Těšetiny Jaroslavovi z Těšetin a jeho manželce Ofce. Tvrz je poprvé zmiňována však až v souvislosti s jeho syny roku 1520, kdy Jan a Vilém drželi jádro statku s tvrzí. Později statek Těšetiny skoupil Václav Lehomský z Malevic a po něm zde seděl jeho syn Jan Lehomský, který statek koncem 16. stol. prodal. Samotná tvrz pravděpodobně vznikla již v průběhu 14. stol. a majitelům statku sloužila k bydlení až do druhé poloviny 17. stol., kdy se majitelem Těšetin stal Vilémem Albrecht Krakovský z Kolovrat, který je připojil ke svému panství a tvrz tak ztratila na významu. Dnes je tvrz v soukromých rukou a slouží k bydlení. (dle Úlovec Jiří: Hrady, zámky a tvrze Klatovska, Libri, 2004).

Ve starší literatuře byla tvrz pokládána za zaniklou. Pravděpodobně za Václava Lehomského byla renesančně přestavěna. Západní část budovy byla zčásti zbořena a zvětšena o přístavek - křídlo směřující do dvora. Budova dostala současně jednoduchou sgrafitovou omítku. Poté již byla budova tvrze jen udržována a v poslední době upravena k bydlení. Tvrz se nachází se v cípu ohraničeném silnicí z Mochtína do Kolince a odbočkou do obce Těšetiny.

rovně do Mochtína:

Mochtín je poprvé se připomínán roku 1398, v souvislosti s Břeněkem Švihovským z Rýzmberka, který ves prodal Půtovi z Dolan. V 16. stol. ves koupil Volf Sedlecký a připojil k Měcholupům. Po jeho smrti zde hospodařil syn Adam. V 17. stol. byl Mochtín součástí týneckého panství. Asi v polovině 19. stol. se majitelem statku stal Rudolf Jan Arnošt Meraviglia-Crivelli, který jej připojil k Novému Čestínu. Právě on zde nechal ve druhé polovině 19. stol. postavit jednoduchý zámek(1868). Tvoří jej jednoduchá patrová budova obdélníkového tvaru krytá nízkou valbovou střechou. Uprostřed hlavního průčelí je v rozsahu tří oken rizalit s balkónem. Rizalit je ohraničen polygonálními pilastry a zakončený stupňovitým štítem. Okna v přízemí jsou obdélníková , v patře a v rozsahu rizalizu i v přízemí jsou zakončena obloukem. V patře jsou všechna okna hlavního průčelí i ostatních průčelí zakončena nadokenní římsou. Podle starších vyobrazení se zámecká budova dochovala do dnešní doby prakticky v nezměněné podobě až na novodobou přístavbu rampy. Dnes je zámek v soukromých rukou. (dle Úlovec Jiří, Hrady, zámky a tvrze Klatovska, Libri, 2004)

Naproti zámku je kaplička.

vlevo do Srbic:

Bývalá tvrz je vedle rybníka napájeného vodou ze Srbického potoka. První zmínka o Srbicích je ze druhé poloviny 14. stol, kdy ves patřila zemanům Zbyslavovi a Sezimovi. Předpokládá se, že panské sídlo stávalo v Srbicích koncem 14. stol., o jeho vzhledu se však nic neví. Srbice-bývalá tvrz Historie tohoto sídla je poněkud útržkovitá. Snad již v 15. stol. patřil statek rodu Srbických ze Záležel, který je naposledy připomínán roku 1529 a po nich byl držitelem statku Jan Kanický z Čachrova, který jej před rokem 1544 prodal Janu Dlouhoveskému z Dlouhé Vsi. Do dnešních dnů dochované zbytky panského sídla ve hmotě obytné budovy pocházejí z mladšího sídla, které je poprvé připomínáno roku 1544, ale jeho stavebník není přesně znám. Již v roce 1545 koupil statek od Jana Dlouhoveského Sebastián Reichenbach z Reichenbachu. Majitelé se později střídali a v roce 1654 koupil zadlužený statek Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat a připojil jej k týneckému panství, ke kterému patřilo až do 20. stol. (dle Úlovec J., Hrady zámky a tvrze Klatovska, Libri, 2004)

Z původní srbické tvrze s poplužním dvorem z první poloviny 16. stol. se dodnes dochovala jen východní část severního křídla. Dodnes obsahuje několik valeně klenutých prostor s pětibokými výsečemi, jako pozůstatek sídla původních majitelů, které bylo po připojení k Týnci, v polovině 17. stol., zcela přestavěno na obytnou budovu dvora. Dnes je tato patrová budova obdélníkového půdorysu, krytá sedlovou střechou v soukromém majetku a slouží k bydlení. Vlevo od bývalé tvrze stojí budova také bývalého lihovaru. Dle pověsti měl Kolovrat mnoho nemanželských dětí, jednu z dcer provdal za kočího a věnoval jí srbický dvůr.

opět vlevo přes Chlístov:

též: Klistau; synagoga neznámého stáří zbořena r. 1965-66, žid. hřbitov z r. 1869. Kostel Povýšení sv. Kříže, ve 14. st. farní, poté až 1857. Kostel je nejspíš starší než ze 14. století-nasvědčovala tomu věž románského založení, která shořela po roce 1830. Kostel je dlouhý 19 m a široký 7,15 m. Na vnější stěně náhrobník Václava Krause, pána na Chlístově, inspektora knížete Palma z roku 1788 a pamětní deska Veita Guerklhorna a jeho manželky: Vděčný syn Johann posvěcuje tento pomník svým, v tomto hrobě na jarní vzkříšení toužebně čekajícím, upřímně milovaným rodičům. Veit Guerklhorn. Majitel deskového panství Chlístov. Narozen v roce 1769 a zemřel 22.6.1821, v 52 letech svého činorodého života a spočinul po boku své zesnulé manželky, paní Margaretha Guerklhorn, narozené v roce 1771 a zemřelé 22. listopadu 1837 ve svých 66 letech a 7. měsících.

přes Střítež na křižovatku před Malonice. Zde dál po cyklotrasách směr Podolí, Jindřichovice nebo Malonice.

nahoru

Verze 2.7 , Mystik 2005-2012