Cyklistův průvodce Šumavou

Cyklotrasa 52: Profil cyklotrasy Mapa cyklotrasy Fotogalerie

Volyně - Hoštice - Milejovice - Dobrá Voda - Střítež - Volyně - Zechovice - Čestice (25 km)

Z Volyně(CT 16) přes Přechovice:

První zmínka z roku 1400. Kaple sv. Anny z roku 1836, při ní lípa stará 400 let. Ves známá stavbami ve stylu lidového baroka (čp. 9 se sýpkou a bránou, čp. 13 z r. 1824 aj.)

do Hoštic:

První zmínka o Hošticích pochází z roku 1274, v té době byl majitelem Hosticz Držislav, syn Viléma z Hosticz, ten je držel, leč neudržel, po té se na panství do Hoštic dostává jen vybraná společnost, nejprve to byla královna Eliška Přemyslovna, která dává roku 1315 Hošticím privilegia tzv. královských obcí a v té době patří Hoštice do Volyňského újezdu. Později byly převedeny do správy na panství Hluboká a ke Kašperku. Dalšími majiteli Hoštic byli Kocové z Dobrše a v 16.stol. dostali v dědictví Hoštice Rožmberkové, Vilém z Rožumberka, v roce 1593 Hoštice prodal Arnoštu Vitanovskému z Vlčkovic. V majetku tohoto rodu zůstaly Hoštice až do roku 1742, kdy Hoštice koupil Antonín Josef Chlumčanský z Přestavlk (1718-1768), otec Václava Leopolda Chlumčanského (matka Josefa roz. Obytecká), pozdějšího pražského arcibiskupa a obránce českého jazyka. Poté získal Hoštice Antonínův syn Adalbert (nar. 1751 v Hošticích). Zemřel jako podplukovník a velitel litoměřického batalionu. Zůstal svobodný. Od roku 1799 byl majitelem Jáchym Zádubský ze Šontálu a od roku 1822 šlechtický rod Schubertů von Schutterstein. Poslední majitelkou Hoštic byla baronka Malvína von Schutterstein, manželka Adolfa Haida von Haidenburg ze šlechtického rodu Schubertů von Schutterstein. Ti byli na hoštickém panství od roku 1822. Baronka Malvína von Schutterstein umírá v roce 1940. Poslední majitel zámku Adolf Haid von Haidenburg zemřel ve stejném roce. Dnešní jednopatrový zámek s raně barokním portálem byl postaven v 17.stol. na místě původního sídla s použitím pozdně renesančních prvků. Za Chlumčanských z Přestavlk byl zámek v roce 1777 radikálně přestaven do dnešní podoby.

15.11.1749 se zde narodil poslední mužský potomek starobylé české vladycké rodiny Václav Leopold, rytíř Chlumčanský z Přestavlk, kníže arcibiskup pražský a primas český. Studoval v Německém Brodě a v Praze na svatováclavském semináři. V roce 1772 byl vysvěcen, v roce 1779 se stal metropolitním kanovníkem u sv. Víta, v roce 1795 byl jmenován světícím biskupem Kamejským in patribus, v roce 1803 mu bylo propůjčeno biskupství litoměřické a 2.12. 1814 byl zvolen pražským arcibiskupem. Měl velkou zásluhu na tehdejším kulrurním životě v českých zemích, založil reálky v Rakovníku či Liberci, časopis katolického duchovenstva a např. podporoval z vlastních prostředků vydávání Jungmannova Slovníku naučného. Císař František I. jej poctil jménem Otec chudých. Zemřel 14.6.1830 a je pochován v arcibiskupské hrobce v arcibiskupské kapli (původně kaple Kinských) katedrály sv. Víta.

Kostel je v Hošticích jeden, ale zato pozoruhodný. Postaven byl roku 1593 v renesančním slohu a to v neobvyklé ose sever - jih. V 1.pol. 18.stol. byl kostel zcela přestavěn a roku 1742 byl zařízen v barokním a pseudorenesančním stylu. Hoštický kostel zasvěcený Panně Marii stojí takřka na návsi stejně jako přilehlý hřbitov. Na tomto křesťanském hřbitově vlevo u kostela je umístěna rodinná hrobka šlechtických rodů Schuttersteinů či Haidenburgů. Hřbitovy jsou v Hošticích dokonce dva, jeden křesťanský v sousedství již zmíněného kostela a z druhého, židovského, který leží za vsí přibližně 1 km v lese pod Kalným vrchem, se zachovaly desítky náhrobků se špatně čitelnými hebrejskými nápisy. Hřbitov se nachází 1 km severozápadně od obce, na svahu na kraji lesa. Založen byl nejpozději ve druhé čtvrtině 18. století, pohřbívalo se na něm do konce 19. století. Na ploše 543 metrů čtverečních je dochováno 50 náhrobků od roku 1735. Až do konce 90. let 20. století nebyly na údržbu hřbitova vynakládány žádné finanční prostředky. Roku 2000 byla zahájena rekonstrukce hřbitova, která spočívala v odstranění husté náletové zeleně a zahájení opravy ohradní zdi z lomového kamene. V současnosti je zajištěna průběžná údržba hřbitova, v níž je nutno pokračovat i v následujících letech. Dále je třeba počítat s dokončením opravy ohradní zdi a postavením několika povalených náhrobků. Židovskou obec připomínají v Hošticích i zbytky synagogy, jejíž strohý štít kontrastuje s rozevlátými průčelími zdejších stavení. Synagogu i hřbitov převzala židovska obec ve Volyni dne 30 ledna 1899. Synagoga byla prodána soukromníkovi lzáku a Johaně Weilovým za 20 zlatých. Židovská obec volyňská si však vymínila, že bude vložen do pozemkových knih dodatek, že na jejím půdorysu, kdyby byla rozbourána, zřízeno nebylo nic jiného nežli zahrádka, aby to místo nebylo znesvěceno. Od 3. června 1902 patří manželům Trejbalovym, kteří dodatek přejali do kupní smlouvy. Jmena židovských rodin, kdysi usazených v Hošticích: Kafka, Karel Weidental, Josef Bloch, Markus Lowy Gans, učitel, Weigel, Jakub Weil, Marcus Skall, Abraham Bitternamm, Leopold Kohn, Pereles, Ruben Abeles, Abraham Meller, knihař, Karel Kohn, Izak Weil, Moses Bittermann, Benjamin Votický.

Nejenom světští a církevní hodnostáři se však zasloužili o věhlas Hoštic. V roce 1978 se v Hošticích usadil zpěvák Michal Tučný, který zde žil a tvořil v klidu obce pod Kalným vrchem ( 648 n.m ) až do své předčasné smrti 10.3.1995 (nar. 11.1.1947). Odpočívá zde v levém dolním rohu hřbitova. Na jeho hrobě je umístěn kamenný klobouk z roku 1998 od akademického sochaře Michala Gabriela. Za svou současnou popularitu vděčí Hoštice bláznivým letním trilogiím Slunce, seno ... místního rodáka a režiséra Zdeňka Trošky. Zdeněk Troška se narodil v rodinném domku na návsi, kde žil do svých šesti let. Po té se s rodiči odstěhoval do nového domku nad hřbitovem. Prarodiče Zdeňka Trošky zůstali v domku na návsi do roku 1985, po té domek třikrát změnil své majitele a podobu. Do dnešní podoby ho přestavěli v letech 2003 až 2006 manželé Jan a Helena Liškovi, kdy byl tento rodný dům režiséra Zdeňka Trošky zkolaudován na penzion(upraveno dle webových stránek Penzionu Slunce, seno).

Hasičské muzeum bylo otevřeno roku 2003. K vidění je historie a současnost hasičského sboru, galerie Zdeňka Trošky, Michala Tučného, Tomáše Linky, řezbáře Ivana Moravce a Josefa Pěnči, nejúspěšnějšího člena sboru hasičů. Místní sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1891.

Podle pověsti koupil pražský arcibiskup Václav Chlumčanský zvon, který hodlal věnovat místnímu kostelu. Když ale vyzval občany, aby si pro něj přijeli do Prahy, otázali se kolik dostanou od cesty. To biskupa rozčílilo natolik, že zvon raději věnoval Dobrši.

okolo známého JZD do Milejovic:

Původní název Milejovic byly Milivice. Tento název můžete nalézt ve starých písemnostech nebo na starý mapách z dob Rakouska-Uherska. První písemná zmínka o obci je z roku 1315. V roce 1589 drží ves Jindřich Deym ze Stříteže, od roku 1623 Ferdinand Rudolf Lažanský, od roku 1661 patří ves Kolchrejtárovi z Kolchrejtu. Později drží ves Vitanovský z Vlčkovic či Doudlebští z Doudleb. Od roku 1685 Ditrichtštejnové ves připojují k Březskému panství. Původní dvůr stával pod č.p.2 a později vystaven nový při cestě k Hošticím, roku 1911 rozparcelován na 4 čísla.

Původní název Milejovic byly Milivice. Tento název můžete nalézt ve starých písemnostech nebo na starý mapách z dob Rakouska-Uherska. První písemná zmínka o obci je z roku 1315. Při silnici do Přechovic, v místě zvaném "U Křížů", stojí dřevěný dvojramenný(pravoslavný) kříž. Je památkou na mrtvé z francouzkých, resp. napoleónských, válek. Dle popisu kaplí a křížů zapsáno u Milivic k r. 1838: "Ježto z meze vyhrabávaly se kosti, lze souditi, že se tam pochovávalo v době válek, neb velikého umírání morem neb hladem - obojí." Byly zde nalezeny krom kostí i vojenské knoflíky či bodáky. Původní datace na kříži z tvrdého dřeva byla údajně 1715. V roce 1848 se má za to, že kříž nechal zhotovit arcibiskup Chlumčanský, který sídlil na zámku v Hošticích, ale jelikož se narodil až roku 1749, kříž postavil nejspíše jeho otec Vladislav, nebo byl kříž postaven později, čemuž zase nasvědčuje rok vpádu fr. vojáků 1742. Vedle dřevěné kříže stojí ještě jeden kamenný s datací 1864. Nechal ho postavit Antonín Plateník z Milejovic č.p.9.

U kapličky sv. Vojtěcha je památník obětem 1. světové války.

Pověst: Při cestě do Volyně je "Holubojc kříž": Nachází se na místě, kde byl nalezen zastřelený sedlák Bízek z č.p.4, dne 21.12.1848. Příčinou byla rozepře mezi zmiňovaným sedlákem a majitelem usedlosti č.p.2 Frnochem o vodu na louky v Lučinách. Spor se táhl tak dlouho, až byl nalezen zmiňovaný Bízek zastřelen při cestě z Milejovic do Volyně. Později byl nalezený i zabitý Frnoch na hřbitově v Hošticích. Dle jedné varianty se doma oběsil, jeho žena ho následně prostřelila a odnesla v noci na hřbitov. Dle druhé varianty se sám zastřelil na hřbitově. Duchovní správce v Hošticích přikázal ho pochovat ve struhách, v místech kde stávala cihelna, v noci byl prý zase vyhrabán a odnesen na hřbitov neznámo kým. Další den ho farář nechal znova pochovat a zatížit velkým kamenem, aby nemohl být tak snadno vyhrabán. Toto farářovo jednání podepřelo lidové řeči , že dotyčný Frnoch Bízka zastřelil a ježto i sám sebe sprovodil ze světa, že nedovolil farář pochovat jej na hřbitově na místě vyhrazeném pro sebevrahy (Z kroniky Milejovic 1923-77).

na vsi vlevo a na konci vpravo na Dobrou Vodu:

Dobrá Voda je poutní místo, dva a půl kilometru od Milejovic. Jedná se o kostel postavený v 19. století. Nachází se na úbočí vrchu Vráž (647 m). Stavba byla zahájena v roce 1889 a následně dokončena 29. května 1891. Celá stavba - kostel i křížová cesta - byla postavena z příspěvků dárců z Milivic, farností Hoštické, Paračovské a Jinínské a dalších dobrotinců. V roce 1891 byl kostel a křížová cesta vysvěcen. Obecní zatupitelstvo mělo od celé obce souhlas k upsání se k tomu, že se bude o celý objekt starat. Úpis byl zapsán v zápisech zastupitelstva v roce 1889:

V Milivicích, dne 15. května 1889:
Úpis
Jan Král
Marie Králová
Vojtěch Fouček
chalupník z Milivic č. 33, svědek
Jindřich Špirhanzl
chalupník z Milivic č. 22, svědek
"My níže podepsaní výborové obce Milivic zavazujeme se na základě usnesení celé obce, že chceme kapli Dobré Vody asi čtvrt hodiny za Milivicemi, jež letošního roku vystavěna bude, jakož i vnitřní úpravu, veškerá bohoslužebná roucha a náčiní z obecního jmění a v případě tom, že by naše obecní k tomu nevystačovalo jmění, přirážkou obecní, na věčné časy v dobrém stavu a pořádku udržeti."

Kostel byl postaven u studánky, podle níž nese celé místo jméno, Dobrá Voda. Kostel je zasvěcen k poctě Královny Nebeské Nejblahoslavenějsí Panny Marie. Okolo kostela vede krížová cesta. Ta je tvořená čtrnácti kapličkami. Voda ze studánky má být podle pověsti léčivá. Voda má trojnásobný obsah radonu než je obvyklé.

Mše se v kostele koná každoročně o Dobrovodské pouti a to jedenáctou neděli po Velikonocích. V roce 1996 byl kostel, křížová cesta i studánka opraveny. Opravy si vyžádali částku necelého jednoho miliónu korun. 12. července 2006 přívalový déšť poničil cestu k Dobré Vodě. Následné zpevnění cesty si vyžádalo skoro dvou miliónů korun.

dále pořád po žluté do Stříteže:

ves s kapličkou z roku 1885 a velkým zahradnictvím Boškovi.

Ottův slovník uvádí: ves t., hejtm. Strakonice, okr., fara a pš. Volyně; 43 d., 231 obyv. č. (1900).

V rámci svých pilotních projektů provozuje ČAPZ terapeutickou komunitu v jižních Čechách. V obci Střítež u Volyně vznikl v ČR vůbec první komunitně-terapeutický prostor pro 15 mladých lidí, kteří se dlouhodobě potýkají s duševní nemocí, nejčastěji schizofrenií.V komunitě dostávají šanci znovu získat sociální dovednosti a samostatnost. I díky přívětivému přijetí místních obyvatel splňuje komunita cíl, pro který byla zřízena, zatím velmi dobře. Doporučená délka pobytu v komunitě činí jeden rok.

Osobnosti: 19.10.1879 se zde narodil významný projektant František Valchář.

ze Stříteže po modré turistické značce do Neuslužic( v r. 1869-1980 osada obce Litochovice v okr. Strakonice, 1.4.1980-23.11.1990 část obce Čepřovice v okr. Strakonice, od 24.11.1990 část obce Litochovice v okr. Strakonice ) zpět do Volyně.

Dále do Zechovic:

ves byla v roce 1995 vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Je jmenována už za vlády Přemysla Otakara II., když byla s Volyní a dalšími dvaceti vesnicemi věnována svatovítskému probošství. V roce 1390 měly Zechovice 8 zemědělských statků či usedlostí. Na návsi jsou zachovány zemědělské usedlosti z padesátých let 19. století od Jakuba Bursy. Kaple sv. Petra a Pavla je rovněž postavena v lidově barokním stylu; byla postavena někdy v 18. století a r. 1852 upravena. Nad bývalým lomem, který se vyznačoval velmi kvalitním vápencem, je přírodní památka Na Opukách s výskytem např. lomikamene zrnatého, jetelem pochybným, smělkem jehlancovitým, vstavačem obecným či vratičkou měsíční. Hnízdí zde asi 20 druhů ptáků a vyskytují se zde vzácní motýli jako otakárek ovocný, modrásek černočarý či okáč strdivkový.

za vsí vlevo míjíme Starov (bývalý Pravdův statek, patrová kaplička sv. Bartoloměje, na vrchu Pelešina ruiny bývalé vyhlídkové věže a Pravdův lom s výskytem křišťálu)přes Nuzín(Otto: ves v Čechách, hejtm. Strakonice, okr. Volyně, fara a pš. Čestice; 47 d., 257 ob. č. (1890).) do Čestic (CT18).

nahoru