wz
Panorama

Cyklotrasa 8:             Profil cyklotrasy              Mapa cyklotrasy              Fotogalerie

Rohanov - Vlčí kámen - Polka - Bučina - Kvilda (51 km)

Z Rohanova do B.Hory(CT 2), u kapličky vlevo dolů do Albrechtova mlýna, vzhůru do Hodonína:

500 let stará lípa srdčitá,

za vsí vlevo na křižovatku Vacov-Stachy, rovně do Zdíkovce(CT 2), Masákovy Lhoty(CT 2), Nového Dvora, na křižovatku N.Hutě-Kvilda, rovně, u penzionu Babůrek vlevo, po 200m vpravo do Šindlova:

obec vznikla v roce 1760, v roce 1780 zde s a v sousedních Pasekách 6 rodin dominikálních kolonistů. V roce 1930 má Šindlov 15 chalup, kapli a 96 obyvatel. Šindlov-kaplička Nejstaršími osadníky byl Josef Taüber, Thomas Winkelbauer a Andreas Pay. Likvidaci šindlovských a paseckých chalup přežila krásná šindlovská kaplička. Na bývalích pastvinách pod vsí je dnes přírodní rezervace: lokalita jalovce obecného,

přes Nový Svět:

Založen jako dřevařská vesnice v roce 1752. V polovině 18. století tu stálo asi 6 až 9 domů. Ty byly uspořádány do čtvercových až lichoběžníkových dvorů řazených v propojené řadě podél západní strany cesty od Českých Chalup k Šindlovu. Šindlov tehdy netvořilo více jak 6 objektů u křižovatky cest. Nový Svět je tedy výrazně starší než osada Nové Hutě (první písemný záznam 1840), Borová Lada (první písemný záznam 1790), a v počátku své existence byl skutečným urbanistickým střediskem celého prostoru Studeného potoka a navazujícího údolí Vltavy. Vesnice nepochybně žily z exploatace velkého množství dřeva v původních šumavských lesích. Nové Hutě snad dočasně obnovily provoz hutí. Po vyčerpání zásob dřeva a křemene se obyvatelstvo soustředilo na zemědělství, ale to je v těchto horských podmínkách nevýnosné a nemohlo dlouhodobě uživit větší množství obyvatel (Nové Hutě leží v nadmořské výšce 1025 m). Přesto v oblasti od roku 1750 do roku 1900 rostl počet obyvatel. S ním se zvětšovala i zastavěná území vsí tvořená nezapojenými řadami přízemních chalup a samotami. Hustota rozptýlených objektů kolem Nových Hutí se pohybovala kolem 15 samot/km2. V Nových Hutích v roce 1869 žilo už 1555 obyvatel, v roce 1900 dokonce 2048 (téměř tolik jako v Kašperských Horách). Lidé žili převážně v rozptýlených samotách rozdrobených po celé ploše odlesněného území. V roce 1950 tu však sčítací komisaři našli jen 95 obyvatel a v roce 1991 jen 80, v Novém Světě jen 41 obyvatel. Většina samot dodnes zanikla. Zcela zanikla i osada Paseky, která stála kolem silničky od Babůrka k Šindlovu a po níž se nazývá nedaleká Pasecká slať.(dle časopisu Šumava 1/2004)

Pozdně barokní kostel sv.Martina byl i s hřbitovem zlikvidován v 70. letech 20.st. (r. 1787 postavena dřevěná kaple sv. Ducha, nový kostel v l. 1796-1797, stavbu řídil zed. mistr Jan Hainz z Roehrnbachu, stavební plány vypracoval vimperský stavitel Josef Binder, na oltář už nezbylo peněz-po dobu padesáti let zde místo oltáře visel obraz sv. Martina od zdíkovského rodáka Ignáce Gerzicka. Povýšení lokalie na faru r.1855, ještě v r. 1972 vypracován projekt opravy kostela, v r.1976 povolena demolice kostela), v r. 1790 zde stálo 9 domků, nejvíce obyvatel v r. 1921-1664 obyv.. Roku 1891 má farnost Nový Svět 3889 obyvatel. Roku 1904 knihovna sv. Bonifáce. Vydává svůj časopis. 1912 jsou zde hospody Juli, Vendelin, Fleischhocker či Schimmel. Místním nářečím Nový Svět = "Najkypaj", dřevo na otop= "ramhulc". V roce 1979 postavena velkokapacitní odchovna mladého skotu, která hyzdí krajinu a obec doposud.

25.10.2008 byl znovuvysvěcen obnovený hřbitov. Byl upraven nákladem 780 tis. Kč. Oprava hřbitova se uskutečňila z prostředků obce Borová Lada, z příspěvků od rodáků bývalé obce Neugebäu a za podpory Česko-německého fondu budoucnosti či prostředků státního rozpočtu a z darů soukromých osob. Nedaleko odtud nalezené hřbitovní kříže a náhrobní kameny byly znovu postaveny. Silně poškozené náhrobky a jejich zbytky byly umístěny na upraveném místě pod bývalou márnicí. Byl postaven nový dřevěný kříž. Hřbitovem prochází pískový chodník, který jej spojuje s opraveným památníkem padlých z I. světové války. Bylo zhotoveno nové oplocení hřbitova.
U vchodu na hřbitov je umístěn kamený památník se skleněným středem, který připomíná jména osad, jejichž obyvatelé jsou na hřbitově pohřbeni a existenci bývalého kostela a hřbitova.
V roce 2010 byly obnaženy základy zdiva bývalého kostela a plocha zplanýrovaná. V prostoru bývalého presbytáře byl umístěn kamenný oblouk se skleněnou plastikou, znázorňující sv. Martina a kamenný stůl představující hlavní oltář. V prostoru bývalé kostelní lodi byly pak symbolicky umístěny dvě kamenné lavice. Vysvěcení místa bývalého kostela pak proběhlo 14. 8. 2010.

pod vsí doleva směr Lipka, přes bývalou Černou Ladu(založena 1759, v roce 1930 tu stálo 11 chalup se 70 obyvateli. V zimě zde bývala otevřena jednotřídní škola pro děti ze Švajglových Lad, Hrabických Lad a Zelené Hory. V roce 1935 byla přestavěna na školu s celoročním provozem, budova stojí dodnes), okolo Alpské vyhlídky a bývalé Švajglovy Lady(osada založena 1756 -Schweiglův dvůr, posléze myslivna, stojící dodnes, a hájovna. Bylo zde pět chalup, kde žilo 40 obyvatel a kaple-dochovala se pouze jedna lípa stojící u ní. Hospoda Ferdinanda Frietbergera byla největším stavením, prodávalo se zde pivo z vimperského knížecího pivovaru. Silnice po které jedeme byla vybudována v roce 1853.) za ní odbočíme vpravo po červené okolo vrcholu Světlé hory, zde sjedeme vpravo asi 400 m k pomníčku zástřelu posledního vlka na Šumavě, tzv.Vlčí kámen:

vlk byl pozorován 1.října 1874 na panství Spůle a Zdíkov, kde zadávil 2 jalovice a 10 ovcí, v listopadu vystopován v revíru Kn. Pláně, Světlá hora-Vlčí kámen 2. prosince na Světlé hoře, kde na něj byl uspořádán lov 12 střelci-zastřelen knížecím stavitelem Janem Štěrbíkem z Vimperka, dodnes zde pomníček. K 10. výročí pak v roce 1884 věnovali přátelé slavnému střelci broušenou skleněnou vázu z lenorské sklárny s vyrytým osobním věnováním na straně jedné a barevným emailovaným obrazem vlčí hlavy na straně druhé.

Sjedeme do údolí pramene Volyňky (500m vlevo) se Světlohor.nádrží:

Světlohorská nádrž (Mingezín, Muckesinbachschwelle) vytváří nevypustitelné jezírko o rozloze 0,2 ha a hloubce 4 m, které je ze tří stran obklopeno smrkovým lesem a z jedné strany smíšeným porostem s listnatých a jehličnatých stromů. Břehy této nádrže jsou tvořeny vyskládaným kamenem. Průměrná hloubka nádrže je 2,5 metrů. Nádrž byla vybudována v 19. století jako zásobárna vody k plavení dříví. V nádrži je hlavním rybím druhem pstruh duhový a pstruh obecný. Z vodních bezobratlých živočichů je nejvýznamnějším druhem rak říční s výskytem v řádu stovek dospělých exemplářů. V České republice je rak říční chráněn zákonem 114/92 Sb. § 48 a 50 a vyhláškou 395/92 Sb. §16 v průběhu celého roku. Rak říční je označen za kriticky ohrožený druh naší fauny a je zakázáno tento druh chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat, usmrcovat a přemisťovat. V praxi to znamená, že jakoukoliv manipulaci s rakem říčním může v ČR povolit pouze MŽP ČR na základě doporučení odborníků. Z ostatních vodních bezoobratlých živočichů jsou v nádrži nejvíce zastoupeny tyto druhy: Baetis sp., Ephemera lineata, Paraleptophlebia cincta, Chironomus sp.

Na asf. silnici se dáme doprava po žluté přes bývalou Šeravskou huť, vpravo míjíme Liščí horu(možné místo úkrytu tzv. Jantarové komnaty-pro svědčí býv.zajat.tábor) a dlouhým klesáním sjedeme až do Anenského dvora, kde se dáme doprava, dále mostem přes Vltavu

na Polku:

Polka(Elendbachl, Grosselend, používán i název Elend = bída) Ves založená v roce 1745 Schwarzenberky ležela nedaleko soutoku Poleckého potoka s Teplou Vltavou. Byla součástí tehdy tvořené sítě podobných osad, jejichž obyvatelé zpracovávali dřevo z lesů, které pak bylo dopravováno po vodních tocích, často za pomoci umělých vodních nádržek. Český název vznikl v roce 1921 podle situování potoka- tvořil rozhraní vimperského panství a dělil jej na půlku či pólku. Na horním toku potoka byla postavena roku 1839 umělá vodní nádrž a potok byl upraven k plavení palivového dřeva. Ottova encyklopedie uvádí v roce 1908: ves v Čechách, hejt. Prachatice, okr. Vimperk (13 km jihozáp.), fara a pošta Vltavice Horní; 18 d, 3 obyv. č., 159 n. (1890), 1tř. šk., mlýn, cihelna, výroba hraček. Na levém břehu Vltavy stála škola(ještě v roce 1948 nákladně opravena, aby o dva roky později byla zdevastována), zájezdní hostinec Adolfa Hasenbergera s ubytováním, výčepem a velkým sálem, hamr a Sagerova pila, na pravé pak podél uvedeného potoka vlastní obec. V roce 1913 byl místní mlýn přebudován na elektrárnu, voda k ní je vedena novým 1,8 km dlouhým náhonem z Vltavy. V roce 1921 zde žilo 165 obyvatel ve 22 domech, v roce 1950 stálo ještě 21 domů(11 obyvatel). Lidé se zde živili povětšinou zpracováním dřeva z bohatých okolních lesu. Dnes zde zůstalo jediné stavení-bývalý dům Johanna Selbitschky, v současnosti rekreační objekt. Dcera J.Selbitschky Anna, provdaná Quittererová, sepsala o Polce rodáckou knihu(1985). Několik let zde také žil Emil Weber, rodák ze sousední Slatiny, umělecký truhlář(vyučen ve Volarech), autor a realizátor repliky stožecké kaple ve Philippsreuthu.

Cestou směrem na Knížecí Pláně asi 1,5 km od Polky vznikla kolem roku 1840 její menší část -5 chalup a jedna samota, které starousedlíci říkali Berg(Diana), za první republiky nazvaná Nová Polka (Neu-Elendbachl). Stávala obecní pec(dnes nalezneme u skoro neznatelné cesty z Nové Polky na Březovou Ladu její zbytky) a pazderna. Z Nové(nebo také Malé) Polky pocházela malá Itta z Čech, hlavní hrdinka dramatického příběhu "Aus dem Elend" známé "lesní básnířky" Emerenz Meierové. Obec Polka byla jakousi "střediskovou obcí" i pro tři další obce(Slatina, Březová Lada, Nová Polka) v údolí vltavické brázdy. Měly společnou školu(v roce 1882 byl ode vsí Polka, Březová Lada (Birkenhaid) a Slatina (Filz) odkoupen dům čp. 18 a zvýšen pak o jedno patro. V přízemí byl zřízen byt pro řídícího školy a jiné pomocné prostory, v poschodí byly dvě učebny. Zpočátku byla škola jednotřídní, od roku 1887 je dvojtřídní), společnou hospodu a společného starostu. Patřily pod společnou farní a správní obec Horní Vltavici.

V roce 1900 koupil Jacob Kraus, majitel papírny na Františkově(a otec známého radikálního rakouského satirika Karla Krause), statek na Polce k ubytování úředníků. Po stavbě hydroelektrárny ve Františkově potřebuje pro svou brusírnu dřeva další energii a rozhoduje se postavit další elektrárnu na Polce. Tím získávají místní obyvatelé nové možnosti zaměstnání při stavbě nejenom vlastní elektrárny, ale i náhonu či jezu. V roce 1911 zakoupil tedy Jakob Kraus bývalý Paulův mlýn v Polce a tam byla v říjnu 1913 zprovozněna hydroelektrárna o výkonu 600 koňských sil. Vodní energie byla získána náhonem dlouhým 1,8 km se spádem 16 m, poháněla dvě vertikální Francisovy turbíny. Jedna poháněla generátor o výkonu 140 kW, druhá větší o výkonu 320 kW. Turbíny z let 1912 a 1911 byly vyrobeny firmou J.M.Voith ze St. Pöltenu, generátory pak vídeňskou firmou Brown Boveri Werke A.G. a pracovali s napětím 500 V. Elektrárna byla propojena vysokonapěťovým vedením se sítí elektrárny ve Františkově. V roce 1926 byla elektrárna Polka napojena vedením do Volar na síť Jihočeských elektráren. Budova elektrárny se dochovala v této podobě do současnosti a patří mezi nejvýznamnější technické památky na Šumavě. V roce 1936 začala stavba silnice Horní Vltavice-Borová Lada.

Padlí v I. svět. válce mají pomník na hřbitově v Horní Vltavici: Johann Biebl 1890-?, Rudolf Selbitschka 1886-1915, Alois Biebl 1886-?, Franz Küblböck 1886-1917, Franz Biebl 1894-1915 Mathias Kuran 1897-1915, Richard Biebl 1888-?, Alfred Binder 1884-?

Po odsunu původních obyvatel byly snaha ještě obec doosídlit, škola byla v letech 1947-48 opravena značnou částkou 100 tis. korun. Ale už v roce 1950 jsou ze školy, hospody i dalších budov pouze vyrabované trosky. Zůstala zachována boží muka za bývalou hospodou. Poškozená boží muka stála pod staletým modřínem poblíž Krausova statku. NP Šumava byla v roce 2000 opravena a přemístěna mezi dva jasany nad cestu na Novou Polku. Další boží muka se zachovala poblíž obecní pece a při rozcestí k Adlerově Huti. V roce 2008 vzal za své i kamenný kříž před posledním poleckým stavením, který nechal údajně postavit Jacob Kraus.


odtud přes Novou Polku, kolem Větrné skály(pod ní vidíme zmiňovanou Poleckou nádrž, vybudovaná v roce 1839 v rámci splavňování šumavských potoků), na Ždárské sedýlko, zprava míjíme Bukovou slať(15,3 ha, vyhlášena jako jedna z prvních slatí r.1923 Josefem Schwarzenbergem rezervací,)

dorazíme na Knížecí Pláně:

Německý název prý vznikl podle pověsti, když knížeti Schwarzenberkovi při honu odvál vítr klobouk na strom. Dřevorubec mu ho pak sundal. Později toto místo sám kníže ozačoval jako u klobouku. Dříve používaný název Schöne Ebene-Krásná Rovina. Býv. osada roztroušená kolem přístupových cest, na rozhraní panství Malovců, pasovského biskupství a Schwarzenberků. Domy byly řazeny těsně kolem sebe a přilehlá pole, ohraničená kamennými Knížecí Pláně-Schwarzenberský erb před bývalým kostelem snosy, tvořila úzké dlouhé pásy, směřující dolů k hranici, uprostřed osady stál farní kostel sv.Jana Křtitele na místě st. dřevěného(E.Krásnohorská- ...mineme-li pohraničnou vesnici Fürstenhut, na malebné výši obzoru vlnitého zvedající svou štíhlou, špičatou kostelní vížku v sama oblaka.), byl v 70.letech 20. st.odstřelen armádou, v blízkosti kostela je hřbitov, znovu obnoven, obec založena knížetem Schwarzenbergem r. 1792(myslivna). R. 1795 výstavba 41 domků pro dřevaře. Prví osídlenci z Bavorska 20 rodin, z Rakouska 2 rodiny, z panství Velkého Zdíkova 6 rodin ze stašské rychty 9, z vimperského panství 12 a z prášilského panství 2 rodiny. R.1820 59 domů, 521 obyvatel, myslivna, hájovna, mlýn, pila, hostinec, r. 1824 dřevěný kostelík, r.1830 hřbitov, r. 1840 v obci hospody Kölbla, Tahedla a Pöschla. R.1864 postaven kamenný kostel(vysvěcen 27. ledna toho roku), 7.12. 1868 vichřice poškodila 50 domů. Roku 1880 má obec 713 obyvatel. 1902 obecní úřad. R. 1907 má ves taneční skupinu, dechovou kapelu či ochotnický divadelní soubor. 1913 pošta. V I. světové válce zahynulo 30 zdejších mužů. 1930 bylo 75 domů. 1936 postaven pomník padlých z I. světové války-jeden z mála objektů dochovaných dodnes.

Za války zde bylo ve zdejší dřevěné chatě za myslivnou směrem na Strážný(a v Peschlově hostinci) umístěno druhé komando válečných zajatců, složených z Rusů a Francouzů pod velením Hugo Selbitschky. Zástupcem lesní dělník Adolf Pribil, proslulý prý svým brutálním zacházením ze zajatci. Zajatci pracovali v lese a na pile. Chata 18.7.1945 vyhořela a nezanechala dalšího svědectví. V chalupě Franze Baiera č.7 se skrýval velitel budějovického gestapa Robert Steinhauser s manželkou a dalšími gestapáky. Za II. sv. války padlo 46 místních mužů. Od roku 1945 do roku 1949 převádí zdejší hajný Jan Hrdlička přes hraniční kámen 14 československé občany do Bavorska. Odsun se týkal 458 obyvatel, přičemž 400 jich odešlo samo i s majetkem. Ostatní věřili, že budou moci zůstat. R.1947 bylo na Knížecích Pláních jen 57 osob.

Po r.1950 likvidace obce(1950 poslední bohoslužba odsloužena Karlem Fořtem. R. 1956 demolice fary, kostela a hřbitova. R. 1992 na místě kostela vztyčen vysoký dřevěný kříž. Památný sloupek, připomínající vyvázání z nájmů, s vytesanými symboly šumavských hor (sekera, krumpáč a smrk), stojící poblíž hřbitova dodnes připomíná vznik již zaniklé obce. Kovový malovaný alianční erb Josefa ze Schwarzenbergu a Idy z Lichtenštejnu, byl po požáru kostela r.1912 umístěný nad hlavní vchod. Na poč. 90.let byly jeho části nalezeny při pietní obnově místa, následně opraveny a znak byl instalován na dnešní místo před schody.

kolem osady Furik na Bučinu(CT 2), odtud dále do kopce po červené pod vrcholem Stráže(1308m.n.m.)rozvodí Sev.a Černéhé moře-vpravo 800m výhled z Holého vrchu, dolů k prameni Vltavy:

1172m.n.m., pramen nejdelší české řeky, za sucha bývá i bezvodý, od roku 1922 stála zde do 60. let 20.st. chata KČT.

Za II. sv. války zde prac. tábor sov. zajatců, nikdo nepřežil. Pramen Vltavy První váleční zajatci byli od roku 1941 ve Františkově(továrna na letecké součástky), od následujícího roku zde. Byli zde "zaměstnáni 1 Čech, 2 Poláci, 6 Ukrajinců, 8 Belgičanů a 20 Rusů.

Zápis o komisionálním ohledání pozůstatků tábora sovětských válečných zajatců u pramenů Vltavy ze dne 24.záři 1946: "Komise se sešla na místě samém a to dne 24.záři 1946 a zjistila následující: Na Bučině, u samotného pramenu Vltavy je turistická chata, jejíž majitel je statni lesní správa, polesí Vimperk. Chata je jednoposchoďová, dřevěná s kamennou podezdívkou. Přízemní místnosti jsou vyrákosovány a omítnuty. Chata má celkem 4 místnosti a to 2 v přizemí, l v prvém poschodí a jednu v tzv.podkroví. Chata byla obehnána ze tři stran do výše 3-4 m dvěma ploty, jeden laťkový a vnitřní prkenný. Oba obehnány, protkány ostnatým drátem. Okna jsou zamřížována železnými mřížemi vsazenými do okenic a na dveřích jsou stopy po silných trámových závorách. Tyto byly upraveny v roce 1942 za účelem internace ruských válečných zajatců. Tábor byl zrušen, pokud se podařilo zjistiti, v roce 1944 na podzim. Kam váleční zajatci z tábora byli odesláni při likvidaci z tábora, se nepodařilo zjistiti, ani nebyli zjištěni žádní svědci, vzhledem k odsunu tamního německého obyvatelstva. Kolik ruských zajatců táborem prošlo, nebylo zjištěno. V chatě jsou různé nápisy v ruském jazyku nečitelné (stářím). Podařilo se zjistit pouze následující jména psaná rusky: Ischuba Grigory Srk.No 72789 Vasili 72177 Baritlov Stefan 72372 Andrej? 72770 Beritlov Stefan 72370 Mimo to ruský nápis: Zde byl Pavel Tumpel z Moskvy. Na dveřích u vchodu do chaty je uvedeno datum 30. VIII. 1943 se jmény: Dollne, J.Wallner, M.Smetka F. a Bauer Josef, Leirich Heinrich am Buchenwald. Jsou to pravděpodobně jména strážců. U pramene Vltavy na vysokém smrku jsou stopy po zednických skobách a na stromu je křížek a česká tabulka s nápisem: Zde byli nacisty věšeni Rusové. Kdo tam tabulku s křížkem upevnil, není nikomu známo. Že ruští zajatci skutečně tam byli, je důkazem toho, že dva z těchto zajatců byli při organizovaném útěku zastřeleni a jsou pochováni na Kvildě. Rusové z tohoto tábora pracovali na lesních pracích a polních prací obyvatelstva v Knížecích Pláních a Bučině. Jediný svědek je Jan Praschel z Kvildy, antifašista, který byl do roku 1938 starostou obce Kvildy a po celou dobu okupace se na Kvildě zdržoval. Jeho výpovědi jsou neúplné, vzhledem k tomu, že jako příslušník sociálně demokratické strany německé byl celou dobu okupace pronásledován."

První mineralog Národního muzea Maxmilián Zipp v roce 1840 neoznačil skutečný pramen řeky. Skutečné prameniště by mělo ležet v obtížně přístupné oblasti zhruba kilometr od turistického bodu. S největší pravděpodobností pramení uvnitř jedné ze středověkých štol a na zemský povrch se dostává kanálem, který v minulosti vytvořili lidé. Že jde o středověký důl ukazuje i jiná vegetace. Voda v prameni pak obsahuje velké množství stříbra. Pověst říká, že taková to voda má příznivý vliv na mužskou potenci. V roce 2010 byl "nový" pramen zpřístupněn dřevěnou lávkou. Lávku lemuje naučná stezka Fenomén horské přírody o vývoji Šumavy a s jednotlivými zastaveními k vybraným rostlinám.

Z kopce po modré na Kvildu(CT 2). Z Kvildy po CT směr B.Lada, H.Kvilda či Modrava.

nahoru

Verze 2.8 , Mystik 2005-2013